Rádio Vaticana

Učit se od dětí

11.7.2015

Promluva papeže při návštěvě dětské nemocnice, Asunción - Paraguay

Pane řediteli,
Milé děti,
Vážení zaměstnanci a přátelé!

Děkuji za vaše vroucí přijetí. Děkuji za tento čas, který jste mi poskytli, abych mohl být s vámi. Milé děti, chtěl bych se vás něco zeptat. Uvidíme, zda mi pomůžete. Řekli mi, že jste velice inteligentní, takže jsem se rozhodl zeptat se vás. Rozzlobil se někdy Ježíš? Pamatujete si kdy? Chápu, že je to otázka těžká, pomohu vám tedy. Bylo to tehdy, když bránili dětem přijít k Němu. Je to jediné místo, kdy Markovo evangelium používá výraz „rozmrzel se“ (srov. 10,13-15). To je slovo podobné našemu rozzlobit se. Vy jste se někdy rozzlobily?... Nuže, stejně tak i Ježíš, když mu nedovolili, aby byl nablízku dětem, nablízku vám. Velice se rozmrzel. Ježíš měl obzvláště rád děti. Ne že by neměl rád dospělé, ale byl rád s dětmi. Velice se těšil z jejich přátelství a náklonnosti. Měl nejenom rád jejich blízkost, ale dával je dokonce druhým za příklad. Učedníkům řekl: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království“ (Mt 18,3).

Děti stály stranou, dospělí jim nedovolili se přiblížit, ale Ježíš je zavolal, objal a postavil doprostřed, abychom se všichni učili být jako ony. Dnes by nám řekl totéž. Dívá se na nás a říká: Učte se od nich. Musíme se učit z vaší důvěry, radosti a něžnosti, z vaší bojovnosti, z vaší statečnosti. Z vaší nezlomné odolnosti. Jsou to praví bojovníci, že, maminky? Řekněte i vy, tatínci a prarodiče, je to tak? Pohled na vás nám dává sílu, dává nám sílu důvěřovat a jít vpřed.

Maminky, tatínci a rodiče, vím, že vůbec není snadné být tady. Jsou chvíle obrovské bolesti, nejistoty. Jsou momenty silné úzkosti svírající srdce a jsou chvíle obrovské radosti. Oba pocity žijí spolu v našem nitru. Není však lepšího léku než vaše něha, vaše blízkost. A působí mi radost vědět, že vy rodiny si mezi sebou pomáháte, povzbuzujete se a podporujete navzájem, abyste šli vpřed a prošli tímto momentem.

Můžete počítat s podporou lékařů, ošetřovatelů a všech zaměstnanců tohoto domu. Děkuji za vaše povolání ke službě, nejenom za pomoc při léčbě, ale za doprovázení vašich bratří v bolesti.

Nezapomínejme: Ježíš je nablízku svým dětem. Je rád nablízku, v srdci. Neváhejte Jej prosit, neváhejte s Ním mluvit, sdílet s Ním svoje otázky a bolesti. On je vždycky přítomen, vždycky, a nenechá nás klesnout.

Jednou věcí jsme si jisti a zopakuji to znovu. Kde je dítě, tam je matka. Kde je Ježíš, tam je Maria, Panna z Caacupe. Prosme Ji, aby vás chránila svým pláštěm a přimlouvala se za vás a vaše rodiny.

A nezapomeňte se modlit za mne. Jsem si jist, že vaše modlitby dosahují nebe.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV