Rádio Vaticana

Spása, kterou zjednává víra, proměňuje svět

30.11.2015

Homilie papeže při mši sv., stadion Bangui - Středoafrická republika

Slyšíme-li první čtení, může nás nadšení a misionářský dynamismus svatého Pavla udivit: „Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci“ (Řím 10,15)! Pro nás je to pobídka, abychom vzdali díky za dar víry, kterou jsme obdrželi od těchto poslů, kteří nám ji předali. Je to také pozvání k úžasu nad misijním dílem, které poprvé – a nebylo to tak dávno - přineslo radost evangelia do této milované Středoafrické země. Je dobré - zvláště ve svízelných dobách, kdy nechybějí zkoušky a utrpení, budoucnost je nejistá a pociťujeme únavu a obavu, že to nezvládneme – je dobré shromáždit se okolo Pána jako to děláme dnes a těšit z Jeho přítomnosti, nového života a spásy, kterou nám nabízí jako druhý břeh, na který se máme vydat.

Tímto druhým břehem je zajisté věčný život, nebe, kde jsme očekáváni. Tento pohled obrácený k budoucímu světu byl vždycky oporou pro odvahu křesťanů, těch nejchudších a nejmenších na jejich pozemské pouti. Život věčný není iluze, není to útěk ze světa; je to mocná skutečnost, která nás volá a zavazuje nás k vytrvalosti ve víře a lásce. Avšak bezprostřednější druhý břeh, který se snažíme dosáhnout, je spása, kterou zjednává víra a o které mluví svatý Pavel; je to skutečnost, která proměňuje už naši přítomnost a svět, ve kterém žijeme: „Ten kdo věří z hloubi srdce stává se spravedlivým“ (srov. Řím 10,10). Přijímá život samotného Krista, který jej uschopňuje milovat Boha i bratry novým způsobem do té míry, že dává zrod světu obnovenému láskou.

Děkujme Pánu za Jeho přítomnost a sílu, kterou nám dává v každodennosti našeho života, když zakoušíme fyzické či morální utrpení, bolest, žal; za činy solidarity a štědrosti, ke kterým nás uschopňuje; za radost a lásku, kterou vyzařují naše rodiny, naše komunity i navzdory občasné ubohosti, násilí či strachu ze zítřka; za odvahu, která našim duším dodává ochotu se spřátelit, rozmlouvat s někým, kdo není jako my, odpustit tomu, kdo nám ublížil, zasadit se o vytváření spravedlivější a bratrštější společnosti, kde nikdo nebude opuštěný. V tom všem nás vzkříšený Kristus bere za ruku a vede, abychom Jej následovali. A já chci spolu s vámi děkovat slitovnému Pánu za všechno, co vám umožnil udělat krásného, velkodušného a odvážného ve vašich rodinách a vašich komunitách při událostech, ke kterým docházelo ve vaší zemi dlouhé roky.

Je ovšem pravdou, že jsme dosud nedosáhli cíle, jsme jakoby uprostřed řeky a musíme se odvážně rozhodnout a s novým misionářským nasazením přejít na druhý břeh. Každý pokřtěný se musí neustále odtrhávat od toho, co v něm ještě zbývá ze starého člověka, hříšníka, stále připraveného vzbudit se na povel démona. A ten se v našem světě a v těchto dobách konfliktů, nenávisti a války hodně snaží svádět člověka k sobectví, aby se v nedůvěře stáhnul do sebe, k násilí, do ničivých instinktů a pomsty, k nedbání na ty nejslabší a k jejich vykořisťování.

Víme také, že se naše křesťanské komunity povolané ke svatosti, musejí vydat ještě mnoha cestami. Zajisté musíme všichni Pána prosit o odpuštění za přílišný odpor a otálení při dosvědčování evangelia. Ať je k tomu příležitostí Jubilejní rok milosrdenství, který ve vaší zemi právě začal. A vy, drazí Středoafričané, musíte především hledět do budoucna, posíleni cestou, kterou jste již ušli, rozhodněte se zpříma pro novou etapu křesťanských dějin svojí země a vydejte se k novým horizontům, zeširoka, na hlubinu. Apoštol Ondřej se svým bratrem Petrem neváhali ani okamžik zanechat všeho, jít za Ježíšem a následovat Jej: „Hned nechali sítě a následovali ho“ (Mt 4,20). Žasneme i tady nad tolikerým nadšením apoštolů, které Ježíš tolik přitahuje k Sobě a oni mocně cítí, že mohou podniknout všechno a všeho se odvážit s Ním.

Každý si ve svém srdci může položit velmi důležitou otázku po osobním spojení s Ježíšem, zkoumat, co již přijal anebo odmítnul, aby odpověděl na Jeho povolání následovat Jej blíže. Volání poslů zní v našich uších více než kdykoli předtím právě tehdy, když je doba těžká; ono volání „proniklo všude na zemi a až na konec světa“ (srov. Řím 10,18; Žl 18,5). A zní dnes tady v této Středoafrické zemi, zní v našich srdcích, v našich rodinách, v našich farnostech a kdekoli žijeme, zve nás k vytrvalosti v misionářském nadšení, v misijním poslání, které potřebuje posly nové a ještě četnější, ještě velkodušnější, ještě radostnější a ještě světější. A všichni – každý - jsme povoláni být tímto poslem svému bratru z jakéhokoli etnika, náboženského vyznání, kultury, který nás očekává, často aniž to ví. Neboť, jak může tento bratr uvěřit v Krista – ptá se svatý Pavel – pokud o něm ještě neslyšel a nikdo mu ho nehlásal?

Také my podle apoštolova příkladu musíme být plni naděje a nadšení pro budoucnost. Druhý břeh je na dosah ruky a Ježíš přechází tuto řeku s námi. On vstal z mrtvých; od té doby jsou zkoušky a utrpení, která prožíváme, vždycky příležitostí, která otevírá novou budoucnost, pokud se necháme spojit s Ním. Středoafričtí křesťané, každý z vás je povolán být tvůrcem lidské a duchovní obnovy svojí země vytrvalostí svojí víry a svým misionářským nasazením. Zdůrazňuji – být tvůrcem lidské a duchovní obnovy.

Panna Maria, která poté, co sdílela bolest umučení a nyní má podíl na dokonalé radosti se svým Synem, ať vás na této cestě opatruje a dodává vám odvahu. Amen.

Přeložil Milan Glaser.

Česká sekce RV