19.2.2016
Hlavní problémy Mexika, ale také setkání s patriarchou Kirillem a výhrady řeckokatolíků ke společné deklaraci, problematika legalizace homosexuálních svazků, pedofilie a potratů, ale také mimořádná přítomnost Matky Boží v Guadalupe, o tom všem rozmlouval papež František během více než hodinové tiskové konference na palubě letadla při návratu z Mexika do Říma. Její plné znění najdete ZDE.
Největší prostor věnoval František setkání s patriarchou Kirillem a výhradám ke společné deklaraci, které zazněly ze strany řeckokatolíků.
V rozhovoru pro tiskové středisko své církve arcibiskup Svjatoslav Ševčuk uvedl, že mnoho věřící se cítí být Vatikánem zrazeno, a sám vyjadřuje bolest nad tím, že nebyl ohledně deklarace konzultován, ačkoli je členem Papežské rady pro jednotu křesťanů.
Papež František přiznává, že rozhovor četl a byl jím znepokojený. Dodal, že arcibiskupa Ševčuka zná velmi dobře a váží si ho. Před jmenováním arcibiskupem totiž pracoval čtyři roky v Buenos Aires a před odjezdem z Argentiny mu daroval drobnou ikonu, kterou si František dodnes nechává na svém pracovním stole. K rozhovoru podotkl, že kritická slova je nutné číst v kontextu celého rozhovoru, ve kterém arcibiskup Ševčuk velmi silně zdůrazňuje svoji jednotu s papežem a kterému po věroučné stránce nelze nic vytknout.
Ševčuk se nevyjádřil o setkání s patriarchou, protože jej považuje za dobrou věc a krok dopředu. Pak vyslovuje některá osobní mínění v onom zmíněném odstavci. Například já jsem před chvílí prohlásil, že biskup, který přemisťuje pedofilního kněze, by měl odstoupit. To není dogma, nýbrž můj osobní názor. Stejně tak má arcibiskup Ševčuk své osobní názory, na které má právo a které předkládá k dialogu. (...) Dokument je diskutabilní, i když tam stojí dodatek, že Ukrajina prochází údobím války a utrpení, které lze mnohoznačně vykládat. O ukrajinském národě jsem se mnohokrát zmínil jak při modlitbě Anděl Páně, tak při středečních audiencích, a prosil jsem o modlitbu a blízkost. Je tu však historický fakt války, o které má každý svůj názor. Každý má jinou představu, kdo ji vyvolal, jak s ní nakládat či nenakládat…Je zřejmé, že tu stojíme před historickým, ale zároveň osobním, existenciálním problémem dané země, který promlouvá o utrpení. A na tomto místě bych vložil odstavec z rozhovoru se Svjatoslavem, který říká: „Mnozí věřící mi telefonovali, anebo mi psali o tom, že jsou hluboce zklamaní a cítí se zrazeni Římem“. Je pochopitelné, že v takové situaci lid může něco takového cítit! Společné prohlášení se může jevit jako sporné v ukrajinské otázce, nicméně vyzývá, aby byla zastavena válka a zahájeno jednání.“
Papež František připomíná, že sám podpořil respektování minských dohod a vždy usiloval o mír. Přijal jsem prezidenty obou zemí, konstatoval papež a podotýká, že situaci arcibiskupa Ševčuka rozumí. Dále dodává, že kritika není hlavní zprávou rozhovoru, který poskytl:
Když si přečtete celý rozhovor, zjistíte, že je tam řeč o vážných dogmatických otázkách, které přetrvávají. Je v něm touha po jednotě, společné cestě, ekumenismu – protože Ševčuk je ekumenický člověk…Jistě se tu vyskytnou i určité názory. Svjatoslav mi napsal, když se dozvěděl o setkání na Kubě, jako píše bratr, který svému bratru předkládá své názory. Společné prohlášení tak, jak jsme jej vydali, mi nevadí. Nevadí mi ve smyslu, že musíme respektovat záležitosti každé strany, každý má právo na svobodný úsudek v oné tak obtížné situaci. Apoštolský nuncius je nyní na hranicích, kde se bojuje, pomáhá vojákům a raněným. Římská církev zaslala velikou materiální pomoc a nestále vyzývala k míru a respektování minských dohod. To je tedy celkový pohled. Netřeba se lekat jedné věty. Platí poučení, že zpráva vyžaduje celistvý, a nikoli dílčí výklad.
Papež František dále řekl, že s patriarchou Kirillem vedl upřímný dvouhodinový rozhovor, který jej naplnil štěstím. Jeho náplň nicméně zůstává soukromá. František neprozradil ani to, zda se hovořilo o případné návštěvě Moskvy. Na druhou stranu papež otevřeně přiznal, že probíhají jednání o setkání s imámem univerzity Al-Azhar, a vyslovil důvěru, že k němu skutečně dojde. Padl rovněž dotaz na případnou cestu do Číny, kterou František však komentoval jen smíchem s tím, že by se mu taková cesta moc líbila.
Jedna z prvních otázek se týkala také problému sexuálního zneužíváním s odkazem na delikty již nežijícího zakladatele Legionářů Kristových, Mexičana Maciela. František vypočetl všechny aktivity na ochranu nezletilých, ať už jde o k tomu zvlášť zřízenou komisi nebo o reorganizaci Kongregace pro nauku víry. František poukázal na zvláštní zásluhy Benedikta XVI., který ještě jako prefekt zmíněné kongregace důsledně usiloval o očištění církve a vyjasnění otázky P. Maciela.
Zde si dovolím vyslovit hold člověku, který bojoval ve chvílích, kdy neměl sílu se prosadit, dokud se mu to nepodařilo. Je to kardinál Ratzinger – zatleskejme mu! (potlesk). Je to muž, který měl o případu veškerou dokumentaci. Když byl prefektem Kongregace pro nauku víry, měl vše ve svých rukou, provedl vyšetřování, shromažďoval důkazy, ale nemohl vykonat trest. Jestli si však vzpomenete, deset dní před smrtí Jana Pavla II. při oné velkopáteční křížové cestě prohlásil před celou církví, že je třeba očistit ji od špíny. A při mši před volbou papeže Pro Eligendo Pontifice, kdy dobře věděl, že je kandidát, protože není hloupý – neskrýval své postoje za masku a řekl přesně totéž. Byl tedy oním odvážlivcem, který mnoha jiným napomohl k tomu, aby se otevřely tyto dveře. Chtěl bych vám to připomenout, protože někdy se zapomíná na skrytou práci těch, kteří připravovali cestu, aby se odkryly tyto jevy.
František byl dvakrát dotázán na legalizaci homosexuálních svazků a přiznání práva na adopci těmto párům, v kontextu debaty probíhající v italském parlamentu. Papež se v tomto bodě odmítl vměšovat do politických záležitostí a uvedl, že jsou v kompetenci místních biskupů. Ujistil však o tom, že si na toto téma myslí to, co církev vždycky učila, a odkázal ke Katechismu katolické církve. Naopak velmi důrazně se vyjádřil k tomu, zda je přípustné řešit potratem obavy před virem Zika, ohrožujícím zdraví nenarozených dětí.
Potrat není „menší zlo“. Je to zločin. Znamená to odstranit jednoho člověka, aby se zachránil jiný. Totéž, co dělá mafie. Je to zločin a absolutní zlo. Co se týče pojmu „menšího zla“ a vyvarování se těhotenství, lze o něm mluvit v případech rozporu mezi pátým a šestým přikázáním. Pavel VI., velký papež, ve velmi složité situaci povolil africkým řeholnicím, aby používaly antikoncepci v případech, kdy hrozilo znásilnění. Nesmíme zaměňovat zlo, kterým může být zabránění těhotenství samo o sobě, s potratem. Potrat není teologický, nýbrž lidský a lékařský problém. V lepším případě se zabije jeden člověk kvůli záchraně druhého. Jindy jen kvůli tomu, aby vše hladce proběhlo. Lékaři vykonávají čin, který odporuje Hippokratově přísaze.
V závěru rozhovoru se pak papež František znovu vyznal ze své synovské lásky k P. Marie Guadalupské. Jak řekl, vitalitu Mexičanů navzdory všem velkým tragédiím tohoto národa, si dokáže vysvětlit jedině díky přítomnosti P. Marie v Guadalupe:
A já bych vás chtěl vybídnout, abyste se vážně zabývali událostí v Guadalupe. P. Maria tam skutečně je. Neumím si to jinak vysvětlit. A bylo by krásné, kdybyste se s tím vy, jako novináři, seznámili. Existuje celá řada dobrých knih, které vysvětlují toto zobrazení, jak vzniklo, co znamená....
Nakonec ještě Svatý otec prozradil, že při své dlouhé soukromé modlitbě před obrazem P. Marie Guadalupské prosil za celý svět, za mír, za zdravý růst církve a za Mexiko „A také jsem mnoho prosil o to, aby kněží byli skutečnými kněžími, řeholnice skutečnými řeholnicemi a biskupové skutečnými biskupy, takoví, jaké nás Pán chce mít. A pak také věci, které syn říká své mamince a které jsou tak trochu tajné...“ – řekl papež František v rozhovoru s novináři na palubě letadla při návratu z Mexika.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.