Rádio Vaticana

Těžší je nechat se milovat než milovat

18.1.2015

Promluva papeže na setkání s mládeží, Manila - Filipíny

Nejprve smutná zpráva. Včera, před začátkem mše (na ostrově Leyte) se zřítila část lešení a zasáhla mladou ženu, která tam pracovala a na místě zemřela. Její jméno je Chrystel. Pracovala jako dobrovolná pořadatelka a bylo jí 27 let. Byla mladá jako vy. Pracovala jako dobrovolnice v Catholic Relief Services. Chtěl bych, abyste vy jako její vrstevníci nyní drželi minutu ticha, a obrátíme se pak k naší nebeské Matce. Modleme se.
Ave Maria…
Modleme se také za jejího otce a její matku. Byla to jediná dcera. Maminka se vrací z Hong Kongu a její tatínek přijel do Manily, kde na ni čeká.
Pater noster…
Jsem rád, že mohu dnes být s vámi. Srdečně zdravím každého z vás a děkuji všem, kdo toto setkání umožnili. Během své návštěvy na Filipínách jsem se chtěl setkat zvláště s vámi mladými, abych vám naslouchal a mluvil s vámi. Chci tak vyjádřit lásku a naději, kterou k vám chová církev. A chci vás povzbudit, abyste se jako křesťanští občané této země nadšeně a poctivě zasazovali o obnovu své společnosti a přispívali k vytváření lepšího světa.

Děkuji zvláště mladým, kteří představili svoje zkušenosti: Juně, Leandrovi Santosovi II a Rickymu. Děkuji.
Byly mezi vámi jen málo zastoupeny ženy. Příliš málo. Ženy nám mají v dnešní společnosti mnoho říci. Často jsme příliš maskulinní a nedáváme prostor ženám. Ženy jsou však schopny vidět věci jinýma očima než my muži. Ženy jsou s to klást otázky, které muži nechápou. Dávejte pozor. Ona – Gisel (jedna z mladých, kteří mluvili k papeži) – dnes položila otázku, která nemá odpověď. A protože jsem nebyl s to vyjádřit to slovy, projevil jsem to slzami…
Až tedy přijde další papež do Manily, udělejte to tak, aby tady promluvilo více žen (smích, aplaus).

Děkuji Junovi, který se vyslovil velmi odvážně. Jak jsem řekl, jádro tvojí otázky prakticky nemá odpověď. Jedině až budeme schopni plakat kvůli věcem, jichž jsi se dotkl, budeme schopni odpovědět na tuto otázku. Otázka proč trpí děti, je pro všechny veliká. Je-li srdce připraveno ptát se sebe a plakat, pak je s to něco pochopit. Jen „světský“ soucit však není k ničemu. Ty jsi o tom mluvil. Takový soucit nanejvýš spočívá v tom, že člověk sáhne do kapsy a daruje nějakou minci. Kdyby Kristus měl tento typ soucitu, jednoduše by přišel, vyléčil pár lidí a vrátil by se k Otci. Teprve tím, že Kristus byl schopen plakat a plakal, porozuměl tomu, co se v našich životech děje.

Drazí chlapci a děvčata, v dnešním světě, chybí schopnost plakat. Pláčou ti, kdo jsou odsouváni na okraj, vylučováni, skartováni, ale ti, kdo v životě nemají žádné zvláštní potřeby, neumějí plakat. Některé životní zkušenosti lze však spatřit pouze se slzami v očích. Každý z vás ať si proto položí otázku: naučil jsem se plakat, když jsem viděl hladové dítě, dítě pod drogami, dítě bez domova, opuštěné dítě, zneužívané dítě, dítě vykořisťované společností? Občas se sice pláče, ale jen z rozmaru, protože se chce dosáhnout něčeho navíc. To je tedy první věc, co vám chci říci. Učme se plakat. Jak jsi nám to dnes ukázala (obrátí se opět ke Gisel). Nezapomínejme na toto svědectví. Velkou otázku po tom, proč děti trpí, jsi položila s pláčem. A odpověď, kterou dnes dáváme, spočívá v tom, že se naučíme plakat.

Ježíš v evangeliu zaplakal nad zemřelým přítelem, pláče ve svém srdci nad rodinou, která ztratila svoji dceru, pláče, když vidí chudou vdovu, která musela pohřbít syna, ale především pláče a je pohnut soucitem, když vidí množství lidu bez pastýře. Pokud se nenaučíte plakat, nebudete moci být dobrými křesťany. Je to výzva, kterou nám dnes představili June a Gisele. Když se nás ptají, proč trpí děti, anebo proč se v životě stávají ty či ony tragédie, naší odpovědí může být buď mlčení nebo slovo rodící se ze slz. Buďte odvážní. Nebojte se plakat.

I on (papež se obrací k Leandrovi) kladl otázky. Týkaly se světa informací. Spousta sdělovacích prostředků nás dnes zaplavuje informacemi. Je to špatné? Ne nutně. Může to být užitečné. Jsme však vystaveni riziku žít hromaděním informací. Máme spoustu informací, ale nevíme, co s nimi. Jsme vystaveni nebezpečí proměnit se na „muzeální mládež“, která má všechno, ale neví co s tím. Nepotřebujeme muzeální mládež, ale svatou mládež. Můžete se mne zeptat: »Otče, jak se stát svatým?« . To je další výzva. Výzva lásky. Co je nejdůležitějším předmětem, který se učíte na univerzitě? Co je nejdůležitější matérií, kterou se musíte naučit v životě? Mít rád! To je velká životní výzva: učit se mít rád. Nikoli jen hromadit informace a pak nevědět co s nimi. Jedině láskou se informace stává plodnou.

K tomu nám evangelium nabízí jednoduchou cestu užívání třech jazyků: jazyka mysli, jazyka srdce a jazyka rukou. Všechny tři se používají harmonicky. Něco myslet, pocítit v srdci a uskutečnit. Informace, které dostáváme, musejí dojít k srdci a proměnit se v něco konkrétního. Harmonicky. Cítit, co se myslí, a cítit, co se dělá. Dělat, co myslíš a co zakoušíš. Tři jazyky. Zopakujeme to společně: Myslet, cítit a jednat (mládež opakuje).

Pravá láska znamená mít rád a nechat se mít rád. Těžší je nechat se milovat než milovat. Proto je tak těžké chápat dokonalou Boží lásku. Protože my se můžeme mít rádi, ale důležité je, abychom se nechali milovat Bohem. Pravá láska spočívá v otevření se lásce, která nás chce dosáhnout a překvapuje. Pokud disponuješ pouze informacemi, nemáš přístup k překvapení. Láska tě však připravuje k překvapení, protože předpokládá dialog dvou osob, milujícího a milovaného. A my říkáme, že Bůh je Bohem překvapení, protože nás má vždycky rád jako první, překvapivě. Bůh nás překvapuje. Nechávejme se překvapit Bohem. Odmítejme komputerovou psychologii, která nám našeptává, že víme všechno. Na komputeru se všechny odpovědi objevují na obrazovce, ale bez překvapení. Boží výzva k lásce je překvapivá. Pomysleme na svatého Matouše. Byl to zdatný obchodník a obíral lidi, vybíral od svých židovských souvěrců daně, které dával Římanům. Měl spoustu peněz. Když přišel Ježíš a spatřil ho, řekl mu: pojď a následuj mne! Matouš nemohl uvěřit. Když budete mít příležitost, podívejte se na obraz, kterým tuto scénu vylíčil Caravaggio. Ježíš jej volá a ti ostatní jako by říkali: tady ten?! To je přece hanebný zrádce!

