25.9.2015 

1. Na nebezpečí mondénní spirituality upozornil papež František při setkání s kněžími a řeholníky New Yorku.
2. Petrův nástupce na 70. Valném shromáždění OSN: „Omezit lichvaření“
3. K boji proti zavedení uniformity vyzval papež při mezináboženském setkání na Ground Zero.

ad 1. Pastorační návštěva Petrova nástupce pokračovala ve čtvrtek v podvečer v New Yorku. V tamní katedrále sv. Patrika, kam se papež František odebral hned po příletu z Washingtonu, se konalo setkání s kněžími a zasvěcenými osobami tohoto osmi milionového města. V Newyorské arcidiecézi působí téměř 6 tisíc duchovních, tedy kněží a zasvěcených osob dohromady. Řeholní sestry tvoří něco přes polovinu tohoto počtu. Neogotická katedrála stojící ve stínu Manhattanských mrakodrapů pojme tři tisíce osob, ale také zástupy lidí na prostranství před ní sledovaly z obrazovek bohoslužbu nešpor.
Papež František ve svojí homilii reflektoval dvě témata: vděčnost a pracovitost. „Radost pramení z vděčného srdce“ – řekl papež.

„Dostali jsme toho mnoho, spoustu milostí a četná požehnání. Radujeme se z toho a prospěje nám, podíváme-li se na svůj život milostí paměti. Paměti prvního povolání, paměti cesty, kterou jsme ušli, i milostí, kterých se nám dostalo, a zvláště paměti rozmanitých setkání s Ježíšem Kristem během této cesty. Paměti úžasu, který se v našem srdci rodí při setkání s Ježíšem Kristem. Drahé sestry a bratři, prosme o tuto milost paměti, aby mohla růst naše vděčnost. Položme si otázku: jsme schopni vyjmenovat obdržená požehnání anebo jsme na ně zapomněli?“

„Vděčné srdce, pokračoval papež, je spontánně pohnuto ke službě Pánu. Velkodušná pracovitost a obětavost však může být udušena „světskou (mondénní) spiritualitou“, která zatemňuje úžas ze setkání s Ježíšem Kristem dvěma způsoby“:

„Můžeme se chytit do pasti spočívající v poměřování našich apoštolských námah kritériem výkonu, funkčnosti a vnějšího úspěchu, který vládne ve světě podnikání. Ne že by tyto věci nebyly důležité! Byla nám svěřena velká odpovědnost a Boží lid právem očekává výsledky. Avšak pravá hodnota našeho apoštolátu je měřena hodnotou, kterou má v Božích očích. Kříž nám ukazuje jiný způsob měření úspěchu: na nás je, abychom rozsévali, a Bůh vidí plody našich námah. Pokud někdy naše námahy vyjdou naprázdno a nevidíme jejich plody, my následujme dále Ježíše Krista. Vždyť jeho život, lidsky řečeno, skončil ztroskotáním: ztroskotáním kříže.“

„Další riziko vyvstává, když si začneme hledět svého volného času, když si začneme myslet, že naše služba bude dokonalejší za pomoci světského komfortu. Tento způsob uvažování může zatemnit potenci každodenního Božího povolání ke konverzi a k setkávání s Bohem.“

„Pomalu, ale jistě umenšuje naši obětavost, ducha odříkavosti a pracovitosti. A také od nás oddaluje lidi, kteří trpí materiální chudobou a jsou nuceni přinášet větší oběti než my, ačkoli nejsou zasvěcení. Odpočinek je nezbytný, stejně jako chvíle volna a osobní rekreace, ale musíme se naučit takovému způsobu odpočinku, který prohlubuje naši touhu velkodušně sloužit. Sblížení s chudými, s uprchlíky, migranty, s nemocnými, s vykořisťovanými, se starými, kteří trpí osamoceností, s vězněnými a mnoha jinými ochuzenými o Boha nás naučí jinému typu odpočinku, více křesťanskému a velkorysejšímu.“

Zvláštní zmínku věnoval papež František v závěru své promluvy řeholnicím Spojených států, kterých v této zemi působí více než 50 tisíc. Vřele jim poděkoval za jejich nasazení. „Čím by byla tato církev bez vás? Silných, bojovných žen. Vaše odvaha vás staví do první linie evangelizace. Patří vám obrovský dík. Mám vás moc rád,“ řekl papež František ve čtvrtek večer v newyorské katedrále sv. Patrika.

