29.11.2015 

1. V hlavním městě Bangui se papež nejprve setkal s veřejnými činiteli.
2. Odpolední program začal návštěvou Evangelikální teologické fakulty.
3. Petrův nástupce otevřel první Svatou bránu Jubilejního roku Milosrdenství.
4. Setkání papeže s mládeží.

ad 1. Středoafrická republika je poslední etapou této apoštolské cesty. Ze tří papežem navštívených afrických zemí má největší rozlohu (asi 10krát větší než Česká republika) a nejméně obyvatel (4 miliony šest set tisíc). Má nejvíce přírodních zdrojů (diamantů, zlata, uranu a železné rudy), ale patří k nejchudším zemím světa s vysokým počtem analfabetů (40/%). Samostatnost nabyla Středoafrická republika roku 1960 a od té doby je nepřetržitě zmítána politických rozbroji. Společným úsilím představitelů katolické církve, evangelikálů a muslimské obce se nedávno podařilo dosáhnout příměří mezi dvěma ozbrojenými skupinami: rebelující Seleka tvořená muslimy a Antibalaka rekrutující se mezi křesťany. Obyvatelstvo je převážně křesťanského vyznání (katolíci 37%, protestanti 16%). Muslimů je o něco méně než protestantů a 20% obyvatel se hlásí k domorodé pohanské tradici. V důsledku krvavých konfliktů žije pětina obyvatel Středoafrické republiky v postavení uprchlíků: 450 tisíc jich uteklo do sousedních zemí a 440 tisíc zůstalo ve vlasti, z čehož se jich 75 tisíc uchýlilo do hlavního města Bangui (740 tisíc obyvatel).

Zdejší letiště, jediné v této zemi, je nyní prakticky obležené uprchlíky, kteří v jeho blízkosti hledají útočiště před ozbrojenci, protože je střeženo kontingentem mírových sil OSN (13 tisíc vojáků). Právě sem přistál v deset hodin dopoledne letoun italských aerolinií s papežem Františkem a jeho doprovodem. Uvítala jej prozatímní prezidentka Catherine Samba-Panza, která doprovodila Svatého otce do devět kilometrů vzdálené prezidentské rezidence, kde se sešli k soukromému rozhovoru. Následovalo setkání s veřejnými činiteli, diplomatickým sborem a představiteli mezinárodních organizací, které papež František oslovil francouzsky:

„Středoafrická republika navzdory těžkostem postupuje k normalizaci svého sociálně-politického života a já vstupuji na její půdu poprvé po svém předchůdci svatém Janu Pavlu II. Přicházím jako poutník pokoje a jako apoštol naděje. Těší mne totiž, že mohu ocenit úsilí vynaložené různými národními i mezinárodními představiteli, počínaje paní prozatímní prezidentkou, v nynější fázi vedení této země. Vroucně si přeji, aby rozličná celonárodní jednání, která se uskuteční za pár týdnů, umožnila zemi klidně vykročit do nové etapy svých dějin.“

Papež František v poměrně obsáhlé promluvě analyzoval motto Středoafrické republiky, které se skládá ze tří slov „Jednota, důstojnost, práce“ a mimo jiné řekl:

„Potěšilo mne, když jsem se dozvěděl, že Středoafrická republika se nazývá „Zo kwe zo“, tedy „zemí, kde je člověk člověkem“. Proto je zapotřebí učinit vše pro ochranu lidství a důstojnosti člověka. A kdo má prostředky potřebné k důstojnému životu má se místo starostí o svoje privilegia snažit pomáhat těm chudším, aby i oni dosáhli životní úrovně odpovídající lidské důstojnosti, zejména prostřednictvím rozvoje svého lidského, kulturního, ekonomického a sociálního potenciálu. Přístup ke vzdělání a zdravotnické péči, boji proti podvýživě a za slušný příbytek pro všechny by měl být na prvním místě v rozvoji, který má na zřeteli lidskou důstojnost. Vždyť důstojnost lidské bytosti spočívá v tom, že se člověk zasazuje o důstojnost svých bližních.“

