3.2.2017 

V sídle Papežské rady pro kulturu bylo představeno sympózium nazvané „Hudba a církev, kult a kultura 50 let od vydání instrukce Musicam Sacram, které bude probíhat v Římě ve dnech 2. až 4. března. Vatikánská akce se má věnovat často opomíjené roli hudebníků v církvi, vztahu mezi liturgií a hudbou i teologickým a fenomenologickým základům sakrální hudby.
O aktuální situaci na poli církevní hudby pro Vatikánský rozhlas hovoří kardinál Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu:

„Zdálo by se, že podněty nescházejí, často mi zasílají nové partitury. Na druhé straně ale musím říci, že chybí hudba na vysoké úrovni. V minulosti totiž skládali hudbu všichni velcí autoři a hudebníci. Proč? Protože umění a víra byly hluboce propojeny. Proto je myslím důležité, hledat kontakty a více sbližovat umělce, církev a liturgii. Přitáhnout umělce k náboženské zkušenosti, aby nakonec mohlo také vytrysknout dílo vysoké kvality, jak se to dělo v minulosti.“

Bach napsal, že hudba je svrchovaným výrazem Boží slávy, ale zároveň má lahodit uchu a sloužit povznesení mysli...

„To je skutečně silná intuice, kterou nicméně současná kultura nejednou opomíjela. Častokrát se hledělo na jedné straně pouze na tzv. spiritualitu, tedy řekněme na aspekt Boží slávy, a výsledek směřoval do devoční praxe, nebo se zájem zaměřil pouze na technickou kvalitu a kvalitu kulturně relevantní. A tak se směřovalo k produkci hudby, která byla – jakkoli odkazovala k náboženství nebo i liturgii – spíše koncertní. Podržet zároveň oba dva tyto prvky je tedy nebytné a podstatné, ale také mimořádně náročné; totiž zachovat estetickou hudební kvalitu i transcendentní dimenzi, vykloněnost směrem ke kultu, k Bohu a jeho Kristu.

Připravované sympózium se chce zabývat také ekumenickým rozměrem sakrální hudby...

Ano, chtěl bych připomenout, že Luther napsal traktát nazvaný „Frau Musika“ – „Paní hudba“, věnovaný právě této problematice, která se stala – zejména v pozdější době – pro luteránský kult zásadní. Také proto, že zrušení obrazů, obrazoborectví, a tedy absence vnějších prvků, které byly považovány za příliš modloslužebné, způsobilo, že se hudba stala skutečně „paní“ luteránské víry. Nyní, v roce, kdy si připomínáme pětisté výročí 95 wittenberských tezí, je také vhodná chvíle, abychom si připomněli Bachovy skladby, které byly a jsou příležitostí k vzájemné výměně, a také přání, aby se kult konkrétně vyjadřoval v hudbě, jak praví žalm: „Zpívejte Bohu s uměním.“

Hovořil kardinál Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.