ad 2. Jako čtvrtý papež v historii navštívil dnes František sídlo OSN v New Yorku. Po soukromých rozhovorech s generálním sekretářem Ban Ki-Moonem na 38. patře budovy sekretariátu pozdravil Petrův nástupce nejprve personál, který – jak řekl - vytváří zázemí této organizace, spolu s jejich rodinami. Poděkoval přítomným za jejich práci, umožňující většinu dění této organizace, s níž jsou spojeny naděje a očekávání celé lidské rodiny:

„Stůjte jeden druhému nablízku, chovejte se vzájemně v úctě, abyste i mezi sebou ztělesňovali ideál této organizace, ideál spojené lidské rodiny žijící v harmonii a pracující nejen pro mír, nýbrž v míru a nejen pro spravedlnost, ale v duchu spravedlnosti,“

-popřál papež František členům personálu OSN na závěr své nedlouhé promluvy.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy k zaměstnancům OSN je ZDE

V budově generálního shromáždění se pak Svatý otec sešel k soukromému rozhovoru s předsedou právě zahájeného 70. generálního shromáždění OSN, Dánem Mogensem Lykketoftem, s předsedou předcházejícího zasedání, Samem Kahambou Kutesou z Ugandy a konečně s aktuálním předsedou Rady bezpečnosti, kterým je Rus Vitaly Čurkin.

František ve své promluvě k představitelům 193 členských států označil OSN za nevyhnutelnou odpověď na tuto dějinnou chvíli, kdy „technologická moc v rukou nacionalistických či falešně universalistických ideologií je schopna vyprodukovat strašnou krutost“ a podobně jako jeho předchůdci ocenil její minulé aktivity, které – ačkoli mnohé zůstává nevyřešeno – vedly ke konkretizaci ideálu lidského bratrství.

Rovný a reálný podíl na rozhodování, který je jedním z cílů OSN, by se měl větší měrou prosadit také ve výkonných orgánech organizace, jako je Rada bezpečnosti, finanční organismy či mechanismy řešící ekonomické krize, zdůraznil papež:

„To pomůže omezit každé zneužívání či lichvaření zejména ve vztahu k rozvojovým zemím. Mezinárodní finanční organizace mají bdít nad udržitelným rozvojem zemí a předcházet dusivému podmaňování těchto zemí kreditními systémy, které ani zdaleka neprosazují pokrok a podrobují obyvatelstvo mechanismům ochuzování, vylučování a závislosti.“

Nezbytnou podmínkou k uskutečnění ideálu všeobecného bratrství je spravedlnost, pokračoval papež:

„Dát každému co jeho jest, podle klasické definice spravedlnosti znamená, že žádný jednotlivec nebo lidské uskupení nemůže mít za to, že je všemohoucí a že má oprávnění pošlapávat důstojnost a práva jiných lidí, jednotlivců či sociálních skupin. Faktické rozdělení moci (politické, ekonomické, vojenské, technologické aj.) mezi pluralitu subjektů a vytvoření právní soustavy regulující nároky a zájmy je jednou z konkrétních cest k omezování moci. Dnešní světové panorama nám však prezentuje mnohá falešná práva a současně rozsáhlé nechráněné sektory, jež jsou spíše obětí špatného výkonu moci: příroda a rozlehlý svět vyloučených žen a mužů.“

Právě životní prostředí v širokém Františkově pojetí jako prostředí k lidskému životu bylo nosným motivem promluvy před valným shromážděním OSN. Obě témata spolu totiž souvisí. Sobecká a neomezená touha po moci a blahobytu vede nejen ke zneužívání přírodních zdrojů, ale také k odvrhnutí těch, kdo se z různých důvodů nehodí:

„Ekonomická a sociální exkluze je totálním popřením lidského bratrství a závažným atentátem na práva lidí i životního prostředí. Nejchudší jsou ti, kdo nejvíce trpí těmito atentáty, a to z trojího vážného důvodu: společnost je odepisuje a zároveň nutí žít z odpadků. Musejí nespravedlivě trpět důsledky zneužívání životního prostředí. Tyto jevy dnes tvoří široce rozšířenou a bezděčně upevňovanou »skartační kulturu«“.

František se v tomto kontextu vyslovil za přijetí Cílů udržitelného rozvoje do roku 2030, které je hlavním předmětem dnes začínajícího summitu, a vyjádřil také naději, že kýžené výsledky přinese Konference v Paříži o klimatických změnách, která proběhne na přelomu listopadu a prosince. Papež varoval před prázdnými deklaracemi a vybízel k účinnému boji proti metlám dneška, od obchodování s lidmi, s lidskými orgány a tkáněmi, přes obchod s narkotiky, terorismus a mezinárodní kriminalitu.

„Vládcové musejí zároveň učinit vše proto, aby všichni disponovali minimálními duchovními a materiálními prostředky, jichž je potřeba k důstojnému životu a k založení a obživě rodiny, která je primární buňkou jakéhokoli sociálního rozvoje. V praktické rovině má toto minimum tři jména: příbytek, práce a půda; a na duchovní rovině se jmenuje svoboda ducha, která zahrnuje náboženskou svobodu, právo na výchovu a další občanská práva.(...) Tyto pilíře integrálního rozvoje mají zároveň společný základ, kterým je právo na život, a v ještě širším smyslu to, které bychom mohli nazvat právem na existenci samotné lidské přirozenosti.“

„Stvoření je ohrožováno „tam, kde se sami činíme posledními instancemi... a začíná se horšit tam, kde nad sebou neuznáváme žádnou instanci, ale vidíme jenom sami sebe,“ citoval František slova svého předchůdce Benedikta XVI.

Proto ochrana životního prostředí a boj proti sociální exkluzi vyžadují uznání mravního zákona vepsaného v samotné lidské přirozenosti, včetně přirozeného rozdílu mezi mužem a ženou (Laudato si´, 155) a absolutní respektování života ve všech jeho fázích a dimenzích (srov. tamt.. 123, 136).“

Papež varoval před nedodržováním a účelovým zneužíváním mezinárodních norem, které přirovnal k otvírání Pandořiny skříňky nekontrolovatelných sil. Podobně jako při promluvě v Kongresu odsoudil zbrojení a podpořil proces odzbrojení, zejména nukleárního.

František dále poukázal na negativní důsledky politických a vojenských zásahů, které nejsou koordinovány členy mezinárodního společenství:

„Proto, ačkoli bych byl raději, kdybych tak činit nemusel, nemohu znovu nepoukázat na bolestnou situaci celého Blízkého východu, severní Afriky a jiných afrických zemí, kde křesťané, spolu s jinými kulturními a etnickými skupinami a také onou částí členů většinového náboženství, která se nenechává strhávat nenávistí a šílenstvím, musejí být svědky ničení míst svého kultu, svého kulturního a náboženského odkazu, svých domů a majetků a jsou stavěni před alternativu utéci anebo zaplatit své lpění na dobru a míru svým vlastním životem anebo otroctvím. Tyto skutečnosti mají být seriózní výzvou ke zpytování svědomí těch, kdo mají odpovědnost za vedení mezinárodních záležitostí. Nejenom v případech náboženského a kulturního pronásledování, ale v každé konfliktní situaci jako na Ukrajině, v Sýrii, Iráku, Libyi, Jižním Súdánu a v oblasti Velkých jezer mají skutečné lidské bytosti přednost před dílčími zájmy, byť by byly legitimní.“

Papež na půdě OSN upozornil také na důsledky obchodu s narkotiky, jako na mnohdy zamlčovaný problém související nicméně s mnoha formami korupce, s obchodem s lidmi a se zbraněmi. Upozornil, že tento široce rozšířený fenomén vytváří paralelní struktury, které ohrožují věrohodnost občanských institucí.

