15.9.2018 

Palermo. Papež František se dnes ráno vydal na jednodenní apoštolskou návštěvu na Sicílii. Cílem této cesty bylo uctít 25. výročí smrti dona Pina Puglisiho, zavražděného mafií.

„Svatý otec přijíždí, aby potvrdil, že právě dnes je čas příhodný k hlásání evangelia, které se vtěluje do konkrétního společenství jako spravedlnost a především jako síla lásky, která je připravena obětovat vlastní život“ – říká palermský arcibiskup Corrado Lorefice. Vražda dona Puglisiho byla součástí zastrašovacích akcí, jimiž se sicilská mafie Cosa Nostra mstila za důrazné odsouzení mafie z úst Jana Pavla II., v květnu 1993 při návštěvě Sicílie (9. května v Údolí chrámů v Agrigentu).

„Nebyl výlučně protimafiózním knězem. Byl proti mafii přirozeně, protože ve svém kněžství následoval výlučně evangelium. Byl tedy samozřejmě proti mafii. Nikoliv však politicky, nýbrž z antropologického a existenciálního hlediska,“ vysvětluje autor poslední monografie o tomto sicilském knězi Fulvio Scaglione.

Psalo se 15. září 1993. Právě den jeho 56. narozenin si vybrali bratři Graviano, mafiánští předáci čtvrti Brancaccio, kde se don Puglisi narodil a kde také působil jako kněz, pro exekuci. Jeden z jejích vykonavatelů  později řekl pro časopis Famiglia Cristiana, že důvodem k vraždě bylo přesvědčení, že Centrum Padre nostro (Otče náš), vybudované tímto knězem, mělo krýt infiltrované policisty. Což se však nepotvrdilo. Hlavním důvodem nicméně – podle tohoto profesionálního zabijáka, který má na svědomí 46 životů – byla jeho kázání proti mafii a fascinace, jakou vzbuzoval zejména u mladých lidí.

Don Puglisi pocházel ze skromných poměrů, jeho otec byl švec a matka švadlena. V šestnácti letech vstoupil do arcibiskupského semináře v Palermu. Po vysvěcení na kněze v roce 1960 se začal věnovat pastoraci v různých palermských čtvrtích. Farářem od sv. Kajetána ve své rodné čtvrti Brancaccio byl jmenován na podzim roku 1990. Právě tehdy se začal ve své práci soustředit na změnu mentality mladých lidí, kteří v mafiánech spatřovali idoly, a zachraňovat děti ulice, z nichž mafie rekrutovala své adepty. Neváhal však ani oslovovat mafiány přímo, v homiliích nebo na prostranství před kostelem. To se mu stalo osudným. Vrah dona Puglisiho si ve své výpovědi po zatčení vzpomněl na letmý úsměv a tiché „to jsem čekal“.  Dekret o mučednické smrti dona Pina Puglisiho potvrdil 28. června 2012 papež Benedikt XVI. a slavnostní blahořečení proběhlo 25. května 2013. Nedlouho předtím byly ostatky zavražděného kněze přeneseny do jedné z bočnch kaplí palermské katedrály, kde spočívají dosud. Svůj definitivní odpočinek by však měly nalézt v kostele budovaném na pozemcích zabavených mafii ve čtvrti Brancaccio.

Setkání s věřícími v Piazza Armerina
Papež František po mezipřistání v Catanii vstoupil na sicilskou půdu v městečku Piazza Armerina, v západní části ostrova nedaleko proslulé Villa Romana del Casale, kde se zachovaly jedny z nejvýstavnějších a rozhlejších mozaik římské antiky. V městském sportovním centru přistál vrtulník s papežem Františkem dvacet minut před devátou hodinou. Na náměstí Piazza Europa očekávalo papeže 40 tisíc věřících. Místní biskup Rosario Gisana ve svém uvítání připomněl, že Kristus si přeje církev věrohodnou ve svých gestech, slovech činech a v obraně nejbslabších. Je to o to naléhavější – pokračoval biskup, že naším úkolem je posilovat náš lid, který se cítí rezignovaný, ubitý a zevnitř je omezován denomickou silou mafie.

