18.12.2017 

Prakticky celé dnešní dopoledne vyhradil papež japonským univerzitním studentům, s nimiž komunikoval ve videokonferenci z bibliotéky Apoštolského paláce. Tokijská univerzita Sophia je soukromá, založilo ji Tovaryšstvo Ježíšovo roku 1913 a nyní má přibližně 10 tisíc studentů. Více než dvouhodinovou videokonferenci předcházel krátký film, který studentům přiblížil posledních deset let dění ve všeobecné církvi a zvláště ve Vatikánu, zejména poslední dvě změny na Petrově stolci. Papež František odpověděl studentům na devět otázek. Tlumočení mezi japonštinou a španělštinou se ujala jedna ze studentek.

Nejprve se ptala letos pokřtěná studentka třetího ročníku teologie a zajímalo ji, co papeži udělalo od jeho zvolení na Petrův stolec největší radost. František nejprve vyjádřil potěšení nad tím, že tazatelka studuje teologii: „Ženy mohou studiem teologie dosáhnout větší hloubky než muži“ – konstatoval a dodal: „Není to pouze jedna radost, kterou jsem zakusil, ale jejich mnoho. Jsem rád, když jsem s lidmi, mohu je podzravit; promluvit s dětmi, starými a nemocnými lidmi. Být s lidmi mi velice pomáhá a umožňuje, že se cítím mladším.“

Druhá otázka se týkala účelu univerzitního vzdělání, a položil ji student techniky. Papež zopakoval svoji často zdůrazňovanou nezbytnost trojí formace: intelektuální, manuální a niterné, tedy týkající se lidského srdce. Opravdové vzdělání všechny tyto lidské jazyky harmonizuje, takže výsledkem formace je muž či žena, kteří cítí to, co myslí a dělají, a budou dělat to, co cítí a myslí.

Papež František pak odpověděl na dotaz, jaké jsou jeho největší starosti a naděje, pokud jde o mládež. Zdůraznil, že „o mladých lidech se říká, že jsou nadějí budoucnosti. Doufám, že budou mít sílu jít dál, ale starost mi působí určitá akcelerace ve vztazích a výrazech, které u mládeže způsobují vykořenění. Nejvíce se u mladých lidí obávám, že zapomenou na svoje kulturní, historické a lidské kořeny“, a zmínil v této souvislosti film známého japonského režiséra Akira Kurosawy Srpnová rapsodie z roku 1991, který se věnuje právě mezigeneračnímu dialogu. Povzbudil pak mladé lidi, aby mluvili se svými prarodiči a seniory.

Čtvrtou otázku položil student z Myanmaru: „Mnozí lidé si myslí, že náboženství je nebezpečné, jiní zase, že je nutné. Jaká je jeho důležitost v našem světě podle Vás?“ Papež František začal svoji odpověď připomínkou své nedávné návštěvy v jeho vlasti, která se vyznačuje vysokou religiozitou. „Jaký je význam náboženství?“ – zopakoval František otázku a odpověděl: „Není to opium lidu, jak říkal známý politik a filosof. Náboženství není teatrální invence, ale rodí se z touhy lidského srdce po přesahu a setkání s absolutním Bohem. Nemůžeme mluvit o náboženství, aniž bychom v sobě uznali důležitost transcendence. Na této transcendentní dimenzi vyrostla velká náboženské vyznání. Všechna náboženství umožňují růst. Potkáme-li někoho, kdo říká, že slouží každému náboženství, ale neroste, je to modloslužebník a hledá pouze svoji kompenzaci. Avšak stejně jako k přesahu od sebe k Bohu, učí [náboženství] také vycházet k lidem. Velcí nábožensky orientovaní lidé vyrostli na této cestě, ať už to byl Martin Luther King a Gandhi. Náboženství, které ti neumožňuje růst a neposílá tě sloužit chudým, je nezralé. Základním pravidlem křesťanského zjevení, které vyznávám, je klanění se Bohu a služba lidem.“

Šestá otázka se týkala životního prostředí a papež opět zopakoval, že Laudato si´ není ekologická, nýbrž sociální encyklika.

V sedmé otázce se jeden student zeptal papeže na jeho image: „Podle mnohých je velmi dobrý, jaký je podle Vás?“ - „Zdá se, že otázka je z oboru kosmetiky – odpověděl papež František odlehčeně, ale hned dodal: „Pokud jde o image, působí to vždycky rozpaky. Představme si zrcadlo. Když se češeme, díváme se na sebe a uděláme si obrázek. Když se však zrcadlo stane součástí tvého života, je to znak naprostého narcisismu a sebevztažnosti. Musíme si dát veliký pozor, když hodnotíme sami sebe. Zrcadlo vždycky klame... Já se snažím nedívat se do zrcadla. Je třeba se mít na pozoru, protože marnivost tě zavede kamkoli. Snažím se dívat do sebe, na to, co jsem pocítil během dne a vynáším nad sebou soud. Všeobecně vzato, mám za to, že jsem hříšník, kterého si Bůh zamiloval a stále má rád, avšak svůj konkrétní obrázek denně zkoumám. Zpytuji, jak jednám, jaká rozhodnutí přijímám a jakých se dopouštím chyb. A ten obrázek putuje stejně jako život,“

Osmá otázka se týkala migrantů, o nichž papež mimo jiné řekl, že „mají respektovat společnost, která je přijala. Migrace je dialog.“

V odpovědi na devátou otázku mluvil papež o svojí návštěvě Tokia v minulém století a vyslovil přání svoji návštěvu zopakovat.

Studenti tokijské Sophia University pak na závěr videokonference zazpívali papeži španělsky na rozloučenou blahopřání k jeho včerejším 81. narozeninám.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.