28.8.2015 

V sobotu 29. srpna proběhne v libanonské Harisse beatifikace mons. Flaviena Michela Melkiho, mučedníka, který položil život pro víru při pronásledování, které bylo před sto lety rozpoutáno v Turecku a které vstoupilo do dějin jako první genocida. Byla zaměřena především na Armény, ale padli jí za oběť i křesťané jiných ritů a národností. Jedním z nich byl Flavien Melki, který byl biskupem syrsko-katolického ritu, a za blahoslaveného jej prohlásí papežovým jménem prefekt Kongregace pro svatořečení kardinál Angelo Amato. Ten v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas přiblížil postavu tohoto mučedníka z roku 1915:

„Flavien Michel Melki se narodil roku 1858 v malé vesničce poblíž tureckého města Mardin. Jeho rodina patřila k monofyzitské syrsko-pravoslavné církvi, označované také jako jakobitská. Ve svých deseti letech byl poslán na studia do kláštera v Zaafarane, sídla pravoslavného patriarchy, kde zůstal deset let. Ve dvaceti letech přijal jáhenské svěcení a stal se bibliotekářem kláštera. V této době také dozrávalo rozhodnutí vstoupit do katolického společenství.“

Jak probíhal jeho návrat do katolické církve?

„Když mu bylo 21 let tak proti vůli své rodiny – bratr se za ním vypravil a dokonce jej spoutal a odvezl zpět do jakobitského kláštera – a přes nátlak pravoslavných mnichů, dospěl tento Boží služebník k přesvědčení o svém povolání a odebral se do Libanonu ke katolickému patriarchovi, aby tam pokračoval ve své formaci a stal se knězem. V této době Flavien Melki jako diecézní seminarista v Mardinu, vstoupil do Bratrstva sv. Efréma a složil sliby chudoby, čistoty a poslušnosti a slib, že odkáže třetinu svého majetku Bratrstvu.“

Jaké bylo potom jeho pastorační působení?

„Po kněžském svěcení, které přijal 13. května 1883, byl otec Flavien jmenován profesorem semináře v Mardinu a misionářem pro vesnice, kde žili převážně syrští a ruští pravoslavní, aby sloužil tamějším katolíkům. Potom byl jmenován patriarchálním vikářem a následně biskupem v Djezirech, syrském regionu na hranicích Iráku a Turecka. Jeho kněžské a potom biskupské působení bylo zaměřeno na formaci kněží, kteří podobně jako on přestoupili z jakobitské církve, a věnoval se obnově a stavbě nových kostelů. Během celého svého života se mons. Melki zasazoval za ty nejslabší a prokazoval solidní evangelní ctnosti, vedl život cele darovaný Bohu v chudobě a poslušnosti.“

Jaký byl kontext jeho mučednictví, které podstoupil 29. srpna roku 1915 v Djezireh-ibn-Omar v Turecku?

„Kontextem jeho smrti byla nenávist k víře, které podlehli mnozí muslimové ve vztahu ke křesťanům během tureckého pronásledování, které vedlo k likvidaci Arménů, ale i dalších křesťanských menšin. Během tohoto tragického období byl biskup Melki neúnavným obhájcem práv svého lidu a snažil se pomáhat bez rozdílu všem křesťanům v Djezireh, kteří byli vystaveni tomu nejhoršímu zacházení. Jeho muslimský přítel Osman mu nabídl možnost zachránit se útěkem do nedalekého města Yézidis. On však odmítl slovy: „Nemohu opustit své věřící, abych zachránil sebe sama. To protiřečí mojí víře a mým povinnostem pastýře.“ Byl zajat a uvězněn v polovině srpna roku 1915 společně s několika kněžími a laiky. Také ve vězení v Djezireh-ibn-Omar vynikal svým chováním ve vztahu ke svým spoluvězňům a neustále povzbuzoval k vytrvalosti ve víře. Byl podroben výslechu a bylo mu nabídnuto, že si může zachránit život, pokud přestoupí na islám. To odmítl a podobně i ostatní kněží a laici. Všichni byli ve skupinkách po pěti okamžitě zastřeleni. Biskup Melki byl nejprve do krve zbit a nakonec zastřelen. Jeho tělo bylo spolu s těly ostatních vhozeno do řeky Tigris.“

Pronásledování křesťanů však po sto letech v onom regionu opět pokračují…

„Dnes stejně jako před sto lety se na četné kraje starobylé křesťanské civilizace snesly opět temnoty. Věřící jsou diskriminováni, pronásledováni a zabíjeni. Jejich domy jsou označovány nikoli krví velikonočního Beránka, aby byly zachráněny, ale rudým písmenem N (od slova nazaréni, tedy křesťané) na znak odsouzení. Stejně jako před sto lety, kdy vydal svědectví biskup Melki, je křesťanům upírána svoboda a jsou nuceni opouštět svoji vlast, přijmout islám anebo zemřít. Ve skutečnosti však smrt vládne v myslích a srdcích jejich pronásledovatelů, kteří nesnesou křesťanskou civilizaci bratrství, úcty k bližnímu, spravedlnosti a lásky.“

Říká kardinál Amato o biskupovi Melkim, kterého bude papežovým jménem v Libanonu zítra beatifikovat. „Tato beatifikace - dodává ještě prefekt Kongregace pro svatořečení - je poselstvím papeže Františka všem křesťanům a zvláště těm pronásledovaným na Blízkém východě, aby nadále důvěřovali v Pána, upevnili svoji víru a zpívali hymnus naděje v triumf Božího království.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.