Rádio Vaticana

Pokrytci neumějí plakat a nestojí o dar slz

18.2.2015

Homilie papeže Františka při liturgii Popeleční středy, baz. sv. Sabiny

Jako Boží lid začínáme postní dobu, tedy období, ve které se snažíme těsněji spojit s Pánem Ježíšem Kristem, abychom měli účast na tajemství Jeho umučení a Jeho vzkříšení. Dnešní liturgie nám nabízí nejprve úryvek z proroka Joela, kterého Bůh poslal, aby volal lid k pokání a obrácení po invazi kobylek, které devastovaly Judsko. Jedině Pán může zachránit od této pohromy a proto je třeba vzývat Jej modlitbami a posty spolu s vyznáním vlastních hříchů. Prorok naléhá na vnitřní obrácení: „Obraťte se ke mně celým svým srdcem“ (Jl 2,12). Vrátit se k Pánu „celým svým srdcem“ znamená vydat se na cestu nikoli plytkého a prozatímního, nýbrž duchovního obrácení, které se týká nejniternějšího místa naší osoby. Srdce je totiž sídlem našeho cítění, středem zrání našich rozhodnutí a našich postojů.

„Obrácení k Bohu celým srdcem“ se netýká pouze jednotlivců, nýbrž celého společenství; toto svolání je určeno všem: „Svolejte lid, zasvěťte obec, sezvěte starce, shromážděte děti i kojence; ženich ať vyjde ze svého pokoje, nevěsta ze své ložnice“ (Jl 2,16). Prorok se zvláště pozastavuje nad modlitbou kněží a poznamenává, že má být provázena slzami. Bude užitečné pro všechny, ale zvláště pro nás kněze požádat na začátku postní doby o dar slz, aby naše modlitba a naše obrácení bylo autentičtější a bez přetvářky. Prospěje nám, položíme-li si otázku: „Pláči? Pláče papež? Kardinálové? Biskupové? Řeholníci a řeholnice? Pláčou kněží? Je pláč v našich v modlitbách?“

Právě to je poselstvím dnešního evangelia. V úryvku z Matouše, Ježíš vysvětluje tři skutky zbožnosti stanovené Mojžíšským zákonem: almužnu, modlitbu a půst. Rozlišuje zevnější skutek od vnitřního pláče, který vychází ze srdce. V průběhu dějin byly tyto předpisy otupeny rzí vnějšího formalismu, ba dokonce se staly znamením sociální nadřazenosti. Ježíš upozorňuje na pokušení, které je těmto třem skutkům společné a které lze shrnout právě slovem pokrytectví, jež třikrát opakuje: „Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi… když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci … a když se modlíte, nebuďte jako pokrytci… ti se rádi stavějí k modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli… a když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci“ (Mt 6,1.2.5.16). Vězte bratři, že pokrytci neumějí plakat, zapomněli, jak se pláče, a nežádají o dar slz.

Když děláme nějaký dobrý skutek, téměř instinktivně se v nás rodí touha, abychom pro tento skutek byli váženi a obdivováni a dosáhli tak zadostiučinění. Ježíš nás vybízí, abychom tyto skutky konali bez jakékoli okázalosti a důvěřovali výhradně v odměnu Otce, „který vidí i to, co je skryté“ (Mt 6,4.5.18).

Drazí bratři a sestry, Pán nikdy neochabuje v milosrdenství vůči nám, chce nám znovu nabídnout svoje odpuštění, které všichni potřebujeme, a zve nás, abychom se k Němu vrátili s novým srdcem, očištěným od zla, očištěným slzami, a měli účast na Jeho radosti. Jak toto pozvání přijmout? Naznačuje to svatý Pavel v dnešním druhém čtení: „Kristovým jménem vyzýváme: smiřte se s Bohem“ (2 Kor 5,20). Snaha o obrácení není pouhým lidským skutkem, spočívá v tom, že se necháme smířit. Smíření mezi námi a Bohem je možné díky milosrdenství Otce, který z lásky k nám neváhal obětovat svého jednorozeného Syna. S Tím, který byl spravedlivý a bez hříchu, jednal Bůh kvůli nám jako s největším hříšníkem (v.21), když byl na kříži obtížen našimi hříchy. Tak nás vykoupil a ospravedlnil před Bohem. „V Něm“ se můžeme stát spravedlivými, v Něm se můžeme změnit, pokud přijmeme milost Boží a nepropásneme tuto „dobu příhodnou“ (2 Kor 6,2). Zastavme se prosím, zastavme se a nechejme se smířit s Bohem.

S tímto vědomím začněme v důvěře a radosti postní dobu. Matka Maria Neposkvrněná hříchem kéž je nám oporou v našem duchovním boji proti hříchu a provází nás v této příhodné době, abychom mohli společně zpívat ve vítězném jásotu o Velikonocích. A jako znamení, že se chceme nechat smířit s Bohem, se slzami, které zůstanou ve skrytu, nyní veřejně přijmeme na čelo znamení popelce. Celebrant pronáší slova: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“ (srov. Gen 3,19) anebo Ježíšovu výzvu: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (srov. Mk 1,15). Obě formulace odkazují na pravdu o lidském životě: jsme omezené bytosti, hříšníci, kteří neustále potřebují pokání a obrácení. Jak důležité je uslyšet a přijmout tento odkaz v dnešní době! Výzva k obrácení je pak podobně jako u ztraceného syna z podobenství podnětem k návratu do náruče Boha, jemnocitného a milosrdného Otce, k pláči v Jeho náruči, k důvěře v Něho a k odevzdání se Mu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV