Rádio Vaticana

Sloužení mše svaté bylo středem jeho spirituality

17.3.2018

Promluva papeže na setkání s místními obyvateli, Pietrelcina

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Jsem rád, že jsem v této vesnici, kde se Francesco Forgione narodil a začal svoji dlouhou, plodnou, lidskou a duchovní pouť. V tomto společenství se utvářelo jeho lidství, učil se modlit a rozpoznávat v chudých Pánovo tělo, až se vydal následovat Krista, vstoupil do kapucínského řádu a stal se tak bratrem Piem z Pietrelciny. Tady poprvé zakusil mateřství církve, jejímž byl vždycky oddaným synem. Miloval církev se všemi jejími problémy, se všemi jejími bědami a se všemi našimi hříchy. Všichni jsme přece hříšníky a stydíme se, ale Duch svatý nás povolal do církve, která je svatá. Miloval svatou církev a všechny hříšné syny. To byl svatý Pio. Tady intenzivně rozjímal tajemství Boha, který nás miloval a obětoval se za nás (srov. Gal 2,20). S uctivou a vroucí vzpomínkou na tohoto svatého učedníka sv. Františka srdečně zdravím jeho krajany, vašeho faráře a starostu a diecézního pastýře, mons. Felice Accrocca, kapucínskou komunitu i vás všechny, kteří jste přišli.

Nacházíme se dnes na místě, kde otec Pio pobýval v září roku 1911, aby se nadýchal trochu čerstvého vzduchu. V té době neexistovala antibiotika a nemoci se léčily návštěvou rodné obce, u maminky, dobrým jídlem a čerstvým vzduchem a modlitbou. I on si tak očínal. Jako každý, jako každý rolník. V tom byla jeho ušlechtilost. Nikdy se nezřekl své obce, nikdy nezapřel svůj původ, nikdy se nezřekl svojí rodiny. Pobýval tedy ve své domovině ze zdravotních důvodů. Nebylo to pro něho snadné období, byl sužován ve svém nitru, bál se, že upadne do hříchu a zakoušel útoky démona. To znepokojuje a stojí hodně sil. Vy věříte, že existuje démon? Nejste o tom moc přesvědčeni? [s úsměvem] Řeknu biskupovi, aby udělal nějakou katechezi. Démon existuje nebo ne? [přítomní odpovídají: Ano!]. A chodí všude, vstupuje do nás, podněcuje, sužuje a klame. A otec Pio měl strach, že jej démon přemůže a přiměje ke hříchu. Mohl si o tom promluvit či psát jen s málokým. Pouze donu Salvatore Pannulovi vyjevil „skoro všechno“, aby „se mu dostalo objasnění“ (Lettera 57, in EpistolarioI, str. 250), a protože nechápal, chtěl si vyjasnit, co se děje v jeho duši. Skvělý hoch!

V oněch hrozných momentech otec Pio čerpal životní mízu ze soustavné modlitby a důvěry, kterou vkládal v Pána: „Všechny ošklivé přízraky, které - jak říkal – mi démon vnášel do mysli, zmizely, jakmile jsem se s důvěrou svěřil do Ježíšova objetí“. Tady je veškerá teologie! Máš problém, jsi sklíčen, nemocen? Svěř se do Ježíšovy náruče. Tak jednal on. Měl rád Ježíše a důvěřoval mu. Napsal to provinčnímu ministrovi, jemuž sdělil, že „v srdci pociťoval přitažlivost vyšší síly nežli se s Ním ráno sjednotil ve svátosti“. „A tato lačnost a žízeň, místo aby byla utišena“, po přijímání „vzrostla ještě více“ (Lettera 31, in Epistolario I, str.217). Otec Pio se potom pohroužil do modlitby, aby lépe poznal božské plány. Sloužením mše svaté, která byla středem každého jeho dne i plností jeho spirituality, dosáhnul vysokého stupně sjednocení s Pánem. V tomto období obdržel shůry zvláštní mystické dary, které předcházely objevení znaků Kristova umučení na jeho těle.

