Rádio Vaticana

Tisíc let katedrály ve Štrasburku

18.8.2015

V sobotu 15. srpna slavila štrasburská katedrála (foto) tisícileté výročí položení svých základů. Eucharistii v ní při té příležitosti slavil papežský legát, kardinál Paul Poupard, emeritní předseda Papežské rady pro kulturu. Ve svém kázání mluvil o „nebojácné monumentalitě, kterou katedrála podivuhodně vyjadřuje nabízenou pohostinnost, ukazuje ústřední tajemství víry a vtahuje do něho“. Katedrála – řekl francouzský kardinál – je „příbytkem Boha a Božího lidu, domem Božím uprostřed lidských příbytků a zároveň dómem, kde se scházejí lidé, aby přijímali dar vtělené Boží lásky“. Kardinál Poupard mimo jiné zmínil, že katedrálu založil biskup Werner na počátku 11. století a nechal ji dostavět biskup Konrád z Lichtenberka v letech 1277-1318. Zcela dokončena byla až roku 1439 a svou výší 142 metrů se stala na dlouhou dobu největší budovou na světě. Teprve roku 1880 byla překonána kolínským dómem.
Nad jedinečností středověkých katedrál se zamýšlí italský historik Franco Cardini:

„Katedrála je pokaždé symbolicky strukturovaná počtem lodí, počtem pilířů, vztahy mezi nimi, sloupy a celkovou orientací. Všechno to evidentně odkazuje k posvátné topografii a posvátné architektuře, která má svůj počátek v knize Královské, kde je popsáno, jak Šalomoun zbudoval jeruzalémský chrám. Je zde tedy jednak symbolická rovina, která odkazuje k Jeruzalému a k Bibli a potom symbolická rovina, která na Západě odkazuje k římské imperiální tradici baziliky. A nakonec je zde funkční rovina, která se pojí k církevní hierarchii. Tyto tři roviny se snoubí a společně definují funkci tohoto celku, který nazýváme katedrálou.“

Které katedrály jsou mezi mnoha krásnými evropskými katedrálami nejvýznamnější z historického hlediska?

„Mohou to být katedrály, ve kterých se konaly koncily. Zmíním např. Tridentskou katedrálu. Potom jsou to samozřejmě katedrály, které mají zvláštní sakrální funkci jako katedrála v Chartres, která byla sídlem mariánského kultu známého po celý středověk; katedrála v Santiagu de Compostela, která spolu s velkými římskými kostely Svatého Jana na Lateránu, Svatého Petra, Svatého Kříže Jeruzalémského a spolu s chrámem Vzkříšení v Jeruzalémě, jsou jakýmsi neuralgickým středem pouti obsahující celý život ve středověku a nejen ve středověku. Potom jsou to svatyně, které se pojí k významným kultům, které nejsou jenom mariánské, např. katedrála v Trevíru, kde se ctí posvátné Kristovo roucho. Turínská katedrála uchovává relikvii pohřebního plátna. Katedrála v Kolíně nad Rýnem uchovává od roku 1164 relikvie tří mudrců. Připomeňme v této souvislosti tragickou událost tohoto města, které bylo kompletně srovnáno se zemí spojeneckými anglo-americkými silami, přičemž jako jediná zůstala čnít nad tímto mořem trosek právě jeho katedrála. Tento symbol zůstal naživu a po dlouhá léta dokonce sloužil celému německému národu, když se vzpamatovával, rozpoznával se a znovu nacházel důvěru v sebe a odvahu. Kolínská katedrála, aniž bych chtěl umenšovat všechny ostatní, např. florentskou, benátskou či pařížskou, tedy může být chápána jako vhodný symbol pro celkové pojednání o katedrálách. Jako symbol z hlediska sakrálního, teologického a z hlediska vztahu k lidu, tedy společenskou hodnotu katedrály.“

Říká italský historik Franco Cardini.

Milan Glaser