Rádio Vaticana

Ježíš nepřinesl spásu do laboratoře, nekáže laboratorně

4.2.2018

Promluva papeže před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této neděle (Mk 1,21-39) pokračuje v popisu Ježíšova dne v Kafarnaum. Byla to sobota, pro židy sváteční den. Tentokrát poukazuje evangelista Marek na vztah mezi Ježíšovou divotvornou činností a probouzením víry u lidí, s nimiž se setkává. Pán chce totiž uzdravováním nemocných všeho typu vzbudit jako odpověď víru.

Ježíšův den v Kafarnaum začíná uzdravením Petrovy tchýně a končí scénou, kdy se lidé z celého města shromažďují u dveří, kde bydlel, a přinášejí všechny nemocné. Zástup poznamenaný fyzickým utrpením a duchovní bídou, je takříkajíc „životním prostředím“, kde Ježíš plní svoje poslání, tvořené uzdravujícími a útěšnými slovy i skutky. Ježíš nepřinesl spásu do laboratoře, nekáže laboratorně, odtržen od lidí, nýbrž je mezi lidmi, uprostřed lidu! Pomyslete, že většina Ježíšova veřejného života probíhala na ulici, mezi lidmi, kde hlásal evangelium a hojil fyzické i duchovní rány. Lidstvo – onen zástup, o kterém často mluví evangelium - je brázděno utrpením, námahami a problémy, a tomuto ubohému lidstvu je určeno mocné, osvobozující a obnovné Ježíšovo počínání. Takto, uprostřed lidu, až do večera je po celý den. A co dělá Ježíš potom?

Následujícího dne, brzy ráno, aniž je spatřen, odchází za město, na opuštěné místo a tam se modlí. Ježíš se modlí a tak oprošťuje sebe i svoje poslání od triumfalistické koncepce, která znehodnocuje smysl jeho zázraků a jeho charismatické moci. Zázraky jsou totiž znamení, která vybízejí k odpovědi víry; znamení jsou vždycky doprovázena slovy, která je osvěcují; a znamení i slova – současně - vzbuzují víru a konverzi skrze božskou sílu Kristovy milosti.

Závěr dnešního úryvku (v.35-39) ukazuje, že Ježíšovo zvěstování Božího království se děje právě na ulici. Učedníci, kteří jej šli vyhledat na místo, kde se modlil, Jej chtěli přivést zpět do města, ale co jim odpověděl? - »Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal« (v. 38). Taková byla cesta Božího Syna, taková je cesta Jeho učedníků, taková má být cesta každého křesťana. Cesta jakožto místo radostné zvěsti evangelia ukazuje, že poslání církve se uskutečňuje ve znamení „chození“, putování, ve znamení „pohybu“ a nikdy ne statičnosti.

Panna Maria ať nám pomáhá, abychom byli otevřeni hlasu Ducha svatého, který nabádá církev přebývat stále více mezi lidmi a všem přinášet uzdravující slova Ježíše, jenž je lékařem duše i těla.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV