Rádio Vaticana

O trojím vycházení ze sebe

17.9.2016

Vycházet ze sebe za hlásáním evangelia ve všech koutech světa – řekl papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty více než stovce apoštolských nunciů, kteří se v těchto dnech sešli ve Vatikánu, aby společně oslavili Svatý rok. Petrův nástupce jim poděkoval za jejich nasazení a službu.

Papež si vzal podnět z dnešního podobenství o rozsévačí (Lk 8,4-15) a svým nezaměnitelně srdečným tónem mluvil o tom, jak rozsévá dobrou zvěst apoštolský nuncius. „Nunciové, řekl papež, nezřídka žijí cikánským životem vzhledem k častému stěhování do někdy velmi vzdálených zemí.

„Jen se člověk naučí jazyk, zazvoní telefon z Říma. »Jak se vede?« - »Dobře..« - »Víš, že Svatý otec, který tě má moc rád, o tobě přemýšlel... « - tyto telefonáty jsou vždy sladké - »a myslel, že by to bylo pro tebe...« - A balí se kufry, jde se jinam. Rozloučení s přáteli, změna zvyků, spousta věcí, kterým se člověk věnoval, se opouští... Vyjít ze sebe, z jednoho místa a jít na jiné. A tam začít znovu.“

A když se přijde do nové země – řekl dále papež – nuncius znovu musí vycházet ze sebe, poznávat, vést dialog, studovat kulturu, mentalitu. Někdy také – dodal s úsměvem - musí vyjít ze sebe, aby chodil na recepce, kterou jsou nezřídka nudné, ale tam všude rozsévá. Kdosi poznamenal, že tato práce je příliš úřednická, funkcionářská a mohli by ji konat laici.

„Předevčírem jsem o tom mluvil se státním sekretářem, který říkal: »Na recepcích jsou však mnozí, kteří se mohou jevit jako poněkud povrchní, ale kteří tam hledají někoho s kolárkem.« Všichni dobře víte, kolik toho lze prokazovat duším uprostřed mondénnosti, aniž by se člověk stal mondénním. Brát lidi takové jací jsou, naslouchat jim, rozmlouvat s nimi... také v tom nuncius vychází ze sebe, aby chápal a vedl dialog...Je to kříž.“

Ježíš – pokračoval papež – potom také říká, že rozsévač rozsévá zrno, ale potom spočine a ponechá na Bohu, aby vyklíčilo a rostlo. Tak také nuncius, musí ze sebe vyjít k Pánu, který dává klíčit a růst, musí vycházet ze sebe před svatostánkem, v modlitbě a adoraci.

„To je trojí vyjití ze sebe: fyzické – balení kufrů, cikánský život. Dále, řekněme kulturní vyjití, tedy poznání kultury, osvojení si jazyka. »Řekni mi« - ozve se v onom telefonátu - »řekni, jakými jazyky mluvíš?« - »Anglicky, francouzsky dobře, španělsky jakž takž...« - »Aha, dobře, dobře. – Ale víš, papež myslel, že tě pošle do Japonska.« - »Ale já neznám vůbec nic!« - »To se naučíš!« - Byl jsem povzbuzen jedním z vás, který se ještě před převzetím akreditace za dva měsíce naučil obtížný jazyk a uměl v tom jazyce již celebrovat. Pojal toto vyjití s nadšením a radostí. A třetím vyjitím ze sebe je modlitba, adorace.“

Toto vyjití – podotkl s odmlčením papež – je nejsilnější u emeritních nunciů. A dalším posláním je bratrství. Emeritní nuncius se modlí více, má se modlit více za bratry, kteří jsou ve světě. Úřadující nuncius však také. Nesmí zapomenout na adoraci, aby Pán dal růst tomu, co zasel.“

„Tři vyjití a tři způsoby, jak sloužit Ježíši Kristu a církvi. Církev vám děkuje za všechna tato tři vyjití. Moc děkuje. I já osobně vám chci poděkovat. Nezřídka pociťuji obdiv, když dostanu brzo ráno vaše zprávy a říkám si: to je ale dobrá práce... Kéž vás Pán obdaří milostí být vždy vpravení do těchto třech vyjití, do tohoto trojího vycházení ze sebe samých.“

Končil papež František dnešní kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser