Rádio Vaticana

Vychází nulté číslo argentinského L’Osservatore Romano

30.12.2016

„S radostí zdravím novou argentinskou edici týdeníku L’Osservatore Romano“, čteme v rukopisném poselství, kterým Svatý otec František doprovází dnešní nulté číslo listu Svatého stolce ve své vlasti. Jeho redakci povede argentinský protestantský biblista a papežův přítel Marcelo Figueroa. „Prostřednictvím listu Svatého stolce“, píše dále papež František, „se bude možné přímo seznámit s papežovou službou“. Petrův nástupce žehná všem, kdo ve službě Božímu království pracují na tomto novém projektu, a žádá čtenáře, aby se za něj nezapomínali modlit.

Argentinské vydání týdeníku L’Osservatore Romano má 16 stran, přičemž 9 jich přejímá ze španělské edice listu. Ta, jak připomíná ředitel vatikánského deníku, Giovanni Maria Vian, je v Itálii publikována od roku 1969 a později, od konce devadesátých let, přejímána hispanofonními zeměmi (v Peru od 1997, Mexiko 1998, Argentina 2005 a Španělsko 2009). Španělskou redakci listu Svatého stolce nejprve vedli dva kněží – Španěl Cipriano Calderón a Mexičan Arturo Gutiérrez, po kterých následovaly dvě laické novinářky – nejprve Španělka Marta Lago a od loňského roku Argentinka Silvina Pérez. V argentinské redakci tak podpoří svého krajana, který bude prvním nekatolíkem v obdobné vedoucí pozici, ačkoli příspěvky novinářů jiných křesťanských vyznání, ale také jiných náboženství nejsou již několik let ve vatikánském listě žádnou výjimkou. Publikační prostor jim otevřel papež Benedikt XVI. a jeho nástupce František tuto tendenci nejenom potvrdil, nýbrž povoláním evangelického biblisty na místo šéfredaktora ještě více rozšířil.

„Když někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí“ (1 Kor4,2). Těmito slovy začíná Marcelo Figueroa úvodník nultého čísla nového týdeníku, jehož úlohou, jak říká, je informovat o všeobecném poslání Svatého otce, což z něj činí jedinečný žurnalistický dokument. Šéfredaktor argentinské edice zdůrazňuje, že se zmíněná věrnost správce má projevovat rozličným způsobem – věrným přetlumočením oficiálních promluv Svatého otce, které se tak stávají opěrným textem, hlubokým ponorem do jeho duchovního myšlení, aby bylo možné je správně šířit, odrazem pravé, tedy světové dimenze jeho úřadu, aby jeho apoštolát mohl být situován do správného kontextu, a konečně – byť existují ještě další odstíny správcovy věrnosti – také tím, že ovcím z vlastního ovčince umožní, aby rozpoznaly nezaměnitelný pastýřův hlas. Figueroa dále podotýká, že list Svatého stolce poprvé za 155 let existence zahrne rovněž lokální témata mimovatikánské edice. Význačné místo mezi nimi zaujmou názory papežových krajanů, kteří se budou snažit nahlédnout jeho myšlení a celosvětové poslání optikou argentinských kořenů.

Marcelo Figueroa vzhledem ke svému vyznání v úvodníku dále vyjadřuje vděk za papežovu otevřenost a velkorysost. Jak uvádí, názorový prostor argentinského vydání L´Osservatore Romano bude přístupný všem – od nejdůležitějších představitelů katolické církve v jihoamerické zemi přes zástupce ostatních náboženských vyznání až po všechny lidi dobré vůle. To se ostatně projevuje již v uspořádání nultého čísla, které přináší články arcibiskupa Victora Manuele Fernandeze, rektora Papežské katolické univerzity v Buenos Aires, teologa Carlose Galliho, který na téže univerzitě vede katedru systematické teologie, či papežova dlouholetého přítele, rabína Abrahama Skorky.

Jana Gruberová