3.4.2018 

Vatikán. Na začátku postní doby, při setkání s obyvateli římských papežských kolejí, včetně českého Nepomucena, papež František doporučil k četbě poslední svazek argentinského jezuity o. Diega Farese, který nyní působí jako redaktor periodika  La Civiltá Cattolica. Knihu nazvanou „Desatero, které papež František předkládá kněžím” (Dieci cose che papa Francesco propone ai sacerdoti, Ancora 2018) pak v závěru postu římský biskup rozdal všem kněžím římské diecéze, kteří se účastnili zelenočtvrteční mše při svěcení olejů (na fotografii je momentka po skončení bohoslužby, když papež vyšel ze sakristie pozdravit koncelebrující kněze). Jezuita Diego Fares zná otce Bergoglia od sedmdesátých let a jeho duchovnímu vedení věnuje již třetí knihu, napsanou během římského pobytu. První, kterou papež daroval otcům poslední biskupské synody, se zaměřuje na Františkovu definici biskupa (Il profumo del pastore, Ancora 2015); druhá napsaná společně s Martou Irigoy, přináší papežův výklad blahoslavenství (Il programma della felicitá, Ancora 2016).

Nyní tedy došlo na doporučení kněžím, kterými ostatně papež nešetří již od samého počátku pontifikátu. „Jsou to návrhy a přání, které bezprostředně prýští ze srdce, když biskup rozmlouvá se svými kněžími”, píše František v krátkém úvodním poděkování autorovi a upozorňuje na jádro knihy: neztratit apoštolskou horlivost. „Vždy jsem věřil tomu”, vysvětluje papež, „že právě toto je veliká milost, kterou Duch udílí církvi a jejím pastýřům. Odvážně vycházet do ulic, na periferie, kde mnozí bratři potřebují zakusit radost z evangelia, skutečnost, že Bůh je milosrdný Otec a že opravdu nechce, aby se ztratil byť jediný z jeho nejmenších”. Z ústředního tématu knihy vychází rovněž její autor, o. Diego Fares, v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas:

„Apoštolská horlivost je všezahrnující ctnost, ve které můžeme zahlédnout celého člověka. Církev nám předkládá jako vzor Františka Xaverského, který umírá vyčerpáním v touze evangelizovat Čínu, a sv. Terezii od Dítěte Ježíše, patronku misionářů, která sní o nebi, kde by mohla trávit věčnost konáním dobra na zemi. Může nám pomoci papežova vzpomínka na apoštolskou horlivost jednoho z jeho formátorů – otce Pozzoliho. Bergoglio ji uvádí v dopise z roku 1990, kde popisuje zrod svého povolání a způsob, jakým salesián o. Pozzoli pomohl tomu, aby je přijala také rodina současného papeže. V listopadu 1955 řekl Jorge Bergoglio rodičům, že chce vstoupit do semináře, ale příliš je nepřesvědčil. Přestože to byli praktikující katolíci, chtěli, aby syn raději ještě nějaký rok počkal a zatím studoval na univerzitě. Bergoglio chtěl předejít konfliktům a protože věděl, že si rodiče váží jmenovaného salesiána a důvěřují mu, vydal se za ním. Otec Pozzoli přezkoumal jeho povolání a doporučil mu, aby se modlil a nechal vše na Bohu. Pak mu udělil požehnání na přímluvu Panny Marie, Pomocnice křesťanů. Papež říká, že se mu toto požehnání natolik vrylo do srdce, že si na ně vzpomene pokaždé, když se modlí “Pod ochranu tvou…” O několik týdnů později – 12. prosince 1955 – slavili  rodiče dvacáté výročí svatby. Otec Pozzoli sloužil mši svatou pro celou rodinu – rodiče a pět dětí – v buenosaireské farnosti San José ve čtvrti Flores, po které ho Bergogliův tatínek pozval na snídani do poměrně vzdálené cukrárny Perla. Rodiče si mysleli, že salesián bude zaneprázdněn a odmítne, ale o. Pozzoli bez váhání pozvání přijal. “Jakou svobodu ducha projevil, aby pomohl mému povolání!”, komentoval to později Bergoglio. Apoštolská horlivost zde obnášela také návštěvu cukrárny…”

Co se pak při oné snídani, která byla pro papežovo povolání tak zásadní, vlastně stalo?

„Otázka se vynořila, když byli asi v půlce snídaně, vzpomíná Bergoglio dále. Otec Pozzoli rodičům řekl, že souhlasí s univerzitou, ale že Boží věci je nutné podchytit tehdy, když si to přeje Bůh. Pak začal vyprávět příběhy různých povolání, aniž by někomu stranil, a nakonec vylíčil své vlastní povolání. V tu chvíli, říká Bergoglio, už byli rodiče naměkko. Jejich host samozřejmě nezakončil prosbou, aby syna nechali jít do semináře, ani na nich nežádal žádné rozhodnutí. Jednoduše věděl, že je musí obměkčit, což udělal a zbytek už se dostavil sám. Nikdy nechtěl dospět do bodu, kde by vyšlo najevo, že dosáhl svého. Když vycítil, že je vše na dobré cestě, stáhl se předtím, než si to druzí uvědomili. Druhá strana se pak svobodně a bez nucení rozhodla beztoho, že by vnímala nějaký nátlak. Otec Pozzoli pouze připravoval srdce – zasel do něj dobrou setbu a radost ze sklizně už přenechal druhým. Bergoglio zdědil svou pastorační horlivost od tohoto salesiána – horlivost toho, kdo má srdce dobrého pastýře, trpělivost rozsévače a instinkt rybáře”.

Na Zelený čtvrtek papež vyzval kněze své diecéze k blízkosti lidem. Proč mu na tom tolik záleží?

„Blízcí lidem a blízcí Ježíši. Protože, jak papež řekl, »tato dvě přiblížení se vzájemně živí a opatrují. Cítíš-li se daleko od Boha, přibliž se k Jeho lidu, který tě uzdraví z ideologií. Cítíš-li se daleko od lidu, přibliž se Pánu, Jeho Slovu. V blízkosti Božího lidu se Jeho trpící tělo stane slovem ve tvém srdci a budeš mít, o čem mluvit s Bohem, staneš se knězem přímluvcem«, řekl římský biskup kněžím. V přiblížení hrajeme o to, »zda bude Ježíš zpřítomněn v lidském životě, anebo zda zůstane na rovině idejí, uzavřen v tiskacích písmenech a vtělen nanejvýš v nějakém dobrém zvyku, který se pozvolna stane rutinou«.“

Nedávno jsme si připomněli páté výročí pontifikátu. Jaké bylo podle vašeho soudu nejsilnější poselství, které dosud papež František adresoval kněžím?

„Myslím, že to byla výzva, abychom stále byli učedníky-misionáři, a byli nablízku Ježíši a jeho lidu. Její síla ale spočívá v tom, jak to papež říká. František totiž nás kněze zneklidňuje. Nikoli kvůli tomu, že by měl nějaké potěšení z výprasku, jak by se někdo mohl domnívat. Nedopřává nám klid, protože máme na starosti lidi, a proto nás nenechává spát. Jeho slova ti neumožní, abys sám sebe ospravedlňoval. Když totiž kněz Františkovi naslouchá, nemůže se zachovat jinak, než vykročit za Ježíšem a jeho lidem. Neexistují jiná východiska – ale tato dvě východiska jsou krásná, či dokonce překrásná, a úrodná.”

říká o. Diego Fares, autor „Desatera pro kněze”, které papež František daroval kněžím své diecéze.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.