Překvapivé zjištění, že je milován, však zvítězí. Den, kdy Matouš opouštěl svůj dům a svoji ženu, vůbec nepomyslel, že se vrátí bez peněz, a bude se starat o to, jak připravit hostinu tomu, který jej měl rád jako první a překvapil jej tak něčím velmi důležitým, důležitějším než peníze, které měl. Nechte se překvapovat Bohem. Nebojte se Božích překvapení! Otřesou půdou pod vašima nohama! Všechno znejistí, ale pobídnou nás vykročit správným směrem. Pravá láska způsobuje, že vydáte svůj život, vyprázdní vám kapsy. Svatý František zemřel s prázdnýma rukama, s prázdnými kapsami, ale plným srdcem. Souhlasíte, tedy? Žádná „muzejní mládež“, nýbrž moudří lidé. A abyste byli moudrými, užívejte tří jazyků: myslet, cítit a jednat. Abyste byli moudří dovolte sobě samým nechat se překvapit Boží láskou.
Děkuji za vaše svědectví!

Ricky nám zase dobře představil, jak chápat, co máme ve svém životě dělat, a vyprávěl nám o různých aspektech života mladých lidí. Díky Ricky. Díky za vše co Ty i Tvoji přátelé dělají. Chtěl bych vám položit otázku. Ty a Tvoji přátelé dovedete pomáhat, ale chystáte se také přijímat? Ricky si odpoví v srdci.

V evangeliu, které jsme právě slyšeli, je jedna věta, která je pro mne nejdůležitější. Ježíš v evangeliu říká: pohlédl na onoho mladíka s láskou. Když vidíme Rickyho skupinu mladých, je tam spousta lásky, protože dělají mnoho dobrých věcí. Nejdůležitější věta, kterou Ježíš říká, však zní: něčeho se ti nedostává. Naslouchejme mlčky tomuto Ježíšovu slovu. Něčeho se ti nedostává. Co to je? Vás všech, které má Ježíš tolik rád, se ptám: dovolíte druhým, aby vám dali z bohatství, které nemáte?

V Ježíšově době saduceové a učitelé Zákona dávali lidu mnoho, dávali mu zákony, učili jej, ale nikdy si nenechali od lidu nic dát. Musel přijít Ježíš, aby jim umožnil zakusit soucit a pocit, že jsou milováni. Kolik mladých mezi vámi je v této situaci? Umíte dávat, ale neumíte přijímat. Něco vám chybí… Staňte se žebráky. Naučte se žebrat od těch, kterým dáváte. Není snadné to chápat. Učit se žebrat. Učit se přijímat od pokory těch, kterým pomáháte. Učte se být evangelizováni od chudých. Lidé, kterým pomáháme, chudí, nemocní, sirotci nám mohou dát mnoho. Naučil jsem se od nich prosit o almužnu? Anebo se cítím soběstačným a jenom nabízím pomoc. Víte, že vy, kdo žijete stálým rozdáváním a myslíte si, že nic nepotřebujete, jste také chudí? Víte, že jste v chudobě a že potřebujete být evangelizováni od chudých, nemocných a od těch, kterým pomáháte? To vám pomůže zrát ve vašem nasazení a ochotě pomáhat druhým. Učte se podávat pomocnou ruku motivováni svou vlastní ubohostí.

Připravil jsem několik bodů: Učit se milovat a učit se nechat milovat. Pak je tu ještě jedna výzva týkající se integrity a to nejenom proto, že vaši zemi hrozí, že bude silně postižena klimatickými změnami.

Láska k chudým. Vaši biskupové chtěli, abyste letos zvláště mysleli na chudé. Myslíte na chudé? Cítíte s chudými? Děláte něco pro chudé? Žádáte chudé, aby vám dali něco z moudrosti, kterou mají? Toto jsem vám chtěl říci. Promiňte mi, že jsem nečetl, co jsem si pro vás připravil. Ale jedna věta mne trochu utěšuje: realita je víc než idea. Realita, kterou jste vy, je víc než papír, který mám před sebou. Díky.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV