Rádio Vaticana

Římský biskup se setkal se seminaristy a kněžími studujícími ve Věčném městě

16.3.2018

Vatikán. Papež František dnes ve vatikánské aule Pavla VI. přijal kněze a seminaristy studující ve Věčném městě a spontánně odpovídal na jejich otázky. Setkání s Petrovým nástupce přiblížil pro naše mikrofony rektor Papežské české koleje Nepomucenum, otec Petr Šikula:

„Audience se účastnili studenti, kněží a seminaristé, kteří studují v Římě. Po úvodní promluvě kardinála Benjamina Stelly, který je prefektem Kongregace pro kněze, předložili Svatému otci bohoslovci a kněží či jejich reprezentanti několik otázek z různých tématických okruhů a papež na ně spontánně odpověděl. Ptali se ho, jakým má být učedník, tedy seminarista a potom kněz. Papež na to řekl, že učedník je ten, kdo je stále na cestě, kdo je stále otevřený pro Boží překvapení. Zmínil příhodu s jedním knězem, který si přišel stěžovat, že by některé dny na faře nejraději zabetonoval dveře a okna, protože tam stále někdo klepe. Tak to ne! Kněz je mužem naslouchání, mužem na cestě, je člověkem, který v modlitbách naslouchá Bohu. Někdy se nám může zdát, že Bůh nemluví a že Jeho slovo není slyšet. Papež však říká: Není to Boží slovo, které je němé, ale tvé srdce, které je vyprahlé. Takže kněz je na cestě, naslouchá a žije v bratrství...
Dalším tématem, které papež zmínil, bylo rozlišování. Umět dobře rozlišovat v modlitbě a v konfrontaci, čili v rozhovoru s druhým. Když toto rozlišování chybí, když se člověk neptá znovu a znovu, co je dobré a správné a co má dělat, tak se dostává do jakési strnulé rigidnosti, a to znamená, že chybí prostor pro Ducha svatého, protože Duch svatý je právě ten, který nás posílá mimo naše systémy, mimo naše struktury. Duch svatý nás nechává překvapovat. Dobrý kněz tedy není ten, který má tvář sestřičky, jak to papež zmiňoval a všechny tím rozesmál, ale je to člověk, který chodí, naslouchá, modlí se, rozlišuje a, jak ještě dodal, má smysl pro humor. To je také důležité, protože humor v sobě má prostor pro Ducha svatého. Opakem je nevychovaný kněz, kterým je ten, kdo je smutný, neschopný plakat a kdo si neumí hrát s dětmi.
Na základě další otázky pak Svatý otec zmiňoval, jaké jsou rysy diecézního kněze. Má pro to speciální slovo – diecéznost – čili vztah s biskupem – otcem, vztah s bratřími – kněžími, a vztah k synům. To jsou tři oblasti, o které má diecézní kněz pečovat.
Poslední téma, které tam zaznělo, byla integrální formace. Integrální formace se rodí ze zkušenosti naší slabosti, protože víme, že jsme chybující a slabí, potřebujeme se znovu formovat a dotvářet. A papež poukázal na některá nebezpečí duše, jež mohou na kněze čekat: znečištění, které vstupuje do člověka, to znamená obrazy. Další oblast, která může službu kněze zablokovat, je bohatství nebo touha po bohatství. Třetí je pohodlnost ve službě. Když je kněz pohodlný, nechce se mu vycházet, nechce se mu objevovat nové, naslouchat Duchu svatému a překonávat hranice, tak jeho služba vyprahne.
A nakonec nám ještě doporučil dvě knihy. Ta první se jmenuje Pečujme o svoji touhu (Mons. Marcello Semeraro, Custodiamo il nostro desiderio, lettera pastorale, ottobre 2017). A druhá Deset věcí, které papež nabízí kněžím (Diego Fares SI, Dieci cose che papa Francesco propone ai sacerdoti, Ancora 2018.).“

Přiblížil rektor české Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého, P. Petr Šikula, setkání s více než dvěma tisíci seminaristů a kněží všech římských kolejí a konviktů.

Jana Gruberová