Rádio Vaticana

Na lodi církve jsme v bezpečí

10.8.2014

Papež František před Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Dnes nám evangelium prezentuje Ježíše, jak chodí na vlnách jezera (srov. Mt 14,22-33). Po rozmnožení chlebů a ryb vybízí učedníky, aby nastoupili na loď a vydali se na druhý břeh, zatímco On rozpouští zástupy a zcela sám odchází do ústraní na horu, aby se až do pozdní noci modlil. Mezitím se nad jezerem rozpoutala silná bouře a právě uprostřed ní Ježíš dostihne loďku chůzí po hladině vody. Když jej spatří, zděsí se, protože si myslí, že je to přízrak. On je však uklidňuje: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ (v. 27). Petr svým typicky rozmáchlým způsobem žádá o jakýsi důkaz: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě“, a Ježíš mu říká „Pojď!“ (v.28-29). Petr vystoupí z lodi a kráčí po vodě, ale zacloumal s ním silný vítr a začal se topit. Vykřikl proto: „Pane, zachraň mě!“ (v.30) a Ježíš vztáhl ruku a zachytil ho.

Tento příběh je krásným obrazem víry apoštola Petra. V Ježíšově hlasu, který mu praví: „Pojď!“, rozpoznává ozvěnu prvního setkání na březích téhož jezera a ihned znovu opouští loď a jde vstříc Mistrovi. A kráčí po vodě! Důvěřivá a pohotová odpověď na Pánovo povolání vždycky umožňuje konat mimořádné věci. Ježíš sám nám říká, že budeme schopni konat zázraky svojí vírou v Něho, vírou v Jeho slovo, vírou v Jeho hlas. Petr se však začíná topit, jakmile odtrhne svůj pohled od Ježíše a nechá se strhnout protivenstvími, která na něho dorážejí. Pán je však stále tam a když Jej Petr poprosí o pomoc, Ježíš jej z nebezpečí zachraňuje. V Petrově osobnosti s jejími silnými i slabými stránkami je popsána naše víra: vždy křehká a chudá, neklidná a přece vítězná. Křesťanova víra jde vstříc vzkříšenému Pánu uprostřed bouří a nebezpečí tohoto světa.

Velmi důležitá je také závěrečná scéna. Jakmile vstoupili na loď, vítr přestal. „Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: »Jsi opravdu Boží syn«.“ (v. 32-33). Na lodi jsou všichni učedníci, které spojuje zkušenost slabosti, pochybnosti, strachu a „malověrnosti“. Když Ježíš nastoupí na loď, počasí se okamžitě změní a všichni jsou sjednoceni vírou v Něho. Všichni maličcí a ustrašení stávají se velkými, jakmile se vrhají na kolena a uznávají ve svém mistru Božího syna. Kolikrát jen se nám stává totéž.. Bez Ježíše a vzdáleni od Něho pociťujeme ustrašenost a neschopnost natolik, až si myslíme, že to nezvládneme; schází víra. Ježíš je však stále s námi, možná ve skrytu, ale je přítomen a připraven nás podepřít.

Toto je působivý obraz církve: loď, která má čelit bouřím, a někdy se už zdá, že bude pohlcena. Zachraňuje ji nikoli kvalita a odvaha její posádky, ale víra, která umožňuje jít temnotou uprostřed obtíží. Víra nám dává bezpečí přítomného Ježíše, který je stále nablízku, Jeho ruky, která nás zachytává v nebezpečí. Všichni jsme na této lodi a tady se cítíme v bezpečí navzdory svým omezením a svým slabostem. Jsme v bezpečí zejména, když dovedeme pokleknout a klanět se Ježíši, adorovat Ježíše, jediného Pána svého života. K tomu nás ustavičně vybízí naše Matka. Matka Boží, k níž se s důvěrou obracíme.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV