16.4.2016
Promluva papeže v uprchlickém táboře, Moria Refugee Camp, Lesbos
Drazí bratři a sestry,
dnes jsem chtěl být s vámi. Chci vám říci, že nejste sami. V těchto měsících a týdnech jste prošli mnohým strádáním na cestě k lepšímu životu. Mnozí z vás byli nuceni utéci před konfliktem a pronásledováním, zvláště s ohledem na svoje děti, vaše nejmenší. Kvůli svým rodinám jste podstoupili velké oběti. Zakoušíte bolest z toho, že za sebou necháváte vše, co vám bylo drahé, a – což je možná těžší – aniž byste věděli, co vám přinese budoucnost. Jako vy i mnozí další čekají v uprchlických táborech nebo ve městech s nadějí, že budou moci na tomto kontinentu začít nový život.
Přišel jsem spolu se svými bratry patriarchou Bartolomějem a arcibiskupem Hieronymosem jednoduše proto, abych byl s vámi a naslouchal vašim příběhům. Přišli jsme, abychom obrátili pozornost světa na tuto vážnou humanitární krizi a prosili o její řešení. Jako lidé víry si přejeme spojit svoje hlasy a otevřeně mluvit vaším jménem. Doufáme, že svět bude věnovat pozornost této tragické a opravdu skličující nouzi a odpoví způsobem, který bude hoden našeho společného lidství.
Bůh stvořil lidský rod, aby vytvořil jedinou rodinu. Když některý náš bratr či sestra trpí, dotýká se to nás všech. Všichni ze zkušenosti víme, jak snadno někteří lidé ignorují utrpení druhých a dokonce zneužívají jejich zranitelnost. Víme však také, že tyto krize mohou vyjevit to nejlepší z nás. Viděli jste to sami u sebe i v řeckém lidu, který velkodušně odpověděl na vaši nouzi, přestože je sám v těžkostech. Viděli jste to také u mnoha lidí, zvláště mladých z celé Evropy a světa, kteří sem přišli, aby vám pomáhali. Ano, zbývá udělat mnoho. Děkujeme však Bohu, že nás v našem utrpení nikdy nenechává samotné. Vždycky je někdo, kdo nám může podat pomocnou ruku.
Rád bych vám dnes zanechal poselství, abyste neztráceli naději! Největším darem, který si můžeme navzájem dát, je láska, milosrdný pohled, ochota naslouchat a chápat, slovo povzbuzení a modlitba.
Tento dar spolu můžete vzájemně sdílet. My křesťané s oblibou vyprávíme příběh o milosrdném Samaritánovi, cizinci, který viděl potřebného a okamžitě se zastavil, aby mu pomohl. Pro nás je to podobenství o Božím milosrdenství, které je určeno všem. Bůh je milosrdný. A je to také výzva k prokazování téhož milosrdenství těm, kdo se nacházejí v nouzi. Kéž všichni naši bratři a naše sestry na tomto kontinentu přicházejí jako milosrdný Samaritán s pomocí v onom duchu bratrství, solidarity a úcty k lidské důstojnosti, jenž poznamenal jeho dlouhé dějiny.
Drazí bratři a sestry, Bůh vám žehnej, zvláště vašim dětem, starým a těm, kdo trpí na těle i na duchu. Všechny vás srdečně objímám. Vyprošuji vám všem a těm, kdo vás doprovázejí, božské dary statečnosti a pokoje.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.