Drazí bratři a sestry z Pietrelciny a diecéze Benevento, počítejte svatého Pia mezi nejkrásnější a nejzářivější postavy svého lidu! Tento skromný kapucín udivil svět svým životem zcela oddaným modlitbě a trpělivému naslouchání bratřím, do jejichž ran lil balzám Kristovy lásky. Napodobováním jeho hrdinského příkladu a jeho ctností se můžete i vy stát nástrojem Boží lásky, Ježíšovy lásky k těm nejslabším. A zároveň se zřetelem na jeho bezpodmínečnou věrnost církvi, dosvědčovat společenství, protože jedině společenství, to znamená ustavičné sjednocení v pokoji mezi námi buduje a tvoří.

Kraj, který se každý den sváří, neroste, nebuduje se a děsí lidi. To je nemocný a tristní kraj. Avšak kraj, kde se usiluje o pokoj a všichni se víceméně mají rádi, nepřejí si vzájemně zlé, takový kraj, byť maličký, roste, rozrůstá se a sílí. Neplýtvejte, prosím, časem a silami na vzájemné hádky. To je k ničemu. Znemožňuje ti růst! Neumožňuje ti jít. Pomysleme na dítě, které pláče a pláče, nechce se hnout z kolébky, pláče a pláče. Ptám se vás: Naučí se takové dítě chodit? Nenaučí, protože zůstává v kolébce! Když se nějaká obec sváří a hádá, bude moci růst? Nikoli, protože veškeré síly vynakládá na hádky. Prosím vás, mezi vámi ať je pokoj a společenství. A pokud se vám zachce o někom drbat, kousněte se do jazyka. Prospěje vám to, duši to udělá dobře, i když jazyk napuchne. Bude to užitečné i pro tento kraj. Toto svědectví vydávejte!

Doufám, že tento kraj načerpá novou životní mízu z učení otce Pia v nynější tak nesnadné chvíli, kdy obyvatelstvo postupně ubývá a stárne, protože mnozí mladí jsou nuceni odcházet za prací jinam. Vnitřní migrace mladých je problém. Proste Madonu, aby udělila milost a mladí nalezli práci tady, mezi vámi blízko rodiny, a nebyli nuceni odcházet a hledat ji jinde. Kraj pak strádá. Obyvatelstvo stárne, ale staří představují bohatství! Neodsouvejte staré na okraj, prosím! To není třeba. Staří jsou nositelé moudrosti. Ať se staří naučí rozmlouvat s mladými, a mladí ať se naučí mluvit se starými. Staří jsou nositeli moudrosti svého kraje. Když jsem přijel, měl jsem radost, že jsem mohl pozdravit jednoho 99 letého a jedno „děvče“ 97 leté. Výborně! Ti jsou vaší moudrostí! Mluvte s nimi. Ať jsou protagonisty růstu tohoto kraje. Přímluva vašeho svatého rodáka ať je oporou vašim snahám o spojení sil, abyste především mladým generacím nabídli konkrétní perspektivy pro nadějnou budoucnost. Ať nechybí pečlivá bdělost a náboj něhy starým lidem. Líbilo by se mi, kdyby se jednou dávala Nobelova cena starým, kteří dávají lidstvu paměť.

Vybízím tento kraj, aby opatroval jako drahocenný poklad křesťanského a kněžského svědectví svatého otce Pia z Pietrelciny. To ať je každému podnětem k životu v plnosti vaší existence, ve stylu blahoslavenství a prokazováním skutků milosrdenství.

Panna Maria, kterou ctíte titulem Madonna della Libera , ať vám pomáhá s radostí kráčet vpřed cestou ke svatosti. A prosím vás, modlete se za mne, protože to potřebuji. Děkuji.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV