Rádio Vaticana

Láska je mírou víry a víra duší lásky

26.10.2014

Papež František před modlitbou Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Dnešní evangelium nám připomíná, že celý Boží Zákon spočívá v lásce k Bohu a k bližnímu. Evangelista Matouš podává, jak se někteří farizejové dohodnou, že přivedou Ježíše do úzkých (srov. Mt 22,34-35). Jeden z nich, učitel zákona se jej zeptal: „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ (v.36). Ježíš odpověděl citací z knihy Deuteronomium: „»Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.« To je největší a první přikázání“ (Mt 22,37-38). Tady se mohl zastavit. Ježíš však dodává něco, na co se učitel zákona neptal. Řekl totiž: „Druhé je podobné: »Miluj svého bližního jako sám sebe«“ (v. 38). Také toto druhé přikázání si Ježíš nevymyslel, ale převzal jej z knihy Levitikus. Novost spočívá právě v tom, že obě přikázání spojil vjedno, tedy lásku k Bohu a lásku k bližnímu. A zjevil tak, že jsou neoddělitelná a komplementární, jsou dvěma stranami téže mince. Nelze mít rád Boha a nemít rád bližního a nelze mít rád bližního a nemít rád Boha. Papež Benedikt XVI. nám v této souvislosti zanechal krásný komentář ve svojí první encyklice Deus caritas est (č.16-18).

Vskutku, viditelným znamením, kterým se křesťan může prokázat, aby lásku k Bohu dosvědčil světu, druhým i svojí rodině, je láska k bližním. Přikázání lásky k Bohu a k bližnímu je první nikoli proto, že stojí na vrcholu seznamu přikázání. Ježíš jej neklade na vrchol, ale do středu, protože od srdce má všechno začínat, k srdci se vracet a vztahovat.

Již ve Starém zákoně obsahoval požadavek být svatí k obrazu Boha, který je svatý, také povinnost pečovat o slabé, tedy cizince, sirotky a vdovy (srov. Ex 22,20-26). Ježíš naplňuje tento zákon smlouvy a sjednocuje božství a lidství v sobě, ve svém těle, v jediném tajemství lásky.

Nyní ve světle tohoto Ježíšova slova, je láska mírou víry a víra je duší lásky. Nemůžeme již oddělovat náboženský život, zbožnost od služby bratřím, oněm konkrétním bratřím, které potkáváme. Nemůžeme už oddělovat modlitbu, setkání s Bohem ve svátostech, od naslouchání druhému, od blízkosti jeho životu, zejména jeho ranám. Pamatujte si: láska je měřítkem víry. Jak miluješ ty? A každý si sám odpoví. Jaká je tvoje víra? Věřím nakolik miluji. A víra je duší lásky.

Uprostřed obrovské spousty předpisů a pravidel – včerejšího i dnešního zákonictví – Ježíš provádí řez, který umožňuje spatřit dvě tváře: tu Otcovu a tu bratrovu. Nedává nám dvě formule či dva předpisy, nejsou to předpisy a formule, ukazuje nám dvě tváře, ba jedinou tvář Boha, která se odráží v mnoha jiných, protože ve tváří každého bratra, zvláště nejmenšího, křehkého, bezbranného a potřebného je přítomen obraz samotného Boha. A měli bychom se ptát, když někoho z těchto bratří potkáme, zda jsme s to rozpoznat v něm tvář Boha. Jsme toho schopni?

Takto nabízí Ježíš každému člověku základní kriterium, které určuje vlastní život. Především nám však daroval Ducha svatého, který nám umožňuje mít rád Boha a bližního jako On, tedy svobodným a štědrým srdcem. Ať se na přímluvu Marie, naší Matky, otevřeme a přijímáme tento dar lásky, abychom neustále kráčeli v tomto zákoně dvou tváří, jež jsou tváří jedinou, zákonem lásky.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV