Rádio Vaticana

Chilská duše je povolána k bytí

16.1.2018

Promluva papeže ke státním představitelům, Santiago de Chile

Paní prezidentko,
členové vlády a diplomatického sboru,
představitelé občanské společnosti,
dámy a pánové!

Působí mi velkou radost, že mohu znovu stanout na latinskoamerické půdě a začít svoji návštěvu v této milované chilské zemi, která mne přijala a formovala v době mého mládí. Rád bych, aby tento čas strávený s vámi byl časem vděčnosti za mnohá tato obdržená dobra. V paměti se mi vybavuje sloka vaší národní hymny: „Čiré je tvé nebe, Chile, jako vítr, který tebou vane; lučiny tvoje rozkvetlé, jsou blahým otiskem ráje“ – opravdový chvalozpěv na zemi, kterou obýváte a která je plná příslibů a výzev a těhotná budoucností.

Děkuji paní prezidentce za její slova na uvítanou. Rád bych ve Vás pozdravil a objal celou chilskou zem, počínaje nejsevernějším regionem Arica a Parinacota až po jižní soustroví a „přehršel poloostrovů a průlivů“ (Gabriela Mistralová, Elogios de la tierra de Chile). Vaše různorodost a kypící geografie dovoluje usuzovat na bohatství kulturní polyfonie, která je vám vlastní.

Děkuji za účast členům vlády, představitelům Senátu, Poslanecké sněmovny a Nejvyššího soudu, jakož i představitelů dalších státních institucí a jejich spolupracovníků. Zdravím přítomného a nedávno zvoleného prezidenta Sebastiana Piñera Echenique, který obdržel mandát chilského lidu, aby během příštích čtyř let určoval osudy země.

Rozvoj demokracie v Chile během posledních desetiletí umožnil dosáhnout vyváženého pokroku. Poslední politické volby byly projevem síly a osvojené občanské zralosti, což si žádá výslovnou zmínku zejména v tomto roce, na který připadá 200. výročí prohlášení o nezávislosti. Je to zvlášť důležitý moment, protože poznamenal osudy lidu, který stanul na základech svobody a práva, a zároveň jej přiměl čelit různým dobovým otřesům, jež dokázal přemoci, byť ne bezbolestně. Dokázali jste na tomto základě upevnit a umocnit sny svých otců zakladatelů.

V tomto kontextu připomínám významná slova kard. Silvy Henriqueza, které během slavnostního Te Deum prohlásil: „Všichni jsme staviteli nejkrásnějšího díla, kterým je vlast. Pozemská vlast, která předjímá a chystá vlast nemající hranice. Tato vlast nezačíná dnes a od nás, avšak nemůže růst a přinášet užitek bez nás. Proto ji přijímejme s úctou a vděčností jako poslání zahájené před mnoha lety a jako závěť, která nás naplňuje hrdostí a zároveň zavazuje“ (Homilie při Te Deum, 4. listopadu 1970).

Každé pokolení se musí ztotožnit se zápasy a úspěchy, jichž dosáhla předchozí pokolení, a pozvednout je k cílům ještě vznešenějším. Dobro, stejně jako láska, spravedlnost a solidarita se nedosahuje jednou pro vždy, nýbrž je zapotřebí dobývat je každodenně. Nelze zapomínat na skutečnost, že ještě mnoho našich bratří zakouší nespravedlnost, která vyžaduje nasazení nás všech.

Proto před sebou máte velkou a strhující výzvu, totiž nadále se zasazovat o to, aby demokracie, o které snili vaši otcové, překračovala svoje pouhé formální aspekty a byla skutečně místem setkání všech. Místem, ve kterém všichni bez výjimky cítí, že jsou zváni k budování domu, rodiny i národa – místa, domu i rodiny zvané Chile, jež je štědré, pohostinné, miluje svoje dějiny, pracuje na svém nynějším soužití a s nadějí hledí do budoucnosti. Je dobré připomenout zde slova sv. Alberta Hurtada: „Národ, spíše než svými hranicemi, svojí půdou, svými pohořími a svými moři, spíše než svým jazykem či tradicemi je posláním, které je třeba splnit“ (Te Deum, září 1948). Je budoucností. A tato budoucnost se do značné míry odehrává ve schopnosti naslouchat tomu, co říká lid a jeho představitelé.

Tato schopnost má velkou hodnotu v takovém národě, který se snaží svůj etnický, kulturní a historický pluralismus chránit před jakýmikoli pokusy o stranickost či nadvládu a který se pojí k naší schopnosti zbavovat se vydělujících dogmatismů ve zdravé otevřenosti vůči obecnému dobru, dobru, které bez komunitní dimenze nikdy nebude takovým. Je třeba naslouchat nezaměstnaným, kteří nedokáží uživit svoje rodiny již nyní a tím méně v budoucnosti. Naslouchat domorodcům, kteří jsou často opomíjení a mají právo, aby jim byla věnována pozornost, chráněna jejich kultura a nevytratila se tak totožnost a bohatství tohoto národa. Naslouchat migrantům, kteří klepou na dveře této země, hledají lepší život a touží s nadějí vytvářet lepší budoucnost pro všechny. Naslouchat mladým lidem v jejich horoucí snaze mít větší možnosti, zvláště na poli vzdělávání, aby pocítili, že jsou spoluhospodáři Chile, o kterém sní, a poskytovat jim ochranu před metlou narkotik, která jim odnímá to nejlepší z jejich života. Naslouchat starým lidem, kteří jsou moudří a křehcí; nemůžeme je odhazovat. Naslouchat dětem, kteří přicházejí na svět s očima plnýma úžasu a nevinnosti a očekávají od nás účinné odpovědi hodné budoucnosti. Nemohu tady nevyjádřit bolest a zahanbení, které zakouším tváří v tvář nenapravitelným škodám, které způsobili dětem služebníci církve. Připojuji se ke svým bratřím v episkopátě, poněvadž je slušnost prosit o odpuštění a všemi silami podpořit oběti. Zároveň se však musíme zavázat k tomu, aby se to již nikdy neopakovalo.

Schopnost naslouchat nás zvláště dnes vybízí, abychom brali zřetel na náš společný domov, na podporu takové kultury, která dokáže pečovat o zemi a za tím účelem se nespokojovat pouze s navrhováním odborných odpovědí na objevující se vážné ekologické problémy. Z tohoto hlediska je odvahou nabízet »jiný pohled, myšlení, výchovný program, životní styl a spiritualitu, které budou klást odpor postupujícímu technokratickému paradigmatu« (Laudato si´, 111), který je poplatný nežádoucímu vlivu ekonomické moci, která odporuje přirozeným ekosystémům a tím i samotnému obecnému dobru našich národů. Moudrost domorodých národů může přinést velký vklad. Můžeme se od nich naučit, že není pravého rozvoje v národě, který se odvrací od země a od všeho a všech, co je kolem. U kořenů Chile stojí moudrost uschopňující překračovat čistě konzumní pojetí existence a osvojovat si tak postoj moudrosti ve vztahu k budoucnosti.

Chilská duše je povolána k bytí, je to umíněná chuť existovat (Gabriela Mistralová, Breve description de Chile, in Anales de la Universidad de Chile (14), 1934). Toto povolání je adresováno všem a nikdo se nemůže cítit vyloučeným či zbytečným. Je to povolání, které vymáhá radikální volbu pro život, zejména v těch formách, ve kterých se zdá ohrožen.
Ještě jednou děkuji za pozvání k pobytu a možnost setkat se s vámi, s duší tohoto lidu. Modlím se, aby Panna Maria Karmelská, Matka a Královna Chile, nadále provázela a plnila sny tohoto požehnaného národa.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV