Rádio Vaticana

Nerozlučnost manželství není břemeno - říká auditorka synody María Rojas

13.10.2015

María Angélica Rojas a Luiis Haydn Rojas Martínez přijeli z Kolumbie, aby se zúčastnili synody o rodině jako auditoři. Luis stojí v čele katedry etiky na univerzitě La Gran Colombia a oba se angažují v pomoci a doprovázení rodin v rámci společenství spojených s hnutím Fokoláre. V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas mluví o významu života ve společenstvích rodin:

Ona: „Uvědomujeme si, že pokud rosteme jako společenství, pokud rosteme ve vzájemné lásce, ať už jsme v kterémkoli životním období, zažívám přítomnost Krista mezi námi. Je to on, kdo osvěcuje cestu, kterou máme kráčet, pomáhá nám ve vzájemném odpuštění, a proto je to společenství skutečně živé, které může přinášet světlo celé společnosti.”

Od některých synodálních otců zazněly pochybnosti o tom, zda je dnes koncept nerozlučitelnosti manželství vůbec srozumitelný.

Ona: „Je to koncept, který se musí proměnit v život. Nerozlučnost není břemeno, je to láska, která se den za dnem proměňuje, která na sebe bere starosti, je kreativní, vstřícná, přijímá situaci nezaměstnanosti, krize – a tak se láska obnovuje. Láska přece není jenom cit, láska je také rozhodnutí: “Já chci milovat”. Ale samozřejmě není to vždycky snadné. Vždyť musím dát svůj život!”

On: „Je tady taková kultura, která k nám promlouvá velmi intenzívně o blahobytu, odrazuje nás od přijetí odpovědnosti... A to všechno tíživě leží na dnešních generacích mladých lidí. Ale my přicházíme a říkáme, ne tak to není. Jde o to lépe pochopit, co vlastně nabízí evangelium. Evangelium zůstává po dvou tisících letech živé a také možné!”

Jak vnímá kolumbijský manželský pár problém rozvedených a znovu sezdaných katolíků? Ti, kdo skutečně chtějí vytvářet společenství lásky, jsou přijímáni bez posuzování, odpovídá María Angélica, a k otázce svátostí dodává:

Ona: „Ke společenství s Ježíšem mají přístup nejen skrze eucharistii, ale také prostřednictvím lásky k bližnímu. Ježíš řekl, co jste učinili pro jednoho z mých bratří, pro mě jste učinili. to znamená, že Ježíše, jeho přítomnost, můžeme zakoušet ve svých bratřích. Pokud se navzájem milujeme, milujeme Ježíše a jsme součástí církve. Když ve společenství žijeme toto přikázání vzájemné lásky, Ježíš tam opravdu je. Pokud žijí v této lásce, jsou součástí církve. To dává pochopit život sám.
Samozřejmě, každý z nás se posvěcuje skrze svůj kříž. Jistě, je to bolestné, nepřistupovat ke svátostem, k Ježíši v eucharistii. Ale to neznamená, že jsou z církve vyloučeni. I oni jsou zahrnuti do Jeho lásky.”

Johana Bronková