29.12.2017 

Teologické bádání musí probíhat v co nejširší teologické komunitě, nesmí být pouze individuální a už vůbec ne soutěživé, řekl papež František při dnešní audienci Italského teologického sdružení (Associazione Teologica Italiana). Tato instituce, která nedávno oslavila půl století od svého založení, dnes čítá 330 teologů. Výsledkem jejich společného úsilí o interpretaci „věčné novosti Kristova evangelia“ v naší době je mimo jiné obsáhlý komentář ke všem dokumentům II. Vatikánského koncilu, jak také s uznáním zmínil František.

Církev musí vždy odkazovat k této události, která zahájila „novou etapu evangelizace“ (Bula Misericordiae vultus, 4) a v níž na sebe přijala odpovědnost hlásat evangelium novým způsobem, lépe souznějícím s hluboce proměněným světem a kulturou. Je zřejmé, že toto úsilí žádá po církvi, a zejména po teolozích, angažovanost ve smyslu „kreativní věrnosti“, s vědomím, že během těchto padesáti let došlo k dalším změnám, a s důvěrou, že evangelium se může nadále dotýkat také žen a mužů dneška.“

Papež ocenil úsilí o společnou teologickou práci. Je to věc stylu, jenž sám o sobě vystihuje cosi z podstaty Pravdy, do jejíž služby teologie vstupuje, dodal dále:

„Je totiž nemyslitelné, že by bylo možné sloužit Pravdě o Bohu, který je Láska, věčné společenství Otce, Syna a Ducha Svatého a jehož spásný plán spočívá ve společenství lidí s Ním a mezi sebou navzájem, individualistickým nebo partikularistickým způsobem, či ještě hůře, v logice soutěživosti.“

Řekl papež s tím, že teologické bádání má probíhat v teologické komunitě v duchu solidarity a autentického přátelství. Jak František dále poznamenal, služba teologů je i v dnešní církvi velice potřebná, jakkoliv je také pravda, že k autentické víře není zapotřebí sledovat akademické teologické kurzy.

„Existuje jistý smysl pro věci víry, vlastní celému Božímu lidu, včetně těch, kdo nemají zvláštní intelektuální prostředky k jeho vyjádření, a je žádoucí tento smysl pochytit a naslouchat mu. Je to ona známá neomylnost ve víře (in credendo), ke které je třeba se často vztahovat. Jsou totiž také lidé velmi prostí, kteří dokáží zaostřit „oči víry“. Teolog má být ponořen právě do této živé víry svatého Božího lidu, jež mu má být zdrojem podpory, má ho nést a zahrnovat.“

Papež nicméně dodává, že specificky teologická práce neztráci na aktuálnosti. Žízeň po poznání a porozumění je totiž nárokem náležejícím k plnému lidství. A proto také k plně lidské víře patří touha po „co nejhlubším a nejširším možném pochopení toho, co věříme“. Rovněž v rámci papežovy koncepce církve jako „misionářské“ a „vycházející vstříc“ druhým má služba teologů důležité místo:

„Aby církev dále přinášela jádro evangelia ženám a mužům dneška, aby evangelium doléhalo skutečně k lidem v jejich jedinečnosti a pronikalo společnost ve všech jejích dimenzích, stojí před teologií neopominutelný úkol znovu promyslet velká témata křesťanské víry uvnitř hluboce proměněné kultury.“

Je zapotřebí teologie, která pomůže křesťanům hlásat a ukazovat především spásnou tvář Boží, milosrdného Boha, zejména s ohledem na některé velké výzvy dneška, pokračoval František a vyjmenoval mezi nimi ekologickou krizi, rozvoj neurologie či technik, které dokáží člověka modifikovat, stejně jako prohlubující se sociální rozdíly a migrace celých národů, či teoretický i praktický relativismus. Na závěr papež italským teologům připomněl, že jejich obor lze studovat jen tehdy, když je člověk schopen údivu, který vyvěrá ze setkání s Ježíšem. Teologii je třeba studovat na kolenou, jak to činili velcí Otcové církve. A pravdu o Bohu je nutné prohlubovat v církvi, ve spojení s celým Božím lidem.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.