31.5.2016
Setkání papeže Františka a vrchního imáma z Al Azhar, Ahmada Muhammada Al-Tajíba (foto) bylo velmi důležité zejména po nedorozumění, k němuž došlo v roce 2011, vrací se k nejvýznamnějšímu mezináboženskému setkání posledních dní P. Samir Khalil Samir SJ, učitel islamistiky v Bejrútu a na Papežském východním institutu. Papež Benedikt XVI. tehdy v reakci na strašlivý atentát v koptském kostele v Alexandrii požádal egyptskou vládu o větší ochranu křesťanů a imám Al-Tajíb tehdy přerušil jednostranně a bez vysvětlení vztahy s Vatikánem a kardinálem Tauranem, připomíná P. Samir:
„Jeho nynější reakce je velmi pozitivní, znamená, že chce skutečně znovu navázat přátelství a zahájit novou cestu. Mám skutečně dojem, že univerzita Al Azhar se v posledním roce na novou cestu vydala. Začala organizovat setkání s cílem vystupovat proti islamistickému terorismu, pracovat společně s křesťany – koptský pravoslavný patriarcha se jich účastní. Jejich cílem je rozvažovat nad tím, jak zlepšit situaci v Egyptě, ale také v islámském světě a v oblasti vztahů mezi muslimy a křesťany.
Bylo to tedy skutečně požehnané setkání. Slova, která vyslovil vrchní imám byla velmi upřímná a krásná. Skutečně nešlo o pouhou formalitu, vycházela z hloubi.“
V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas imám Al-Tajíb řekl, že islám nemá s terorismem nic společného, že jde o špatné pochopení islámských textů. Souhlasíte s tímto tvrzením?
„Tento výrok, upřímně řečeno, není zcela správný. Totéž řekl (prof. Al Tajíb) při své návštěvě v německém parlamentu, kde mluvil o tom, že v Koránu není žádné násilí, ba že v něm nenajdeme dokonce ani slovo „meč“. To však není přijatelný argument. Pokud si vezmeme text Koránu, tak jak je, najdeme v něm násilí i odmítání násilí. Před patnácti lety jsem napsal drobnou knížku nazvanou: „Násilí a odmítání násilí v Koránu a v islámu“ (Violenza e non-violenza nel Corano e nell´islam), ve kterém píšu o tom, že v něm nacházíme obojí a že to nemůžeme a nesmíme zakrývat. Ve chvíli, kdy ISIS zvolilo cestu násilí, jde o věc, která není normální, jde o terorismus, ovšem páchaný – bohužel – ve jménu islámu. Myslím si tedy, že je nutné uznat tuto možnost interpretace. Práce univerzity Al Azhar spočívá právě ve vysvětlování, že ačkoli v Koránu najdeme násilí a jeho užívání, vztahuje se to výlučně k určitému historickému období a ke specifickým okolnostem. Al Azhar má ukazovat, že nejde o obecnou normu, kterou může užívat kdokoliv jakkoliv a že ISIS nemá právo hlásat cosi jménem islámu, nýbrž že je to věc vyhrazená muslimským autoritám. Problém je v tom, že muslimové nemají absolutní autoritu, narozdíl např. od katolické církve, která ji má v osobě Svatého otce. Al Azhar není takovým vůdcem, je přední autoritou, ale ve skutečnosti nemá konkrétní autoritu nad nikým. Interním problémem islámu je to, že univerzita Al Azhar příliš dlouho otálela se stanovením jasných směrenic pro interpretaci Koránu, jak ho číst dnes. Byly sice zavedeny kurzy pro mladé a zpracovány učební texty, které nabízejí konstruktivnější orientaci. Podstatné však je především to, aby se učení imámů, kterých touto univerzitou ročně projde více než tisíc, skutečně zakládalo na pokoji a na nové interpretaci Koránu. Právě toto požadují osvícení či řekěme otevření muslimové – a jsou jich tisíce. Právě o to jim jde a jednoho dne se tak stane, nicméně zatím se s tím poněkud otálí.“
Katolická církev a obecněji celý Západ má tedy zájem na podpoře univerzity Al Azhar v tomto úsilí zaměřeném na potírání terorismu.
„Samozřejmě. Jakýkoliv pokus o spolupráci s kýmkoliv je naším posláním. A právě to dělá papež, ačkoliv se mi donesly kritiky z různých stran, zejména z krajně pravicových pozic, které shledávají jeho přístup k boji proti terorismu a násilí příliš měkkým. Avšak jiná evangelijní cesta neexistuje, je třeba získat si přátelství a jako bratři věřící v Boha můžeme muslimům pomoci, nabídnout jim pomocnou ruku. Musíme se pohybovat na lidské rovině. Na vojenské úrovni nedisponujeme žádnou armádou. Proto se mi zdá, že krok, který učinil papež, a krok, který učil rektor Al-Tajíb, míří správným směrem. Nyní je potřeba podporovat Al Azhar, aby pokračoval správným směrem a vrátil se k tomu, co už tady bylo v 50. a 60. letech, totiž k otevřené a humanistické interpretaci posvátných textů ze 7. století pro naše 21. století. Uplynulo 14 století a není tedy možné aplikovat je v nezměněné podobě, tak jako my nemůžeme brát doslovně některé texty Starého zákona, které mluví o násilí a válce, k nimž sice vybízí Bůh, avšak v naprosto jiném kontextu. A to je potřeba pochopit: textu rozumíme v jeho kontextu.“
Říká egyptský jezuita o. Samir Khalil Samir.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.