„Není snadné žít vírou uprostřed tolika problémů, rozumím tomu,“ reagoval papež František ve své odpovědi, po výčtu celého seznamu projevů sociální nouze a nešvarů, počínaje nedostatkem důstojné práce pro mladé lidi, přes migraci celých rodin, lichvu, alkoholismus, hazard až po krizi důvěry a víry. Svatý otec vybízel, aby Sicilané neutíkali od uvažování o bolestech společnosti jako od projevu pesimismu, nýbrž snažili se v nich zahldénout Kristovy rány:

„Dotknout se Pánových ran v našich ranách, v ranách naší společnosti, našich rodin, našeho lidu, našich přátel. Tam se jich dotkni. Pro nás křesťany to znamená přijmout dějiny a Kristovo tělo jako místo spásy a osvobození.“

Papež pak obrátil pozornost k právě skončeným oslavým dvoustého výročí diecéze. Obyvatelům západní části Sicílie kladl na srdce, aby nepřestávali čerpat sílu z Božího slova. Jako už vícekrát jim doporučil nosit stále s sebou kapesní vydání evangelia a často k němu sahat. Dále se zastavil u přikázání milosrdné lásky. „Unikejte světskému pokušení života pro sebe, bez zájmu o potřeby druhých,“ zdůraznil papež a vybídl ke zlváštní pozornosti ke starým lidem:

„Prosím vás, nenechávejte staré lidi samotné! Oni jsou naší identitou, našimi kořeny – a nechceme přece být vykořeněným lidem!“

Poukázal dále na skutečnost, že křesťanská láska není totéž co filantropie. Charita v křesťanském smyslu totiž „nutí učedníka a celou komunitu hledat skutečné příčiny problémů a usilovat o jejich odstranění,“ zdůraznil papež. V části promluvy věnované mladým pobízel, aby hleděli kupředu aniž by zapomínali na své kořeny. Povzbuzoval je, aby v těžkých chvílích důvěřovali Ježíši jako příteli, u kterého mohou hledat pomoc a který stojí na jejich straně při hledání velkých ideálů. „Důvěřujte také církvi,“ vybízel dále, která se snaží nabízet vám alternativní prostor k tomu, který vás každodenně tíží, a pomáhá objevit modlitbu a spojení s Bohem. František povzbuzoval mladé lidi, aby se nebáli mluvit o kritických momentech svého vztahu k církvi:

„Mnohokrát jsem slyšel mladé, kteří říkali: „Jistě, Bohu důvěřuji, ale církvi ne!“  - „Proč?“ – „Jsem antiklerikál“. – „Aha, když jsi antiklerikál, jdi za knězem a řekni mu: „Nedůvěřuji ti z toho a toho důvodu.! Ale jdi! Jdi také za biskupem a řekni mu přímo: „Já církvi nedůvěřuji kvůli tomu a tomu“. Tak jednají odvážní mladí lidé! Ovšem musejí být také připraveni vyslechnout odpověď. (…) A vy kněží, mějte trpělivost, konstruktivní trpělivost vyslechnout mladé, protože v jejich neklidu jsou zárodky budoucnosti.“

Za třetí programový bod označil při setkání se Sicilany z Piazza Armerina vnímání církve jako eucharistického společenství. Povzbuzoval věřící, aby nehleděli na množství těch, kdo se sejdou na nedělní eucharistii, ale nebáli se, že jsou malým stádcem, a snažili se být kvasem a solí země. Kněze napomenul, aby se zdrželi příliš dlouhých kázání – čtyřicet minut má trvat celá mše a nikoli kázání, poznamenal, to stačí osmiminutové – a vybízel je k příkladu vzájemné svornosti, překonání řevnivostí a předsudků.

„…buďte prvními, kdo ukáží stezky, po nichž mohou lidé kráčet do prostorů záchrany a pravé svobody. Když obdržíte Boží útěchu, budete pak moci být utěšiteli, utírat slzy, udravovat rány, pomáhat v obnově životů, které se s důvěrou obracejí k vaší službě. Dovolím si vám dát jeden recept – nevím zda k vám k něčemu bude. Potřebuju večer prášky na spaní? Tak to asi není něco v pořádku. Když jsem ale na konci dne unavený, strašně unavený, všechno je na dobré cestě.“

Homilie v Palermu
Hlavní událostí sicilské cesty papeže Františka byla pocta památce bl. Pina Puglisiho. Jak jsme již řekli, na dnešní den připadá čtyrt století od vraždy tohoto kněze. Svatý otec ve své homilii vyslovil důrazné napomenutí a výzvu na adresu mafie: „Přestaňte myslet na sebe a své peníze, obraťte se k pravému Bohu, k Ježíši Kristu“.

