Rádio Vaticana

Všichni jsme Boží děti i migranti na životní pouti

21.3.2015

Promluva papeže na setkání s obyvateli předměstí Scampia, Neapol

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Chtěl jsem svou návštěvu v Neapoli začít odtud, z této periferie. Zdravím vás všechny a děkuji vám za vaše vřelé přijetí! Je opravdu vidět, že Neapolci nejsou chladní! Děkuji vašemu arcibiskupovi, že mne pozval – a také mi vyhrožoval, pokud bych do Neapoli nepřijel – a za jeho slova na uvítanou. Děkuji těm, kteří promluvili jménem migrantů, dělníků a soudců.

Jste součástí lidu s dlouhými dějinami, které vedly složitými a dramatickými událostmi. Život v Neapoli nikdy nebyl snadný, nikdy však nebyl smutný! To je váš velký zdroj. Všední den v tomto městě s jeho těžkostmi, starostmi a někdy tvrdými zkouškami představuje kulturu života, která pomáhá po každém pádu vždy povstat a jednat tak, aby zlo nikdy nemělo poslední slovo. A to je krásná výzva – nikdy nedopustit, aby zlo mělo poslední slovo. Tímto velkým odkazem, jak dobře víte, je naděje, která je drahocennou „otěží duše“, podléhající ovšem také přepadením a krádežím.

Víme, že kdo se dobrovolně vydává cestou zla, krade naději. Něco málo na tom vydělá, avšak krade naději. Krade ji sobě, druhým, společnosti. Cesta zla vždy okrádá o naději množství poctivých a pracovitých lidí a také dobrou pověst města a jeho hospodářství.

Chtěl bych odpovědět sestře, která promluvila jménem imigrantů a bezdomovců. Prosila o slovo ujišťující o tom, že migranti jsou Božími dětmi a jsou občany. Je však nutné dojít až sem? Jsou snad přistěhovalci lidmi druhé kategorie? Musíme se snažit, aby naši imigrovaní bratři a sestry vnímali, že jsou občané, že jsou jako my, že jsou Boží děti a migranti jako my, protože my všichni jsme na cestě do jiné vlasti. A snad do ní všichni dojdeme, aniž by se někdo cestou ztratil! Všichni jsme migranti, Boží děti: děti, které Bůh všechny postavil na cestu. Nelze říci: Ale ti migranti jsou takoví…a my jsme zase…Ne! Migranti jsme všichni, všichni jsme na cestě. A toto slovo – že jsme všichni migranti – není napsané v knize; je vepsáno do našeho těla. Je napsáno v našem těle, v naší životní pouti a ujišťuje nás, že v Ježíši jsme milovanými Božími dětmi, chtěnými a spasenými. Mysleme na tuto skutečnosti, že jsme všichni migranti na životní pouti. Nikdo na této zemi nemá stálý domov. Všichni odsud musíme odejít a máme jít za Bohem. Někdo dříve, jiný později, či jak říkal onen chytrý stařeček: „Jistě, jistě, všichni! Jděte napřed, já půjdu nakonec!“ Všichni odsud musíme odejít.

Potom následovalo vystoupení dělníka. Také jemu děkuji, protože jsem přirozeně chtěl zmínit tento bod, který je negativním znamením naší doby. Je to zvláště nedostatek práce pro mladé lidi. Pomyslete, že 40 procent mladých lidí pod 25 let nemá práci! To je ale vážné! Co může mladý člověk bez práce dělat, jakou má budoucnost? Jakou životní cestu si zvolí? Za to nenese zodpovědnost jenom město, stát, ale svět! Proč? Protože tu existuje ekonomický systém, který odepisuje lidi a nyní je na řadě odpis mladých lidí, tedy jejich nezaměstnanost. Proč je to vážné? Řeknete mi – „Ale, otče, jsou tu dobročinná díla, dobrovolníci, charita, toto středisko či tamten klub, kde se dá najíst…“ Problém ale není jídlo, vážnější problém je být bez možnosti přinášet domů denní chléb a vydělávat si na něj! Když si člověk nevydělá na chléb, ztrácí důstojnost. A s tím máme bojovat, musíme bránit svou důstojnost občanů, mužů, žen, mladých lidí. Toto je drama naší doby. Nesmíme zůstat zticha. Anebo je tu problém poloviční zaměstnanosti – co tím chci říci? Před několika týdny hledala jedna dívka práci a našla ji v turistické kanceláři za těchto podmínek: jedenáctihodinová pracovní doba, 600 euro měsíčně bez důchodových příspěvků. Nemohla si stěžovat, že je plat nízký, protože za ní stál zástup nezaměstnaných. Tomu se říká otroctví a vykořisťování, není to ani lidské, ani křesťanské. Také práce na černo, bez řádné smlouvy a s platem podle vůle zaměstnavatele zneužívá člověka. Zaměstnavatel nepřispívá na zdravotní, ani důchodové výdaje, protože ho to prostě nezajímá. Proto tě, bratře, dobře chápu a děkuji ti za to, co jsi řekl. Musíme znovu začít bojovat za svou důstojnost. Je to boj, který hledá možnost, jak přinášet domů chléb! To je náš boj!

A tady přemýšlím o vystoupení předsedy Odvolacího soudu. Použil krásného výrazu „trasa naděje“ a připomněl motto svatého Jana Boska: dobří křesťané a poctiví občané, kterým se obracel k mládeži. Trasou naděje pro děti – pro ty zde přítomné a vůbec pro všechny – je především výchova, avšak pravá výchova, která vychovává do budoucnosti a pomáhá jít dál. Soudce ale také vyslovil jedno slovo, ke kterému bych se chtěl vrátit, protože se dnes hodně užívá – korupce. Povězte mi, když dnes zavřeme dveře před migranty, když odebereme lidem práci a důstojnost, jak se tomu říká? Říká se tomu korupce! Je to zkaženost, které každý z nás může podlehnout. Nikdo z nás nemůže říci, že nikdy nebude úplatný. Korupce je pokušení, postupné sklouzávání do snadných obchodů, trestné činnosti a zločinů, směrem k vykořisťování člověka. Kolik je ve světě korupce. Když toto slovo trochu probádáme, je velmi ošklivé. Protože když se je něco vystaveno zkáze a rozkladu, je to špinavé. Mrtvé zvíře v rozkladu, které zahnívá, je ošklivé. A také páchne. Korupce páchne. A prohnilá společnost páchne! Křesťan, který do svého nitra vpustil zkaženost, už není křesťan. Zapáchá. Rozumíte?

Drazí přátelé, moje nynější návštěva má být impulsem v již zahájené cestě naděje, obnovy a ozdravení. Vím o velkodušném a účinném nasazení církve, jejích komunit a služeb v životě této čtvrti a neustálém pohybu skupin dobrovolníků, kteří poskytují svoji pomoc a podporu. Povzbuzuji také městské instituce k účinnému nasazení, protože komunita nemůže pokračovat bez jejich podpory, tím spíše v dobách krize a v těžkých, někdy extrémních situacích. „Dobrá politika“ je služba lidem a uskutečňuje se především na místní úrovni, kde se tíže liknavosti, zaostalosti i zapomenutí projevuje přímo a škodí nejvíce. Dobrá politika je jedním z nejvyšších výrazů charity, služby a lásky. Dejte se na dobrou politiku – ale mezi sebou, politika se totiž utváří mezi všemi!

Neapol je vždy připravena povstat s odvoláním k naději, které je utvářena tisícerými zkouškami a která je proto autentickým a konkrétním zdrojem, s nímž lze kdykoli počítat. Její kořen tkví v samotné duši Neapolitánců, zvláště v jejich radosti a jejich nábožnosti a zbožnosti. Přeji vám, abyste měli odvahu jít v této radosti dál. Na základě těchto kořenů s odvahou neste dále naději, nikdy nikoho neokrádejte o naději, jděte kupředu cestou dobra, a nikoli cestou zla, pokračujte v přijetí všech, kdo do Neapole přicházejí. Ať už jsou z jakékoliv země, jsou to všichni Neapolitánci, a mají se učit neapolský dialekt, který je tolik malebný a krásný! Jděte dál a hledejte zdroje práce, aby všichni v důstojnosti přinášeli domů chléb. A pokračujte také v úklidu – v očistě vlastní duše, města a společnosti, aby nezapáchaly zkažeností!

Přeji vám vše nejlepší, jděte dál a svatý Januarius, váš patron, ať vám pomáhá a přimlouvá se za vás. Ze srdce žehnám vám všem, vašim rodinám a této vaší čtvrti, žehnám dětem, které jsou tady kolem mne. A vy se prosím nezapomínejte modlit za mne. A Maronna v´accumpagne!

Přeložila Jana Gruberová

Česká sekce RV