18.2.2016 

1. „Bůh předloží účet otrokářům naší doby“ – řekl papež v souvislosti s nucenou migrací na setkání s mexickými pracujícími, odboráři a podnikateli v Ciudad Juarez.
2. „Milosrdenství bere člověka vážně“ – kázal Petrův nástupce při eucharistii na závěr svojí pastorační návštěvy Mexika, odkud se vrátil do Říma dnes odpoledne.

Petrův nástupce zakončil svou apoštolskou cestu do Mexika. Krátce po třetí hodině našeho času dosedl boeing mexických aerolinek na plochu římského letiště Ciampino, odkud se papež odebral ihned do Vatikánu, s krátkou zastávkou na děkovnou modlitbu v bazilice Panny Marie Větší. Vraťme se však ještě ke čtvrtečnímu programu Svatého otce v nejmenším mexickém státě Chihuahua (který je nicméně rozlohou trojnásobně větší než Česká republika). Právě z mexické hranice v Ciudad Juarez chtěl Petrův nástupce v září loňského roku původně zahájit oficiální návštěvu Spojených států amerických. Nakonec se vstupní branou do Washingtonu stala Kuba a papež na mexické periferii strávil včerejší a poslední den apoštolské cesty. Nejprve vstoupil do jednoho z největších mexických vězení, aby kromě sedmi set přítomných svou promluvou oslovil také dalších 250 tisíc vězňů v téměř čtyřech stech mexických věznicích, kteří událost sledovali v přímém televizním přenosu.

ad 1. Po setkání s vězni v Ciudad Juárez se papež František v papamobilu odebral do Colegio de Bachilleres, vyšší vzdělávací institut, který poskytuje základní formaci pro získání zaměstnání nebo připravuje na další vzdělání. V tamní sportovní hale se setkal s třemi tisíci představiteli „světa práce“, jak podnikateli, tak zaměstnanci.
Svatého otce přivítal místní biskup José Guadalupe Torres Campos. František pak vyslechl dvě svědectví a dostal darem upomínky na svoji návštěvu vyrobené ve zdejším regionu. Ve své promluvě papež poděkoval za svědectví, která ukázala starosti, radosti a naděje, s nimiž se místní lidé setkávají v každodenním životě. Vybízel přítomné, aby nezavrhovali dialog a setkání, protože jsou příležitostí k hledání lepších alternativ a jediný způsob jak obnovit sociální vazby podkopané nedostatkem komunikace a vzájemného respektu.

„Největší metlou, které jsou vystaveni vaši mladí, je nedostatek možnosti vzdělání a udržitelné a placené práce, umožňující jim spřádat plány. V mnoha případech to vede k bídě. Ta se pak stává kluzkým terénem pádu do spirály narkoobchodu a násilí. Takový luxus si nikdo nemůže dovolit; nelze opustit a vystavit samotě přítomnost i budoucnost Mexika.“

Papež pranýřoval zakládání osobních vztahů na principu ekonomické užitečnosti, který se bezprostředně pojí se ztrátou etiky v podnikání.

„Dominantní mentalita žádá maximální možný zisk, za jakoukoli cenu a neprodleně. To způsobuje nejenom ztrátu etické dimenze podnikání, ale opomíjí skutečnost, že nejlepší je investovat do lidí a jejich rodin. Nejlepší investicí je vytváření příležitostí. Dominantní mentalita klade pohyb lidí do závislosti na pohybu kapitálu, což v mnoha případech vede k vykořisťování zaměstnanců jakožto předmětů na jedno použití (srov. Laudato si´, 123). Bůh předloží účty otrokářům našich dnů a my se musíme maximálně přičinit o to, aby k těmto situacím již nedocházelo. Pohyb kapitálu nesmí určovat pohyb a životy lidí.“

Sociální učení církve nepožaduje změnu podniků na dobročinné ústavy, nýbrž klade důraz na integritu člověka a sociálních struktur, zdůraznil František. Když je totiž integrita člověka narušována, začíná se kazit celá společnost, dodal.

„Pokaždé, když je z různých důvodů tato integrita ohrožována či redukována na konzumní hodnotu, bude sociální učení církve prorockým hlasem, který všem pomáhá, aby nezabloudili ve svůdném moři ambicí. Pokaždé, když je porušena integrita člověka, začíná se celá společnost kazit. A toto zjištění nemíří proti nikomu, ale je užitečné pro všechny. Každý sektor má povinnost starat se o dobro všech; všichni jsme na stejné lodi. Všichni máme zápasit o to, aby práce byla instancí humanizace a budoucnosti, prostorem budování společnosti a občanství. Tento postoj nejenom vytváří okamžité zlepšení, ale promění se nakonec v kulturu schopnou poskytovat důstojný prostor všem. Tato kultura, nezřídka vzniklá z napětí, ale rodí nový styl vztahů, nový národní styl.“

V závěru František položil otázku, jaký svět chceme zanechat svým dětem, otázku, na kterou – jak poznamenal - většina lidí dává stejnou odpověď.

„Jaké ovzduší budou dýchat? Ovzduší, které je cítit korupcí, násilím, nejistotou a nedůvěrou, anebo naopak ovzduší schopné rodit alternativy, obnovu a změnu? Klíčovým slovem je výraz „rodit“. Rodit znamená spolutvořit s Bohem. Vím, že tento záměr je nesnadný, ale vím, že horší je ponechat budoucnost v rukách korupce, brutality a nedostatku rovnosti. Vím, že často není snadné přivést všechny strany k vyjednávání, ale vím, že je horší a vede k větším škodám, když vyjednávání a hodnocení chybí. Jeden poctivý manažer, který zemřel s tím, co si vydělal, nikdy si nic nepřivlasňoval, mi jednou řekl: „Pokaždé když máme poradu, vím, že musím něco ztratit, abychom měli zisk všichni.“ To je krásná filosofie pracujícího. Když se vyjednává, vždycky se o něco přijde, ale získají všichni. Vím, že není snadné nalézt shodu ve světě rostoucí konkurence, ale horší je dovolit, aby osudy národů byly určovány konkurencí. Zisk a kapitál nejsou dobra, která stojí nad člověkem, nýbrž mají sloužit obecnému dobru. Je-li obecné dobro nuceno sloužit zisku a kapitálu, pak se tomu říká exkluze. A tak se upevňuje kultura odpisu, skartace a exkluze.“

V závěru papež ještě jednou vyzval odboráře a podnikatele, aby neztráceli vytrvalost ve vedení dialogu, vyjednávání a hledání nových řešení, které budou ziskem pro všechny. Zkuste si představit Mexiko, jaké si vaše děti zaslouží, zemi, v níž by nebyli lidé první, druhé či čtvrté kategorie, Mexiko, které by dokázalo rozpoznávat v druhém důstojnost Božího dítěte, končil papež svou promluvu k představitelům „světa práce“.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE

ad 2. A poslední etapou návštěvy Ciudad Juarez se stala mše svatá na úmysl smíření, které se účastnilo 200 tisíc lidí. Na druhé straně hranice se jí účastnilo 20 tisíc lidí, kteří se shromáždili na sportovním stadionu Univerzity El Paso. Před zahájením liturgie papež přistoupil k dřevěnému kříži poblíž plotu, který byl vztyčen na památku obětí migračního tranzitu. Pod křížem leží pár bílých tenisek, jež kdysi patřily bezejmennému latinskoamerickému migrantovi, který zde přišel o život. A bílé byly i květiny, které papež ke kříži položil předtím, než jej požehnal. Na druhé straně plotu seděli v řadě biskupové ze Spojených států amerických, kteří při papežské mši koncelebrovali.

V homilii Svatý otec vyšel z biblického čtení, které vypráví o obrácení města Ninive (Jon 3,1-10), ke kterému Hospodin vysílá svého posla – proroka Jonáše. Bůh jej posílá, aby probudil lid, který byl opojen sám sebou, podotkl papež.

„Tento text nás staví před tajemství božského milosrdenství. Milosrdenství vždycky zahání špatnost a bere člověka naprosto vážně. Stále poukazuje na utišenou a umrtvenou dobrotu každého člověka. Nemá v úmyslu zdeptat, jak si nezřídka myslíme či přejeme my. Milosrdenství se naopak přibližuje každé situaci, aby ji zevnitř proměnilo, (…) vybízí k obrácení, vyzývá k pokání; ukazuje škodu, která vzniká na všech rovinách. Milosrdenství se vždycky mísí do zla, aby jej proměnilo. To je mystérium našeho Boha Otce, jenž posílá svého Syna, který se vmísil do zla, „stal se hříchem“, aby zlo proměnil. Toto je milosrdenství.“

Stále existuje možnost změny, máme čas na odpověď a konverzi toho, co nás jako lid vrhá do zkázy a co nás jako lidstvo pustoší, nabádal papež. Ústřední roli v tomto procesu však – stejně jako u proroka Jonáše – mají mužové a ženy schopní lítosti a pláče.

„Oplakat nespravedlnost, oplakat pustošení, oplakat útisk. Slzy mohou otevřít cestu k proměně, slzy mohou obměkčit srdce, slzy mohou očistit pohled a pomoci spatřit spirálu hříchu, do níž často upadáme. Slzy dovedou dát vnímavost zatvrzelému a usínajícímu postoji k utrpení druhých. Slzy mohou vést ke zlomu, který nás otevírá konverzi. (…)V tomto roce milosrdenství chci spolu s vámi na tomto místě vyprošovat božské milosrdenství, chci spolu s vámi prosit o dar slz, dar obrácení.“

Papež bez okolků označil Ciudad Juárez za hraniční přechod „prostoupený strašnými nepravedlnostmi: zotročováním, únosy, vyhošťováním, obchodováním s lidstvím, obchodováním s lidmi. Nelze popírat lidskou tragédii, kterou je nucená migrace“, poukázal papež na globální tvář jevu. A nešetřil kritikou vůči vládám obou hraničících států.

„Vzhledem k četným zákonným mezerám se rozprostírá síť, která pohlcuje a deptá stále více těch, kteří jsou v nouzi. Trpí nejenom chudobou, nýbrž také všemi těmito formami násilí. Mezi mladými lidmi, považovanými za maso na porážku, se radikalizuje nespravedlnost, jsou pronásledováni a je jim vyhrožováno, když se pokoušejí vymanit se ze spirály násilí a pekla drog. A co říci o mnoha ženách, kterým byl ukraden život?“

Doplnil papež spontánně v souvislosti se stovkami násilných zločinů na ženách, které v Ciudad Juarez zůstávají z 97% bez viníka.

„Prosme našeho Boha o dar obrácení, dar slz; prosme Jej, abychom jako obyvatelé Ninive otevřeli srdce Jeho výzvám v trpící tváři tolika mužů a žen. Už nikdy smrt a vykořisťování! Stále je čas na změnu, stále existuje východisko a příležitost, stále je čas prosit o Otcovo milosrdenství.“

Vyzýval Petrův nástupce a poděkoval za práci mnoha řeholních sester, řeholníků, kněží a laiků, kteří se angažují ve prospěch migrantů, doprovází a brání život. Pomáhají v první linii a nezřídka riskují vlastní život, řekl Svatý otec, který vybídnul celou církev k obdobnému postoji: „Tuto krizi, kterou lze měřit čísly, my chceme měřit jmény, příběhy, rodinami.“ Závěrečná slova homilie byla určena věřícím na druhé straně hranic.

„Děkuji, bratři a sestry z El Paso, protože nám dáváte pocítit, že jsme jedna rodina a jedno křesťanské společenství“, řekl papež.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Před odjezdem na letiště a závěrečným požehnáním papež poděkoval Mexičanům za zdárný průběh celé cesty.

„Cítil jsem se srdečně a svátečně přijat nadějí této velké mexické rodiny. Děkuji vám, že jste mi otevřeli brány svého života, svého národa.“

A s odvoláním na mexického spisovatele Octavia Paze dodal:

„Noc se může zdát nezměrnou a velice temnou, ale v těchto dnech jsem mohl konstatovat, že v tomto lidu je také mnoho světel. (…) Mnozí muži a ženy svým každodenním úsilím umožňují, aby tato společnost nesetrvala v temnotě. Jsou proroky zítřka, znamením nového jitra. Kéž vás Maria, Guadalupská Matka, nadále navštěvuje, putuje touto zemí - bez Ní nelze pochopit Mexiko - a ať vám pomáhá být misionáři a svědky milosrdenství a smíření.“

řekl papež František na konci bohoslužby ve své PROMLUVĚ NA ROZLOUČENOU s Mexikem.

ad 3. Hned po bohoslužbě v Ciudad Juarez se papež odebral na tamější mezinárodní letiště, kde se konalo krátké oficální rozloučení s prezidentem Mexika Enrique Peña Nieto. Po 19 hodině tamějšího času se papež František na palubě letounu mexických aerolinií AeroMéxico vydal na zpáteční cestu do Říma. Během cesty se jako obvykle konala tisková konference papeže Františka.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.