Kdo nenávidí svého bratra a tvrdí, že miluje Boha je lhář, usvědčuje ho z toho víra, o níž tvrdí, že ji má, víra, která vyznává Boha – lásku. Na těchto slovech své homilie při mši svaté na palermském Foro Italico, papež František založil své rozhodné odsouzení mafie. „Slovo nenávist – zdůraznil papež po příletu do sicilské metropole vrtulníkem z Piazza Armerina – je nutné vymazat z křesťanského života“. „Nelze věřit v Boha a utlačovat svého bratra“:

„Není možné věřit v Boha být mafián. Kdo je mafián, nežije jako křesťan, protože se svým životem rouhá jménu Boha, která je láska. Potřebujeme dnes muže a ženy lásky, nikoli muže a ženy cti; služby – a nikoli útlaku. Potřebujeme kráčet společně, nikoli usilovat o moc.“

Tato cesta si žádá pravou konverzi, která promění dokonce i mafiózní vyhrožování v autentickou důvěru v Pána:

„Jestliže mafiózní litanie zní: „Ty nevíš, kdo jsem já“, křesťanská říká: „Já tě potřebuji“. Jestliže mafiózní vyhrožování zní: „To si vypiješ“, křesťanská modlitba říká: „Pane, pomoz mi milovat“. Proto říkám mafiánům: změňte se, bratři a sestry! Přestaňte myslet sami na sebe a na své peníze. Víš přece, víte to, že „rubáš nemá kapsy“. Nic si s sebou nevezmete. Obraťte se k pravému Bohu Ježíše Krista, drazí bratři a sestry! A já vám říkám, mafiáni: pokud to neuděláte, váš život bude ztracen a bude to ta nejhorší ze všech proher.“

Otec Pino žil svůj život jako chudý mezi chudými. „Nežil proto, aby byl vidět, nežil ani z apelů proti mafii a nespokojoval se ani se snahou v ničem se nespléct – nýbrž rozséval dobro,“ zdůraznil papež v homilii. Proti úpadkové logice bůžka peněž stavěl don Pino krásu Boha lásky. Jeho život byl vítězný, jak ztrvrdil i svým úsměvem ve chvíli smrti:

„Před 25 lety, když umíral v den svých narozenin, korunoval své vítězství úsměvem –  a jeho úsměv nedal v noci spát jeho vrahovi, který později řekl: „v jeho úsměvu bylo jakési světlo“. Otec Pino byl bezmocný, avšak jeho úsměv předával Boží sílu. Nebyla to oslepující záře, ale vlídné světlo, které se šíří v nitru a rozsvěcuje srdce.“

Potřebujeme mnoho kněží, jako byl don Pino, pokračoval papež František, kněze úsměvu, který nebere věci na lehkou váhu, ale prozrazuje, že jejich jediným bohatstvím je Boží radost. Don Pino věděl, že riskuje, ale věděl především, že skutečným nebezpečním v životě je neriskovat, živořit v pohodlnosti, průměrnosti a kompromisech:

„Kéž nás Bůh osvobodí od nizkého života, spokojujícího se s polopravdami. Polopravdy nemohou nasytit srdce, nemohou činit dobro. Kéž nás Bůh osvobodí z malosti života, který se točí kolem „prkotin“. Kéž nás osvobodí od představy, že vše je dobré, když je dobře mě a ostatní ať si poradí. Kéž nás osvobodí od toho, abychom se považovali za spravedlivé, když neděláme nic proti nespravedlnosti. Kdo nedělá nic proto, aby se neděla nespravedlnost, není spravedlivým mužem či ženou. Kéž nás osvobodí od představy, že jsme dobří jen proto, že neděláme nic zlého. Jak říkal jeden světec: „Je dobré nečinit nic zlého. Ale je zlé nečinit nic dobrého“ (S. Alberto Hurtado). Pane, dej nám přání činit dobro, hledat pravdu a nenávidět lež, volit si oběť a ne lenost; lásku, a ne nenávist; odpuštění a ne pomstu.“

Papež František zdůraznil, že vítězný život není ten, který se jako takový jeví očím světa, protože zdánlivě uspokojuje všechny potřeby, nýbrž ten, který ukazuje Ježíš. Jedině láska totiž přináší vnitřní osvobození a dává pokoj a radost. „Pravá moc je služba a nejsilnější hlas není ten, který nejvíc křičí, nýbrž modlitba. A největší úspěch není vlastní sláva, nýbrž svědectví,“ řekl papež František ve své homilii při mši svaté ke cti bl. Pina Puglisiho, palermského kněze zavražděného před 25 lety mafií.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.