V samotném závěru papež zdůraznit svoji radost z toho, že navštěvuje tuto překrásnou zemi, která „je vlastí hluboce nábožensky založeného lidu oplývajícího přírodním a kulturním bohatstvím. Spatřuji v ní zemi zahrnutou Božím dobrodiním! Kéž Středoafrický lid, jeho vedoucí představitelé a všichni jejich partneři docení pravou hodnotu těchto dobrodiní a nepřetržitě pracují na jednotě, lidské důstojnosti a pokoji založeném na spravedlnosti! Bůh vám všem žehnej!“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy k veřejným činitelům je ZDE

Po setkání s veřejnými činiteli Středoafrické republiky se papež odebral do pět kilometrů vzdáleného uprchlického tábora. Cestou přišly papeže Františka pozdravit nedozírné zástupy lidí, kteří se stejně jako v Keni a Ugandě netajili svojí radostí z jeho návštěvy. Uprchlický tábor funguje při kostele Nejsvětějšího Spasitele, v jehož blízkosti žijí asi 4 tisíce lidí.

V poledne Petrův nástupce dorazil na nunciaturu, kde se nejprve setkal s místní šestnáctičlennou biskupskou konferencí k soukromému rozhovoru a společně pak poobědvali.

ad 2. Odpolední program začal návštěvou na Evangelikální teologické fakultě, kde studují evangelikálové z 21 afrických zemí. Papež se zde setkal se 400 představiteli evangelikálních sborů Středoafrické republiky, kterým mimo jiné řekl:

„Bůh nečiní rozdíly mezi těmi, kdo trpí. Často to nazývám ekumenismus krve. Všechny naše obce bez rozdílu trpí nespravedlností a slepou nenávistí, kterou rozpoutal démon. A chtěl bych při této příležitosti vyjádřit svoji blízkost a podporu pastorovi Nicolasovi, jehož dům byl nedávno vypleněn a zapálen stejně jako sídlo jeho sboru. V této obtížné situaci nás Pán nepřestává posílat ke všem, abychom projevovali svoji něhu, soucit a slitování. Toto společné utrpení a toto společné poslání představuje prozřetelnostní příležitost k tomu, abychom společně postoupili na cestě jednoty, a jsou toho také neodmyslitelným duchovním prostředkem. Jak by Otec mohl odmítat milost jednoty svým synům, kteří společně trpí a kteří v různých okolnostech společně slouží bratřím?“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy k evangelikálům je ZDE

ad 3. Po setkání s evangelíky se římský biskup odebral do nedaleké katedrály Neposkvrněného Početí postavené roku 1938. Před ní očekávalo papeže dva a půl tisíce místních kněží, zasvěcených osob, katechistů, aby se účastnili asi nejvíce očekávaného momentu pastorační návštěvy Svatého otce, totiž otevření Svaté brány u příležitosti Jubilea milosrdenství.
Petrův nástupce, který přijel před 17 hodinou, nejprve vykonal krátký obřad otevření Svaté brány milosrdenství a po chvíli tiché modlitby jako první vstoupil do katedrály, až po něm ostatní. Následovala mše svatá z první neděle adventní, kterou několik tisíc mladých účastníků, kteří se nevešli dovnitř, sledovali na prostranství před katedrálou z velkoplošných obrazovek. Na bohoslužbě byli přítomni rovněž představitelé evangelické a muslimské obce. František pronesl poměrně dlouhou homilii tlumočenou do jazyka sango a častokrát byl přerušován potleskem. V samotném závěru papež řekl:

„Zvěstovaná Boží spása se vyznačuje nepřekonatelnou mocí, která bude lepší než vše ostatní. A vskutku, hned poté, co Ježíš svým učedníkům oznámil hrozná znamení, která budou předcházet Jeho příchod, uzavírá: „Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“ (Lk 21,28). I svatý Pavel mluví o „hojné a překypující lásce“, protože křesťanské svědectví má zrcadlit tuto neodolatelnou sílu, o níž mluví evangelium. Také uprostřed neslýchaného rozvratu chce proto Ježíš prokázat svoji velikou moc, svoji velikou slávu (srov. Lk 21,27) a moc lásky, která neustupuje před ničím, ani před chvějícím se nebem, před hořící zemí a rozbouřeným mořem. Bůh je mocnější a silnější než všechno. Toto přesvědčení dává věřícímu klid, odvahu a sílu vytrvat v dobrém i v těch nejhorších protivenstvích. I když běsní síly zla, křesťané mají na tuto výzvu odpovědět zdvihnutím hlavy a připraveností čelit bitvě, v níž bude mít Bůh poslední slovo. A tímto slovem bude láska a pokoj!

Všechny, kteří se neprávem chápou zbraní tohoto světa, vyzývám: odložte tyto nástroje smrti; ozbrojte se spíše spravedlností, láskou a milosrdenstvím, jež jsou autentickou zárukou pokoje. Kristovi učedníci, kněží, řeholníci, řeholnice či laici pracující v této tak sugestivně pojmenované zemi, která je situovaná v srdci Afriky a je povolána objevit Pána jako pravý Střed všeho, co je dobré, vaším povoláním je ztělesňovat Boží srdce mezi svými spoluobčany. Kéž vás Pán „posilní, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými“ (1 Sol 3,13). Smíření, odpuštění, láska a pokoj!“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

ad 4. Po skončení eucharistické slavnosti v katedrále Neposkvrněného početí v Bangui, zahájil papež František modlitební bdění mladých. V návaznosti na otevření první Svaté brány jubilejního roku, bylo jeho tématem právě milosrdenství. V improvizované promluvě mluvil Petrův nástupce o síle odpuštění, v níž se člověk stává strůjcem pokoje. Po té papež osobně vyzpovídal několik mladých. Františkově promluvě předcházelo svědectví chlapce, který mluvil o vůli svých mladých krajanů překonat rozdělení a žít v míru a prosperitě.

Ve svém zamyšlení vyšel papež František z obrazu banánovníku, který si mladí Středoafričané zvolili za svůj symbol, jako velmi silnou a odolnou rostlinu, která může být „symbolem života“:

„Je potřeba odolat, mít odvahu vzepřít se a bojovat za dobro! Kdo utíká nemá odvahu nasadit život. Jak se ovšem vzepřít?“ – tázal se papež. Především je nutné se modlit, odpověděl, protože „modlitba přemáhá zlo“ a „přibližuje nás k Bohu“. Na druhém místě je pak potřeba „pracovat pro mír“. A mír, dodal, „není dokument, který se podepíše a zůstane ležet. Pokoj je třeba uskutečňovat každý den!“. „Pokoj je řemeslná práce, kterou konáme vlastníma rukama, vlastním životem!“ – pokračoval Svatý otec. Jak se tedy mladý Středoafričan může stát strůjcem pokoje?

„Zaprvé: nikdy nepodléhej nenávisti. A pokud ti někdo ublíží, snaž se odpustit. Žádná nenávist! Mnoho odpuštění! (...) A pokud nemáš v srdci nenávist, pokud odpouštíš, budeš vítězem. Protože zvítězíš v nejnáročnější bitvě života, budeš vítězem v lásce. Právě skrze lásku přichází pokoj.“

František zdůraznil, že zvítězit lze jedině na cestě lásky, která vede k odpuštění nepříteli, tomu „kdo mi ublížil“. Láska nás nikdy nepovede k porážce. „Utíkat, odejít daleko, není řešením,“ řekl František.

„Musíte být odvážní. Rozuměli jste, co znamená být odvážní? Odvážní v odpouštění, odvážní v lásce, odvážní v úsilí o pokoj. Platí?“

„Ano“ zaznělo sborově v jazyku sango. František se potom vrátil k významu právě otevřené Svaté brány v místní katedrále:

„Dnes jsme otevřeli tuto bránu, totiž „Bránu Božího milosrdenství“. Důvěřujte Bohu! Protože On je milosrdný, On je láska, jen On může dát pokoj. Proto jsem na začátku mluvil o modlitbě. Modlit se je nutné, abychom vydrželi, abychom milovali, abychom nepropadali nenávisti, abychom byli strůjci pokoje.“

V závěru promluvy papež František znovu povzbudil mladé, aby byli vždy připraveni k modlitbě, k boji za pokoj a za smíření a vybídl je také k modlitbě za sebe:

„Prosím vás také, abyste se modlili za mne, abych byl dobrým biskupem a dobrým papežem. Slibujete mi, že se za mne budete modlit?“

„Ano“ – zněla odpověď v jazyce sango, do kterého byla ze španělštiny tlumočena papežova promluva k mládeži.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.