Rádio Vaticana

S rozdíly i diskrepancemi je možné žít v pokojném světě

25.9.2015

Promluva papeže na mezináboženském setkání, Ground Zero - New York

Různé pocity a dojmy ve mně vyvolává návštěva tady, na Ground Zero, kde byly skutkem nesmyslné destrukce skoseny tisíce životů. Bolest je tady hmatatelná. Voda, kterou vidíme stékat do tohoto prázdného středu, nám připomíná životy všech, kdo se ocitli v moci těch, kdo věří, že destrukce je jediný způsob řešení konfliktů. Je to mlčenlivý křik všech, kdo na svém těle bolestně pocítili logiku násilí, nenávisti a pomsty. Logiku, která umí způsobit jenom bolest, utrpení, zmar a slzy. Tato stékající voda je také symbolem našich slz. Slzy ze včerejších destrukcí se mísí s těmi, které způsobily destrukce dneška. Toto je místo, kde pláčeme, pláčeme bolestí, kterou vyvolává pocit bezmoci tváří v tvář nespravedlnosti, bratrovraždě a neschopnosti řešit naše diference dialogem. Na tomto místě pláčeme nad nespravedlivým a nezaslouženým skonem nevinných, protože nedokážeme nalézt řešení sloužící obecnému blahu. Voda nám připomíná pláč včerejší i ten dnešní.

Před několika minutami jsem se setkal s několika rodinami prvních záchranářů, kteří padli ve službě. Při tomto setkání jsem mohl opět zakusit, že ničení není nikdy neosobní, abstraktní anebo pouze materiální, ale má tvář a dějiny, je konkrétní a má jména. V těchto rodinných příslušnících lze vidět tvář bolesti, bolesti, která nás omračuje a křičí k nebi.

Dokázali mi však ukázat druhou tvář tohoto atentátu, druhou tvář svojí bolesti: moc lásky a paměti. Paměti, která nás nevyprazdňuje. Jména mnoha drahých lidí jsou zapsána zde, kde byly základy mrakodrapů, a můžeme je tak vidět, dotýkat se jich a nikdy na ně nezapomenout.

Tady uprostřed drásavé bolesti se můžeme rukama dotknout hrdinství, kterého je člověk také schopen, skryté síly, které se musíme stále dovolávat. Ve chvíli největší bolesti a největšího utrpení jste byli svědky největších skutků oddanosti a vzájemné pomoci. Podané ruce, obětované životy. V metropoli, která se může zdát neosobní, anonymní a plná samoty, jste dokázali projevit mocnou solidaritu vzájemné pomoci, lásky a osobní obětavosti. V té chvíli to nebyla otázka krve, původu, čtvrti, náboženského vyznání či politické volby, byla to otázka solidarity, kritické situace a bratrství. Byla to otázka lidství. Newyorští požárníci vstoupili do padajících mrakodrapů, aniž by příliš dbali o svůj vlastní život. Mnozí ve službě padli a svojí službou zachránili život mnoha jiným.

Toto místo smrti se mění také na místo života, zachráněných životů, zpěvu, který nás přivádí k uznání, že život je vždycky předurčen k vítězství nad proroky destrukce a nad smrtí, že dobro má vždycky převahu nad zlem a že smíření a jednota zvítězí nad nenávistí a rozdělením.

Na tomto místě bolesti a paměti mi dává naději příležitost přidružit se k představitelům mnoha náboženských vyznání, která obohacují život tohoto města. Doufám, že naše zdejší účast bude mocným znamením našich vůlí sdílet a utvrzovat přání, abychom byli silami smíření, silami pokoje i spravedlnosti v této komunitě a v každé části světa. S rozdíly i diskrepancemi je možné žít v pokojném světě. Tváří v tvář každému pokusu o zavedení uniformity je možné i nezbytné shromáždit se v různosti jazyků, kultur a náboženských vyznání a dát hlas všemu, co zabraňuje takovému pokusu. Společně jsme dnes zváni postavit se na odpor každé uniformující snaze a přitakat akceptované a smířené diferenci.

K tomu je zapotřebí, abychom odstranili každé puzení k nenávisti, pomstě a zášti. A víme, že to umožní pouze dar z nebe.

Tady, na tomto místě paměti, navrhuji, abychom se každý svým způsobem, ale společně, na chvíli ztišili a modlili se. Vyprosme si z nebe dar snahy o pokoj. Pokoj v našich domovech, v našich rodinách, v našich školách, v našich komunitách. Pokoj v místech, kde se zdá, že válka neskončí. Pokoj oněm tvářím, které nepoznaly nic jiného než bolest. Pokoj v tomto širém světě, který nám Bůh daroval jako dům všech a pro všechny. Jedině pokoj.

Život našich drahých tak nebude životem padajícím do zapomnění, ale vždycky bude přítomen v našem zápase za to, abychom byli proroky obnovy, proroky smíření a proroky pokoje.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV