Rádio Vaticana

O choulostivém vztahu k majetku

19.10.2015

Ježíš neodsuzuje majetek, nýbrž lpění na majetku, které rozděluje rodiny a rozpoutává války – řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv.Marty.

„Lpění na majetku je idolatrie“ – připomíná papež evangelním poukazem na to, že „nelze sloužit dvěma pánům. Buď se slouží Bohu nebo majetku. Ježíš není proti majetku jako takovému, ale varuje před vkládáním vlastní jistoty do peněz. To může z náboženství udělat pojišťovací společnost.“ Dnešní evangelium (Lk 12,13-21) však také mluví o „dvou bratřích, kteří se přou o dědictví“.

„Pomysleme na rodiny, které se přou kvůli dědictví, nezdraví se a nenávidí se. Toto je jeden z takových případů, kdy nejdůležitější v rodině není láska dětí, sourozenců a rodičů, nýbrž peníze. To je ničivé. Také války, které dnes vidíme. Ano, je tam nějaký ideál, ale za ním jsou peníze. Peníze obchodníků se zbraněmi, peníze těch, kteří na válce vydělávají. Myslím, že všichni známe alespoň jednu rodinu, která je takto rozdělena. A Ježíš říká jasně: »Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí.« Je nebezpečná. Chamtivost nám nabízí jistotu, která není pravá a umožňuje ti, aby ses modlil, chodil do kostela, avšak se spoutaným srdcem, a končí to špatně.“

Ježíš dále vypravuje podobenství o jednom bohatém člověku, „skvělém podnikateli, který měl bohatou úrodu na poli“, pokračoval papež.“

„...a místo aby si řekl: »rozdělím se se svými dělníky a zaměstnanci, aby také oni měli trochu více pro svoje rodiny«, uvažoval takto: »Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám: strhnu své stodoly, vystavím větší«. Stále víc. Žízeň lpění na majetku nikdy nekončí. Máš-li srdce připoutané k bohatství, když jej máš, chceš stále víc. To je bůžek člověka, který lpí na penězích.“

Cesta spásy – pokračoval papež – vede přes blahoslavenství. A prvním blahoslavenstvím je „chudoba v duchu“, tedy nelpění na bohatství. Pokud máme bohatství, má sloužit druhým, být sdíleno a pomáhat lidem. A znamením, že jsme neupadli do oné idolatrie, je almužna, kterou dáváme těm, kdo jsou v nouzi, a to nikoli z nadbytku, ale zřeknutím se něčeho, čeho si cením nebo co snad potřebuji. Toto je dobré znamení. To znamená, že láska k Bohu je větší než lpění na bohatství. Můžeme si tedy položit tři otázky.

„První otázka: Dávám? Druhá: Kolik? A třetí: Jak dávám? Jako Ježíš? Tedy spolu s laskavým pohlazením anebo jako někdo, kdo platí daně? Jak dávám? Někdo řekne: »Otče, co tím míníte?«. Když pomáháš člověku, díváš se mu do očí? Dotkneš se jeho ruky? Je to Kristovo tělo, tvůj bratr, tvá sestra. A ty jsi v té chvíli jako Otec, který neponechává bez pokrmu nebeské ptactvo. S jakou láskou dává Otec! Prosme Pána o milost, abychom byli svobodní od této idolatrie lpění na penězích; o milost hledět na Něho, tolik bohatého láskou, velkodušností a milosrdenstvím; o milost pomáhat druhým dáváním almužny, ale tak, jak to dělá On. Někdo může namítnout: »Ale On se ničeho nezřekl«. Ježíš Kristus, třebaže roven Bohu, ponížil se, sám sebe se zřekl a zmařil se. On se také zapřel.“

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser