Rádio Vaticana

Svatý otec: Pastýř musí být nablízku Bohu v modlitbě a lidem v soucitu

9.1.2018

Pohnutí, blízkost a důslednost jsou zdrojem pastýřské autority a moci - kázal papež při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Komentoval tak dnešní evangelium (Mk 1,21b-28), kde je o Ježíšovi řečeno, že »učil jako ten, kdo má moc«.

„Právě toto – vyzdvihl Petrův nástupce – je »nové učení«. Toto je novost Krista, totiž dar autority obdržené od Otce. Když učili farizeové a učitelé Zákona, kteří také říkali pravdu, lid přemýšlel o něčem jiném, protože to, co říkali, nedosahovalo k jejich srdci“ – vysvětloval dále papež. „Učili z katedry a nezajímali se o lidi, zatímco Ježíš svým učením vzbuzoval úžas a pohnutí v srdci, protože to, co Ježíšovi dává moc, je právě Jeho blízkost lidem a chápavost vůči jejich problémům, bolestem i hříchům.“

„Poněvadž byl nablízku, rozuměl. Svojí blízkostí přijímal, uzdravoval a učil. To co dává pastýři moc či autoritu, kterou uděluje Otec, je blízkost. Blízkost Bohu v modlitbě. Pastýř, který se nemodlí a nehledá Boha, přišel o podíl i o blízkost lidu. Pastýř odtržený od lidí, lidi neosloví. Blízkost, tato dvojí blízkost je pomazáním pastýře, který je dojat Božím obdarováním v modlitbě, a umí být pohnut hříchy, problémy a nemocemi lidí; pastýř se nechává dojmout.“

Učitelé Zákona – pokračoval papež – ztratili schopnost pohnutí, protože nebyli nablízku Bohu, ani lidem. A pokud pastýř nedbá na tuto blízkost, jeho život ztratí koherenci.

„Ježíš je v tom jasný: »Čiňte, co říkají – říkají pravdu – ale nikoli to, činí«. Obojaký život. Je ohavné vidět pastýře dvojího života: to je rána v církvi. Nemocní jsou pastýři, kteří přišli o autoritu a vedou dvojí život! Obojaký život je možné vést různými způsoby, ale je obojaký. A Ježíš je vůči takovým velmi důrazný. Nejenom že o nich říká, aby je lidé poslouchali, ale nedělali, co dělají oni. Co říká jim?Jste »obílené hroby«, pěkní co do nauky zvenčí, ale uvnitř všelijaká nečistota (srov. Mt 23,27). Takový je konec pastýře, který není nablízku Bohu v modlitbě a lidem v soucitu.“

Papež pak přešel k dnešnímu liturgickému čtení z první knihy Samuelovy (1,9-20) a poukázal na postavu Anny, která prosí Hospodina, aby jí daroval syna. Kněz Eli, jenž u toho byl přítomen, ale nebyl nablízku Bohu, ani lidem, se domníval, že žena je opilá. Ona se však úpěnlivě modlila v srdci a »jenom její rty se pohybovaly«. Sama pak Elimu vysvětlila, že »vylévala své srdce před Hospodinem a mluvila ze žalu a soužení«. Eli ji nakonec dokázal vyslechnout, přiblížit se jejímu srdci a nakonec jí řekl, aby šla v pokoji: »Bůh Izraele nechť ti dá, oč jsi ho prosila«. Tento kněz – řekl papež – si uvědomil svůj omyl a nechal ze svého srdce vytrysknout požehnání, protože Anna pak skutečně počala a porodila Samuela.

„Pastýřům, kteří žili odtržení od Boha i od lidu, od lidí, říkám: »Neztrácejte naději. Vždycky existuje možnost.« Stačilo se jenom dívat, přiblížit se oné ženě, vyslechnout ji a vzbudit autoritu k žehnání a prorokování. Bylo vysloveno proroctví a této ženě se dostalo syna. Autorita, moc je Boží dar. Přichází pouze od Boha. A Ježíš ji uděluje svým. Autoritu v řeči, vycházející z blízkosti Bohu i blízkosti lidu, vždy z obou dvou. Autorita je koherentní, nikoli obojaká. Toto je autorita, a jestli ji pastýř ztratí, ať neztrácí naději. Jako Eli. Vždycky je čas se přiblížit a vzbudit autoritu i proroctví.“

Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser