28.12.2015 

Svatý rok milosrdenství, mezinárodní apoštolské cesty, synoda o rodině, reforma římské kurie – to jsou pouze některé ze zásadních okamžiků právě končícího kalendářního roku. Pro naše mikrofony je hodnotí jeden z nejbližších papežových spolupracovníků, substitut státního sekretariátu Svatého stolce, arcibiskup Angelo Becciu. Svou bilanci začíná vzpomínkou na chvíli, kdy jej Svatý otec seznámil s úmyslem vyhlásit jubilejní rok.

“Ten okamžik mne zasáhl a uchovávám jej v paměti. Na papeži totiž byla patrná obrovská radost, skutečně veliká, protože si byl vědom toho, že dává světu jedinečnou možnost – zakusit Boží milosrdenství. Volba mnoha Svatých bran vyjadřuje papežovu touhu, aby každý člověk – skutečně každý – mohl čerpat z užitku, který má Svatý rok přinést. Papež se nestará o to, zda do Říma přijedou obrovské zástupy, nýbrž mu záleží na tom, aby každý člověk našel způsob, jak dosažitelně zakusit Boží dobrotu a milosrdnou lásku. Ona papežova radost z možnosti vyhlásit Svatý rok se mi hluboce vryla do mysli.“

Papež často poukazuje na synodalitu církve a během svého pontifikátu svolal dvě biskupské synody. Myslíte si, že toto poselství proniká do církve, že se netýká jenom jejích špiček?

“To by jistě bylo záhodné, ale není to snadné, ačkoli kolem sebe vidím hodně dobré vůle. Musíme přejít z mentality církevního hodnostářství k církvi, která je společenstvím, a skloubit hierarchické hledisko a poukaz na společenství věřících. To znamená, že duch a umění společenství musí vstoupit do našich různých struktur a shromáždění – farnosti, pastoračních rad, diecézí a jejich kněžských rad, včetně samotných biskupských konferencí a jejich setkávání. Je pro nás důležité umět vyjádřit své mínění a papež by chtěl, aby každý věřící vnímal svou odpovědnost ve fázi zpracování dokumentů a rozhodování. Synodalita a společenství však vedou k tomu, že člověk ve svobodě vysloví svůj názor, ale zároveň se od něj dovede svobodně odpoutat, aby přijal jiná mínění. V církvi nesmí existovat myšlenkové proudy, které druhé lidi nutí, aby se jim podvolili. Utváření našich názorů a rozhodování má vést Duch svatý! Společenství s sebou nicméně nenese odstranění anebo zastínění autority, která naopak musí vystoupit a ujmout se syntézy různých příspěvků. To vše tedy není jednoduché, ale vnímám, že se v našich shromážděních pokoušíme o důslednější prožívání zmíněného aspektu společenství.“

Také v tomto roce dále postoupil projekt reformy římské kurie. Jak posuzujete vůli Svatého otce po této výrazné obnově, kterou zahájil ihned po nástupu do úřadu?

“Už jsem vícekrát opakoval, že papež velmi rozhodně pokračuje v reformě římské kurie a že nastolil poměrně svižný rytmus. Na druhé straně bychom papeži křivdili, kdybychom mu přisuzovali jako jedinou starost právě reformu římské kurie. Papež hledí na celý svět, kde je mnoho různých dalších problémů…Když vycházíme z našich kuriálních paláců, uvědomujeme si, nakolik dnešní svět potřebuje evangelium. Odkřesťanštění neúprosně postupuje, hodnoty hlásané církví se zahání do kouta a běda tomu, kdo by o nich mluvil. To vše papeže znepokojuje, stejně jako pronásledování křesťanů po celém světě. Jistě se tedy zabýváme restrukturalizací církve, ale snažíme se příliš neuzavírat sami do sebe, nýbrž rozšířit zrak na celý svět, protože vnímáme, jak je naléhavé šířit Boží slovo.“

V uplynulém roce nechyběly negativní události, které vnesly do Vatikánu rozrušení. Papež nicméně zachoval klid a vyzval k němu také věřící. Co k tomu můžete dodat?

“Byla tu především jedna událost, kterou papež velmi trpěl – mluvíme o úniku interních vatikánských dokumentů. Současně ho to však nezlomilo, naopak také nám, spolupracovníkům, byl vzorem ve vyrovnanosti, odvaze a vůli jít dál. V souvislosti s únikem informací bych rád upřesnil, že obžalovaní vatikánští zaměstnanci nejenom zradili papežovu důvěru, ale také nedostáli přísaze, kterou složili předtím, než jim byl umožněn přístup k důvěrným dokladům. Zároveň byli obviněni dva novináři – k tomu chci říci, že nikdo nechce zpochybnit jejich právo na zveřejnění obdržených informací, nýbrž způsob, jakým tyto informace získali. Probíhá proces, který tyto pochybnosti vyjasní.“

Máte na mysli nějaký výjev, který by se podle vás mohl stát fotografií roku 2015 s papežem Františkem?

“Takových obrazů by bylo hodně. Snad jeden z nedávné minulosti – otevření Svaté brány ve středoafrickém Bangui. A to ze dvou důvodů – papež tak zdůraznil svou lásku k lidu, který je už roky obětí bratrovražedné války. A pak tímto otevřením prosté brány v rovněž tak prosté katedrále téměř křičel k Bohu, aby udělil pokoj národu, který na něj má právo a který už nesmí být hračkou v rukou mocných. Také mše svatá, kterou pak Středoafričané slavili s papežem, byla provoláním radosti a touhy prožívat lepší časy v životě svém i svých dětí.“

Rok s papežem Františkem hodnotil jeho blízký spolupracovník, arcibiskup Angelo Becciu.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.