V závěru František navázal na slova, která před padesáti lety přednesl na tomto místě papež Pavel VI.: „budova moderní civilizace musí stát na duchovních principech, které jsou s to být jí nejenom oporou, ale také ji osvěcovat a oživovat“ a vybídl shromážděné státníky a diplomaty k odložení dílčích zájmů a službě obecnému dobru:

„Bůh žehnej vám všem“ – končil papež v sídle OSN svoji téměř padesátiminutovou promluvu častokrát přerušovanou potleskem přítomných.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na 70. Valném shromáždění OSN je ZDE

ad 3. Národní památník 11. září na neworském prostranství zvaném Ground Zero hostil dnešní podvečerní mezináboženské setkání. Papež František nejprve pozdravil dvacet příbuzných z rodin záchranářů, kteří v onen zářijový den roku 2001 ztratili život ve službě. Poté položil květiny u jedné ze dvou fontán památníku, na jejímž okraji jsou vyryta jména všech 2896 obětí. Společně s newyorským arcibiskupem kard. Dolanem pak sestoupil do podzemní části mauzolea, kde jej očekávalo dvanáct náboženských představitelů. Podobě jako při návštěvě Benedikta XVI. v roce 2008 (21. dubna) byla středem ekumenického a mezináboženského setkání modlitba za mír. Po úvodních pozdravech kard. Dolana, newyorského rabína Elliota Cosgroveho a imáma newyorské mešity, Chalida Latifa (který je zároveň muslimským kaplanem newyorské univerzity), papež František zopakoval modlitbu za mír, kterou pronesl emeritní papež Benedikt XVI. před sedmi lety.

Následovala pětice meditací o míru – hinduistická, buddhistická, sikhistická, křesťanská a muslimská, které završila židovská modlitba za zemřelé. Papež František ve své promluvě popsal Ground Zero jako místo hmatatelné bolesti a slz, avšak zároveň místo naděje, kterou papeži dodalo setkání s rodinami pozůstalých.

„Dokázali mi ukázat druhou tvář tohoto atentátu, druhou tvář svojí bolesti: moc lásky a paměti. Paměti, která nás nevyprazdňuje. Jména mnoha drahých lidí jsou zapsána zde, kde byly základy mrakodrapů, a můžeme je tak vidět, dotýkat se jich a nikdy na ně nezapomenout. Tady uprostřed drásavé bolesti se můžeme rukama dotknout hrdinství, kterého je člověk také schopen, skryté síly, které se musíme stále dovolávat. Ve chvíli největší bolesti a největšího utrpení jste byli svědky největších skutků oddanosti a vzájemné pomoci.“

Tak se místo smrti mění na místo života a přivádí nás k uznání, že život je vždycky předurčen k vítězství nad proroky destrukce a nad smrtí, že dobro má vždycky převahu nad zlem a že smíření a jednota zvítězí nad nenávistí a rozdělením, zdůraznil František a dodal: Další naději mi dodala možnost uskutečnit právě na tomto místě setkání náboženských představitelů.

„Doufám, že naše zdejší účast bude mocným znamením našich vůlí sdílet a utvrzovat přání, abychom byli silami smíření, silami pokoje i spravedlnosti v této komunitě a v každé části světa. S rozdíly i diskrepancemi je možné žít v pokojném světě. Tváří v tvář každému pokusu o zavedení uniformity je možné i nezbytné shromáždit se v různosti jazyků, kultur a náboženských vyznání a dát hlas všemu, co zabraňuje takovému pokusu. Společně jsme dnes zváni postavit se na odpor každé uniformující snaze a přitakat akceptované a smířené diferenci.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na Ground Zero je ZDE

K tomu je zapotřebí, abychom odstranili každé puzení nenávisti, pomsty a zášti. A víme, že to umožní pouze dar z nebe, zakončil Petrův nástupce před závěrečným pozdravením pokoje s přítomnými náboženskými představiteli. Před odchodem z Památníku 11. září papež krátce navštívil místní muzeum, které uchovává předměty z místa výbuchu, včetně nalezené Bible a zbytků ocelové konstrukce ve tvaru kříže.

Páteční odpolední program se odehrával v nočních hodinách našeho času. Papež František zavítal do základní katolické školy Panny Marie, Královny andělů, v manhattanském Harlemu. Ve spolupráci s newyorským arcibiskupstvím ji spravuje charitativní nadace, která zde umožňuje studium více než dvou tisíc dětí z rodin přistěhovalců. Petrův nástupce vstoupil do jedné ze tříd a poté ve školní tělocvičně promluvil ke shromážděným žákům, jejich rodinám a školnímu personálu. Naplněný den zakončila mše svatá pro newyorskou arcidiecézi v netradičním dějišti – sportovní a hudební aréně Madison Square Garden.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.