Rádio Vaticana

Rozdíly mezi náboženskými přesvědčeními jsou manipulovány

21.9.2014

Promluva k diplomatickému sboru, prezidentský palác v Tiraně

Pane prezidente,
Pane premiére,
Vážení členové diplomatického sboru,
Excelence, dámy a pánové,

Velice se těším z toho, že jsem s vámi zde, v této ušlechtilé Albánské zemi, zemi hrdinů, kteří obětovali svůj život za nezávislost, zemi hrdinů, kteří dosvědčili svoji víru v obtížných dobách pronásledování. Děkuji vám za pozvání k návštěvě vaší vlasti, zvané „země orlů“ a děkuji také za slavnostní přijetí, které jste mi připravili.

Uplynulo již skoro čtvrt století od doby, kdy Albánie znovu nalezla svízelnou, ale přitažlivou cestu svobody. Ta umožnila albánské společnosti zahájit materiální a duchovní rekonstrukci, uvést do pohybu spoustu energií a iniciativ, otevřít se na spolupráci a výměnu se sousedními balkánskými a středomořskými zeměmi, s Evropou a celým světem. Znovu nalezená svoboda vám umožnila hledět do budoucna s důvěrou a nadějí, začít projekty a navázat přátelské vztahy se sousedními i vzdálenými zeměmi.

Respekt – to slovo je pro vás podstatné – respekt vůči lidským právům, mezi nimiž se skví svoboda náboženství a myšlenkového projevu, je totiž předběžná podmínka samotného sociálního a ekonomického rozvoje země. Je-li respektována důstojnost člověka a jeho práva jsou uznávána a zaručována, vzkvétá rovněž kreativita a podnikavost, a lidská osobnost může rozvíjet rozmanité iniciativy ve prospěch obecného dobra.

Radost mám zejména z jedné příznačné charakteristiky Albánie a té je třeba věnovat veškerou péči a pozornost. Mám na mysli mírumilovné soužití a spolupráci příslušníků různých náboženství. Ovzduší vzájemného respektu a důvěry mezi katolíky, pravoslavnými a muslimy je drahocenným dobrem této země a nabývá obzvláštního významu v této naší době, kdy skupiny extremistů znetvořují autentické náboženské cítění, rozdíly mezi náboženskými vyznáními jsou komoleny a manipulovány tak, aby se z nich stal nebezpečný faktor střetu a násilí, namísto příležitosti k otevřenému a uctivému dialogu a společného přemýšlení o tom, co znamená víra v Boha a dodržování Jeho zákona.

Nikdo ať si nemyslí, že se může zaštiťovat Bohem při plánování a uskutečňování násilných a utlačovatelských skutků! Nikdo ať si nebere náboženství za záminku svých činů popírajících lidskou důstojnost i základní práva člověka, zejména práva na život a náboženskou svobodu všech!

Dění v Albánii naopak dokazuje, že mírumilovné a plodné soužití lidí a komunit patřících k odlišným náboženstvím je nejen žádoucí, ale konkrétně možné a uskutečnitelné. Pokojné soužití mezi různými náboženskými komunitami je totiž nedocenitelným dobrem pro mír a harmonický rozvoj lidu. Je to hodnota, kterou je třeba denně opatrovat a zvětšovat výchovou k respektování růzností a specifických identit otevřených k dialogu a spolupráci na dobru všech, vzájemným poznáváním a respektováním. Je to dar, o který je v modlitbě neustále třeba prosit Pána. Kéž se Albánie nadále ubírá touto cestou a stává se příkladem, kterým se mnohé jiné země mohou inspirovat!

Pane prezidente, po období mrazu izolace a perzekucí, konečně přišlo jaro svobody. Svobodné volby a nové instituce upevnily demokratický pluralismus, což usnadnilo také obnovu ekonomické činnosti. Mnozí se zejména zpočátku kvůli lepším pracovním příležitostem a životním podmínkám rozhodli odejít ze země a přispívají svým způsobem k pokroku albánské společnosti. Mnozí našli důvody k setrvání ve vlasti a utvářejí ji zevnitř. Námahy a oběti všech přispěly ke zlepšení všeobecné situace.

Katolická církev mohla začít normálně existovat, obnovit svoji hierarchii a navázat niť dlouhé tradice. Byli postaveny či zrekonstruovány nová místa náboženského kultu, mezi nimiž se tyčí svatyně Matky dobré rady ve Scutari. Byly založeny školy a důležitá výchovná a asistenční centra, která jsou k dispozici všemu obyvatelstvu. Přítomnost církve a její působení jsou proto právem vnímány nejenom jako služba katolickému společenství, nýbrž celému národu.

Blahoslavená Matka Tereza spolu s mučedníky, kteří hrdinsky dosvědčili svoji víru a kterým patří naše nejvyšší uznání a naše modlitba, se v nebi jistě radují z nasazení mužů a žen dobré vůle usilujících o rozkvět společnosti a církve v Albánii.

Nyní se však objevují nové výzvy, na které je třeba odpovědět. Ve světě, který spěje k ekonomické a kulturní globalizaci, je třeba vyvinout veškeré úsilí, aby růst a rozvoj byly dány k užitku všem a nejenom určité části obyvatelstva. Takovýto rozvoj navíc nebude autentický, pokud nebude udržitelný a rovný, totiž pokud nebude pamatovat na práva chudých a nebude respektovat životní prostředí. Je nezbytné, aby s globalizací trhů korespondovala globalizace solidarity; ekonomický růst musí provázet větší úcta ke stvoření; spolu s individuálními právy je třeba zachovávat práva entit, které prostředkují mezi státem a jednotlivcem, tedy především rodiny. Albánie může čelit těmto výzvám v rámci svobody a stability, které je třeba upevňovat a které jsou pro budoucnost velice slibné.

Srdečně děkuji každému z vás za vybrané přijetí a jako to učinil svatý Jan Pavel II. v dubnu roku 1993 vyprošuji Albánii ochranu Panny Marie, Matky dobré rady. Jí svěřuji naděje veškerého albánského lidu. Bůh ať zahrne Albánii svojí milostí a svým požehnáním.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV