Rádio Vaticana

Bůh s námi má plány spásy

17.1.2016

Promluva papeže Františka v římské synagoze

Drazí bratři a sestry,
Jsem šťasten, že jsem dnes s vámi v tomto vašem chrámu. Děkuji za laskavá slova panu dr. Di Segni, dr. Dureghellové, advokátu Gattegnovi i vám všem za vřelé přijetí. Děkuji. Toda rabba.
Při první návštěvě v této synagoze chci jakožto římský biskup předat vám i všem židovským obcím bratrský pozdrav pokoje místní církve i celé katolické církve.
Naše vztahy mi velice leží na srdci. Již v Buenos Aires jsem měl ve zvyku navštěvovat synagogy a setkávat se s tamějšími obcemi, být blízko židovským svátkům a památkám a vzdávat díky Pánu, který nám dává život a provází nás na cestě dějinami. Během času vzniklo duchovní pouto, které vedlo ke zrodu autentických přátelských vztahů a inspirovalo i společné nasazení. V mezináboženském dialogu je důležité setkávat se jako bratři a sestry před naším Stvořitelem a chválit Jej za to, že se vzájemně respektujeme a ctíme a snažíme se spolupracovat. A v židovsko-křesťanském dialogu spočívá jedinečný a osobitý svazek vzhledem k židovským kořenům křesťanství: židé a křesťané se tedy mají cítit bratry, spojuje je tentýž Bůh a bohatý společný duchovní odkaz (Nostra aetate, 4).

Touto svojí návštěvou jdu ve šlépějích svých předchůdců. Papež Jan Pavel II. sem přišel před 30 lety, 13. dubna 1986 a papež Benedikt XVI. byl mezi vámi před šesti lety. Jan Pavel II. při tehdejší příležitosti použil výraz „starší bratři“ a vy skutečně jste ve víře našimi staršími bratry a sestrami. Všichni patříme do jediné rodiny, rodiny Boha, který nás provází a chrání jako svůj lid. Jako židé a jako katolíci jsme společně povoláni přijímat svoji odpovědnost za toto město, poskytovat především svůj duchovní přínos a přispívat k řešení různých aktuálních problémů. Doufám, že naše blízkost, vzájemné poznání a úcta mezi našimi věřícími komunitami nadále poroste. Proto je důležité, že mezi vás přicházím právě dnes 17. ledna, kdy si Italská biskupská konference připomíná Den dialogu mezi katolíky a židy.

Nedávno jsme si připomněli 50. výročí deklarace Druhého vatikánského koncilu Nostra aetate, která umožnila systematický dialog mezi katolickou církví a židovstvím. Loni 28. října jsem na Svatopetrském náměstí mohl pozdravit také velký počet židovských představitelů a řekl jsem: „Zvláštní vděčnost Bohu si zasluhuje skutečný přerod, kterým během těchto padesáti let prošel vztah mezi křesťany a židy. Lhostejnost a opozice se proměnily na spolupráci a přejícnost. Z nepřátel a cizinců se stali přátelé a bratři. Deklarací Nostra aetate vytyčil koncil cestu přitakání k opětovnému objevení židovských kořenů křesťanství, k odmítnutí jakékoli formy antisemitismu a k odsouzení každého bezpráví, diskriminace a perzekuce, které z toho plynou.“ Nostra aetate poprvé teologicky výslovně definovala vztahy mezi katolickou církví a židovstvím. Nevyřešila přirozeně všechny teologické otázky, které se nás týkají, ale povzbudivě na ně poukázala a poskytla významný impuls k další nezbytné reflexi. V této souvislosti 10. prosince 2015 publikovala Komise pro náboženské vztahy s židovstvím nový dokument, který se vyrovnává s teologickými otázkami, jež se objevily během posledních desetiletí od zveřejnění deklarace Nostra aetate. Teologická dimenze židovsko-křesťanského dialogu si totiž zasluhuje, aby byla neustále prohlubována, a rád bych povzbudil všechny, kteří jsou do tohoto dialogu zapojeni, aby pokračovali tímto směrem obezřetně a vytrvale. Právě z teologického hlediska se jasně ukazuje nerozlučitelnost svazku spojujícího křesťany a židy. Křesťané pro pochopení sebe samých nemohou nepoukazovat na židovské kořeny a církev, přestože hlásá spásu prostřednictvím víry v Krista, uznává nezrušitelnost Staré smlouvy i věrnou a stálou lásku Boha k Izraeli.

Spolu s teologickými otázkami nesmíme ztratit ze zřetele velké výzvy, kterým čelí dnešní svět. Integrální ekologie je nyní prioritní a jako křesťané a židé můžeme a máme nabízet celému lidstvu biblické poselství týkající se péče o stvoření. Konflikty, války, násilí a nespravedlnosti zasazují lidstvu hluboké rány a volají nás, abychom posílili snahu o mír a spravedlnost. Násilí člověka na člověku je v rozporu s každým náboženstvím hodným tohoto jména, zvláště třech monoteistických náboženství. Život je posvátný jako Boží dar. Páté přikázání dekalogu říká: „Nezabiješ“ (Ex 20,13). Bůh je Bohem života a chce jej vždycky prosazovat a chránit. My, kteří jsme stvořeni k jeho obrazu a podobě jsme nabádání jednat stejně. Každá lidská bytost jako Boží stvoření je naším bratrem, nezávisle na svém původu či náboženské příslušnosti. Na každého člověka je třeba hledět s laskavostí, jako to činí Bůh, který klade svoji milosrdnou ruku na všechny, nezávisle na jejich víře i původu a opatruje ty, kteří Jej potřebují nejvíce: chudé, nemocné, marginalizované, bezbranné. Tam, kde je život v nebezpečí, jsme ještě více povoláni jej chránit. Ani násilí, ani smrt nebudou mít poslední slovo před Bohem, který je Bohem lásky a života. Musíme Jej naléhavě prosit, aby nám pomohl praktikovat v Evropě, ve Svaté zemi, na Blízkém východě, v Africe a v každé části světa logiku míru, smíření, odpuštění a života.

Židovský lid ve svých dějinách zakusil násilí a pronásledování, ba likvidaci evropských židů během Šoá. Šest milionů lidí jenom proto, že patřili k židovskému lidu, se stalo obětí nejnelidštějšího barbarství spáchaného ve jménu ideologie, která měla Boha nahradit člověkem. 16. října roku 1943 více než tisíc mužů, žen a dětí římské židovské obce bylo deportováno do Auschwitz. Rád bych dnes ze srdce zvlášť připomněl, že jejich utrpení, úzkosti a slzy nesmějí být nikdy zapomenuty. Minulost musí být pro nás lekcí v přítomnosti i v budoucnosti. Šoá nás učí, že je stále zapotřebí maximální bdělosti, abychom mohli včas zasáhnout na obranu lidské důstojnosti a míru. Chtěl bych vyjádřit svoji blízkost každému žijícímu svědkovi Šoá a zvláště chci pozdravit ty z vás, kteří jste zde přítomni.

Drazí starší bratři, opravdu musíme být vděčni za všechno to, co bylo možno uskutečnit v posledních padesáti letech, protože mezi námi vyrostly a prohloubily se vzájemné porozumění, důvěra i přátelství. Bůh má s námi plány spásy jak říká prorok Jeremiáš: „Neboť já vím o záměrech, které s vámi mám – praví Hospodin – o záměrech pokoje, a nikoliv neštěstí, dát vám budoucnost a naději“ (Jer 29,11). Ať vám žehná a chrání vás Pán. Ať nad vámi rozjasní svoji tváře a obdaří vás milostí. Ať nad vámi rozjasní svou tvář a naplní vás pokojem (srov. Nm 6,24-26). Šalom alejchem!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV