28.9.2015 

1. „Rodina je naším spojencem,“ prohlásil papež ke 300 zahraničním biskupům, kteří do Filadelfie doprovázeli ze svých zemí účastníky Světového setkání rodin.
2. Návštěva ve věznici
3. 2 miliony lidí na mši Světového setkání rodin s papežem Františkem.
4. Rozloučení s viceprezidentem Bidenem a návrat do Říma.

Nedělní program papežovy pastorační návštěvy ve Filadelfii začal po osmé hodině ranní, kdy se papež František ve filadelfském kněžském semináři, kde byl ubytován, setkal s pěti osobami, které byly v dětství sexuálně zneužity. Na rozdíl od podobných předchozích setkání s Petrovým nástupcem byly přítomny oběti delikventů nejenom z řad kněží, ale také oběti, které zneužili jejich příbuzní nebo jiní dospělí. Vatikánský tiskový mluvčí upřesnil, že šlo o tři ženy a dva muže, kteří přišli spolu se svými blízkými. Během asi půl hodinové schůzky papež promluvil s každým jednotlivě a na závěr oslovil všechny společně, projevil účast na jejich utrpení a bolest i zahanbení v těch případech, kdy se zločinu dopustili kněží. Potvrdil neměnný postoj církve v této věci a poděkoval obětem i jejich blízkým za to, že přispěli k odhalení pravdy a ke zjednání spravedlnosti.

Hned poté se na půdě kněžského semináře Petrův nástupce setkal s biskupy, kteří přijeli do Filadelfie z různých částí světa jako doprovod účastníků VIII. Světového setkání rodin. Papež pronesl velmi pozoruhodnou obsáhlou reflexi pastoračního poslání biskupů ve vztahu k rodinám:

„Rodina pro církev není důvodem starosti, nýbrž radostným potvrzením Božího požehnání v mistrovském díle stvoření. Každý den ve všech koutech planety se církev raduje spolu s Pánem za dar početného zástupu rodin, které i v nejtěžších zkouškách ctí sliby a střeží víru.“

Křesťan není „imunní“ vůči dobovým změnám – řekl dále papež. - Tento konkrétní svět se svými rozmanitými problémy a možnostmi je místem, ve kterém musíme žít, růst a zvěstovat. Kdysi jsme žili v sociálním kontextu, kde souběžnost občanské instituce a křesťanské svátosti byla hmatatelná a sdílená. Obojí bylo propojeno a vzájemně se podporovalo. Nyní tomu tak není.
Papež pak popsal nynější společenskou situaci tím, že porovnal dva typy obchodů: malý místní krámek a supermarket. V prvním existuje osobní vztah mezi prodavačem a kupujícím ve druhém nikoli. Vše, co je dnes důležité, zdá se být určováno spotřebou. Spotřeba přesahuje lidské vztahy, které jsou pouhým prostředkem k uspokojení individuálních potřeb.

„Odvážil bych se říci, že naše největší chudoba či kořen mnoha soudobých situací spočívá v radikální samotě, ve které se ocitá mnoho lidí. Klikáním na „To se mi líbí“, sledováním počtu followers na nějaké sociální síti sledují lidé – sledujeme my – nabídku soudobé společnosti. Je to snaha vyvíjená v děsivé samotě a v bezbřehém hledání pocitu uznání.“

Máme odsoudit svoji mládež za to, že vyrůstá v této společnosti? – pokračoval papež. Máme ji exkomunikovat, protože žije v tomto světě? Potřebují mladí od svých pastýřů slyšet věty jako „Kdysi bylo lépe“ anebo „Svět je děs. Kam to dospěje, půjde-li to tak dál.“.

„Ne, nemyslím, že tudy vede cesta. My, pastýři máme ve stopách Pastýře hledat, provázet, pozvedat a ošetřovat rány své doby. Dívat se na realitu očima těch, kdo vědí, že jsou povoláni k pohybu, k pastorální konverzi.“

Naše služba – řekl dále papež - potřebuje rozvíjet smlouvu církve a rodiny. To zdůrazňuji: rozvíjet smlouvu mezi církví a rodinou. Jinak vyprahneme a lidská rodina se naší vinou nenapravitelně vzdálí od Dobré zvěsti dané Bohem a půjde si do módního supermarketu zakoupit produkt, který se jí momentálně bude více líbit.
My sami se tedy musíme učit familiárním ctnostem Božího lidu, abychom se stále více podobali otcům a matkám a unikali tomu, že z nás budou lidé, kteří se naučili jenom žít bez rodiny. Konec konců, naším ideálem není učinit konec citům.

„Pokud budeme schopni této vyhraněnosti Božích citů s užitím nekonečné trpělivosti a bez nelibosti, v brázdách ne vždy rovných, kde musíme rozsévat, pak i Samaritánka s pěti „nemanžely“ objeví, že je schopna vydat svědectví. A z bohatého mladíka, který sklíčen pociťuje, že musí ještě jednou vše s klidem promyslet, se stane zralý celník, který seskočí dolů se stromu a rozdá se čtyřnásobně chudákům, na které do té doby nikdy ani nepomyslel.“

Bůh umožňuje nové sblížení rodiny a církve – řekl v závěru:

„Rodina je naším spojencem, naším oknem do světa, rodina je zřejmostí neodvolatelného Božího požehnání určeného veškerému potomstvu těchto obtížných a nádherných dějin stvoření, kterému jsme povoláni sloužit.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy k biskupům na Světovém setkání rodin je ZDE

Řekl papež František v obsáhlé promluvě k více než třem stům biskupů z celého světa.

ad 2. „Ježíš nás vyvádí z omylu, že se nikdy nic nezmění” – tento odkaz zanechal papež František vězňům, zadržovaným v největší mužské filadelfské věznici. Nápravné zařízení Curran Fromhold sestává ze čtyř vězeňských bloků, kde žije 2800 vězňů. Papež v neděli dopoledne pozdravil stovku jejich zástupců, shromážděných v tělocvičně. „Přicházím jako pastýř, ale zejména jako bratr, který chce sdílet vaši situaci. Děkuji za možnost být s vámi”, zahájil Svatý otec.

„Prožíváte okamžiky bolestné nejen pro vás, ale také pro vaše rodiny a celou společnost. Společnost a rodina, které nedokáží trpět bolestí svých dětí a neberou ji vážně, nýbrž jako něco normálního a předvídatelného, samy sebe »odsoudily«. Je to společnost uvězněná sama v sobě, v tom, co jí přináší utrpení.”

Papež pak vyprávěl o Ježíšově mytí nohou při poslední večeři. Pán umývá nohy také dnešním učedníkům a neptá se jich, kam šli a co dělali. Naopak říká: “Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl”(Jan13,8)

„Jde nám vstříc, aby nás opět oblékl do důstojnosti Božích dětí. Chce nám pomoci, abychom srovnali krok a opět se dali na cestu. Chce obnovit naši naději, navrátit nás víře a důvěře. Chce, abychom se vrátili na životní cesty s pocitem, že máme určité poslání, abychom vnímali, že čas ve vězení nikdy nebyl a nikdy nebude synonymem vyloučení.”

Věznice, které se nesnaží o léčbu ran a hledání nových příležitostí, jsou žalostné, zdůraznil papež. Je smutné narazit na přesvědčení, že pouze někteří lidé potřebují omytí a očistu, protože únava, rány a bolest těchto lidí je také únavou, bolestí a ranou celé společnosti. Všichni potřebujeme očistu, včetně mne v první řadě, dodal František.

„Tento okamžik vašeho života má mít jediný účel: napřáhnout vám ruku, abyste se vrátili na cestu; podat ruku, která by pomohla vašemu opětovnému zapojení do společnosti. Tohoto zapojení se účastníme všichni a všichni jsme povoláni jej podporovat, doprovázet a uskutečňovat. (…) Z tohoto návratu do života čerpá prospěch a zvyšuje svou morální úroveň celá komunita a společnost.”

V závěru papež, za doprovodu františkánského vězeňského kaplana, jednotlivě pozdravil přítomné muže a také několik návštěvnic z ženské věznice. A před odjezdem poděkoval za krásný dar – biskupskou katedru v bílém provedení, kterou si odvezl do Říma.

ad 3. Téměř dva miliony účastníků se sjely na závěrečnou mši svatou Světového setkání rodin, které papež František přesedal na bulváru Benjamina Franklina ve Filadelfii. Papež je vybídl k otevřenosti k působení Ducha svatého. Zdůraznil také význam malých gest lásky. A v závěru pozval rodiny na jejich další světové setkání do Dublinu v roce 2018.

Ještě před několika dny se filadelfská média obávala, zda poutníci na setkání s papežem skutečně přijedou a zda drahé přípravy počítající se stovky tisíc věřících nebyly přehnané. Obavy rozptýlila už sobotní vigilie a nedělní eucharistická slavnost daleko překonala očekávání. Za papežem připutovaly zejména rodiny ze Spojených států.
František před zahájením liturgie pomalu objížděl všechny sektory podél Franklinova bulváru, co ochvíli nechával zastavit papamobil a žehnal dětem.

K oltáři přijížděl Svatý otec za zvuku tónů Dvořákovy Novosvětské. Ti, kdo se účastnili večerní vigilie zažili překvapení, jak velmi se místo proměnilo. Zatímco v sobotu měli před sebou estrádní pódium, v neděli tam stál skutečný oltář ve žlutobílých barvách a s velkým křížem uprostřed. I to je dokladem dokonalé organizace. Hlubokému prožití liturgie napomáhala také skvěle připravená hudba.

V homilii papež František v návaznosti na liturgická čtení upozornil, jak je mnoha lidem zatěžko přistoupit na Ježíšovu logiku. Narazil na nepřátelství ze strany těch, kdo nepřijímali to, co říkal a činil. Potíže měli zejména s jeho otevřeností k poctivé a upřímné víře mnoha lidí, kteří nepatří k vyvolenému národu. Pro mnohé to bylo nepřijatelné a pohoršlivé.

„Uvědomíme-li si to, můžeme pochopit, proč jsou Ježíšova slova o pohoršení tak přísná. Pro Ježíše je netolerovatelným pohoršením vše, co ničí a kazí naši důvěru ve způsob, jakým jedná Duch. Bůh, náš Otec, se ve velkodušnosti nenechává předstihnout a rozsévá. Rozsévá svoji přítomnost v našem světě, poněvadž „v tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás“ jako první (srov. 1 Jan 4,10).
Tato láska nám dává hlubokou jistotu: jsme Bohem hledáni, jsme Jím očekáváni. (...) Zpochybňovat působení Ducha a vyvolávat dojem, že nemůže působit v těch, kteří nejsou z „naší skupiny“ a kteří nejsou „jako my“, je nebezpečným pokušením, které nejenom zabraňuje konverzi k víře, ale znetvořuje víru.“

František dodal, že právě víra otevírá „okna“ přítomnosti a působení Ducha svatého. Ukazuje nám, že - podobně jako štěstí - i svatost je vždy spojena s malými gesty. „Kdo vám podá sklenici vody v mém jménu, nepřijde o svou odměnu (srov. Mk 9,41) ,“ říká Ježíš.

„Jsou to nepatrná gesta, která se člověk učí doma, rodinná gesta, která se ztrácejí v anonymitě každodennosti, ale odlišují jeden den od druhého. Jsou to gesta matky, babičky, dědečka, dítěte. Jsou to gesta něhy, sympatie a soucitu. Gesta jako teplé jídlo toho, kdo očekává večeři, jako snídaně připravená tím, kdo umí doprovodit ranní vstávání. Jsou to rodinná gesta. Je to požehnání před spaním a objetí při návratu po dlouhém pracovním dnu. Láska se vyjadřuje malými věcmi, pozorností k drobnostem všedního dne, které způsobují, že vnímáme chuť domova.“

Proto jsou naše rodiny domácími církvemi, dodal František používaje koncept Jana Pavla II. Žijeme však Ježíšovým stylem ve svých domovech? Jaký svět chceme nechat našim dětem? Tázal se papež a vrátil se k apelu na udržitelný a integrální rozvoj – který během americké cesty zazníval opakovaně.

„My křesťané, Pánovi učedníci, prosíme rodiny světa, aby nám pomohly. Tolik se nás dnes účastní této slavnosti a to v sobě už má něco prorockého. Je to druh zázraku v dnešním světě. Kéž bychom všichni byli proroky! Jak by bylo krásné, kdybychom mohli všude, i za našimi hranicemi povzbuzovat a doceňovat toto proroctví a tento zázrak!
Obnovme svoji víru v Pánovo slovo, které vybízí naše rodiny k této otevřenosti a zve všechny, aby se podíleli na proroctví oné smlouvy mezi mužem a ženou, která plodí život a zjevuje Boha.“

Každý, kdo učí děti radovat se ze skutků přemáhajících zlo, ukazuje, že Duch je živý a činorodý. Takový člověk si zaslouží vděčnost a úctu bez ohledu na národnost či náboženství, dodal papež.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Svědectvím o různorodosti rodin, které přijely na setkání s papežem, bylo procesí s dary, v němž šli představitelé různých kontinentů. O rozměrech akce svědčilo také svaté přijímání. Rozdávalo je půl druhého tisíce kněží a jáhnů, připravených na půl milionu komunikantů.

Hostitel setkání, arcibiskup Charles Chaput, v závěru poděkoval Františkovi za to, že přijal pozvání do Filadelfie, a předseda Papežské rady pro rodinu, arcibiskup Vincenzo Paglia, ohlásil, že za místo konání příštího Světového setkání rodin zvolil papež hlavní město Irska.

František pak předal rodinám reprezentujícím světadíly po tisíci výtisků evangelia sv. Lukáše. Po příjezdu domů je mají rozdat ve svých zemích, zejména rodinám žijícím na periferii. Stejný dar obdržela také syrská rodina z Damašku, která navíc přiveze do své těžce zkoušené země finanční dar, obnos vybraný při sbírce právě ukončené liturgie.

Dodejme ještě, že bezprostředně před mší svatou František stihl rychlou neplánovanou návštěvu na jezuitské univerzitě sv. Josefa. Spolu s rabínem Skorkou z Buenos Aires tam odhalil pomník připomínající 50. výročí koncilní deklarace Nostra Aetate, která dala počátek novým vztahům církve s judaismem.

ad 4. „Krátký pobyt, avšak plný milostí” – těmito slovy zhodnotil papež František návštěvu Spojených států amerických ve své poslední promluvě. Na filadelfském letišti a za přítomnosti viceprezidenta Bidena poděkoval pětistovce organizátorů, sponzorů a dobrovolníků, kteří připravovali papežskou cestu. A nechyběl ani dík rodinám, které našly odvahu a veřejně sdílely svůj život:

„Jejich upřímnost a pokora před Bohem a námi posluchači však ukázala krásu rodinného života v celém jejím bohatství a různorodosti. Modlím se, aby tyto dny modlitby a zamyšlení nad důležitostí rodiny pro zdravou společnost povzbudily všechny rodiny v trvalém úsilí o svatost. Modlím se, aby rodiny v církvi spatřovaly věrnou průvodkyni, ať již budou procházet jakoukoli zkouškou.“

Papež se vrátil ke dvěma událostem z washingtonské a newyorské arcidiecéze – svatořečení misionáře Junípera Serry a mezináboženskému setkání na Ground Zero. Ono místo, řekl, silně promlouvá o tajemství zla.

„My však s jistotou víme, že v milosrdném Božím plánu zlo nikdy nemá poslední slovo, že láska a pokoj nade vším zvítězí.”

Tato země byla požehnána nesmírnými dary a příležitostmi, zdůraznil papež a dodal: „Modlím se, abyste byli dobrými a velkorysými správci lidských i materiálních zdrojů, které vám byly svěřeny. Bůh žehnej Americe,“ loučil se papež František.

Během zpátečního letu se jako obvykle na palubě letadla konala tisková konference s papežem Františkem. Dnes v deset hodin dopoledne dosedl papežský speciál na římské letiště Ciampino. Ihned při zpáteční cestě do Vatikánu se papež František zastavil v bazilice Panny Marie Větší, stejně jako to učinil 18. září, když Matce Boží svěřoval svou 10. mezinárodní apoštolskou cestu.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.