Rádio Vaticana

Papež: Ve zpovědnici se nevyhrožuje, ale odpouští

27.2.2018

Vatikán. Postní doba je čas napomáhající k obrácení a ke změně našeho života. Pán volá každého a neochabuje v důvěře a jemnocitu. Také zpovědníci by měli tak jednat – kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Podnět si přitom vzal z prvního liturgického čtení (Iz 1,10.16-20), ve kterém prorok Izaiáš volá izraelský lid k obrácení zdánlivě příkrým oslovením »sodomská knížata« a »gomorský lide«. „Pán zaujímá vůči nám hříšníkům výjimečný postoj – začal papež František. – Nevyhrožuje, nýbrž laskavě vybízí a projevuje důvěru. Prorok Izaiáš se obrací k lidu překvapivou výzvou: »Nuže, suďme se – praví Hospodin«.

„Pán říká: Pojďte, slyšte a popovídejme si. Neděsí nás. Je jako tatínek, který musí vytknout dospívajícímu synovi nějakou klukovinu. Ví, že s rákoskou nepořídí dobře. Musí projevit důvěru. Pán jakoby nás v tomto čtení volal: Pojďte. Dáme si spolu kafe a popovídáme si. Neměj strach, nechci tě bít. A poněvadž ví, že si syn říká: »Co jsem to jen udělal...«, dodává: »I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I kdyby se červenaly jako purpur, budou jako bílá vlna«.“

Ježíš – pokračoval římský biskup – se chová jako otec k adolescentnímu synovi. Přibližuje ho projevem důvěry k odpuštění a mění jeho srdce. Takto povolal např. Zachea nebo Matouše a takto si počíná i v našem životě. Ukazuje nám, jak dosáhnout pokroku na cestě obrácení.

„Děkujme Pánu za jeho dobrotivost. On nás nechce tlouci, ani zavrhnout. Dal svůj život za nás a tak prokázal svoji dobrotu. Nepřetržitě se snaží dosáhnout srdce. A když my kněží v Pánově jménu nasloucháme projevům obrácení, máme rovněž zaujímat tento dobrotivý postoj, jako Pán: Pojďte, suďme se. Není problém. Je odpuštění. Nikoli hrozba hned na úvod!“

V této souvislosti papež vyprávěl o jistém kardinálovi, který zpovídal tak, že když slyšel hřích, který byl opravdu těžký, nepozastavoval se nad ním příliš, ale pokračoval dál v rozhovoru. „Takto se otevírá srdce – dodal Svatý otec – a dotyčný člověk pocítí pokoj. Takto jedná Pán s námi: Pojďte, suďme se, popovídejme si. Přijmi stvrzenku o odpuštění. Odpuštění existuje.“

„Mně velice pomáhá nahlížet tento Pánův postoj jako tatínkovo chování vůči synovi, který se pokládá za velkého, dospělého, ale ještě je v půli cesty. Pán ví, že jsme ještě všichni v půli cesty a častokrát potřebujeme slyšet a cítit tato slova: Pojď, neboj se a přijď. Odpuštění existuje. To nám dodává odvahu jít k Pánu s otevřeným srdcem. Otec nás očekává.“

Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser