Rádio Vaticana

Papež: Pouť za Božími přísliby není existenciální turistika

31.3.2014

Netoulat se životem, ani tím duchovním, ale jít přímo k cíli, což pro křesťana znamená následovat Boží přísliby, které nikdy neklamou. Tak učil dnes papež František, když vysvětloval liturgická čtení v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Jsou křesťané, kteří důvěřují v Boží přísliby a ve svém životě je následují. Potom jsou takoví, jejichž život víry stagnuje, a potom ještě tací, kteří jsou přesvědčeni, že postupují vpřed, ale místo toho pěstují jen „existenciální turistiku“. Papež František vyjmenoval tři kategorie věřících, které spojuje poznání, že křesťanský život je cestou, ale různí se v tom, jak se po ní ubírat anebo po ní vůbec nejdou. „Především,“ vysvětloval papež první čtení z knihy proroka Izaiáše (65,17-21): „Bůh vždycky dává příslib, dříve než něco žádá. Jeho příslibem je nový život, život radosti. Ten je základem ctnosti naděje. Znamená to tedy důvěřovat Božím příslibům s vědomím, že On nikdy neklame. Křesťanský život tedy spočívá v putování za přísliby. A křesťané jsou pokoušeni se zastavovat.“

„Tolik nehybných křesťanů! Je jich za námi spousta takových, kteří mají oslabenou naději. Ano, věří, že bude nebe a všechno dobře dopadne. Je dobře, že to věří, ale nehledají to. Plní přikázání, všechny předpisy.. Ale jsou nehybní. Pán z nich nemůže učinit kvas ve Svém lidu, protože se zastavili. Jsou nehybní, a to je ten problém. Mezi nimi a námi jsou potom další, kteří si pletou cestu. Všichni si někdy pleteme cestu, to víme. Problémem však není, že si někdo poplete cestu, ale že se nevrátí, když zjistí svůj omyl.“

„Vzorem toho, kdo věří a následuje to, co mu ukazuje víra - pokračoval papež - je královský úředník zmíněný v dnešním evangeliu (Jan 4,43-54). Ten prosí Ježíše, aby uzdravil jeho nemocného syna, a potom neváhá ani chvíli a dává se na cestu domů, když jej Mistr ujistí, že byl uzdraven. Opakem tohoto muže, řekl papež František, je však asi nejnebezpečnější skupina těch, kteří klamou sami sebe: chodí, ale nejsou na cestě.“

„Jsou to bloudící křesťané: potulují se jako by život byl existenciální turistikou, bez cíle a bez toho, že by přísliby vzali vážně. Klamou se, protože si říkají: »Já putuji!« Nikoli, neputuješ. Potuluješ se. Bloudí... Pán po nás však chce, abychom se nezastavovali, nepletli si cestu a netoulali se životem. Žádá nás, abychom si hleděli příslibů, drželi se jich a šli dál jako ten člověk, který uvěřil Ježíšovu slovu. Víra nás vede na cestu za přísliby. Víra v Boží přísliby.“

„Naše situace hříšníků nás odvádí z cesty,“ konstatoval dále papež, ale vzápětí ujistil, že „Pán nám vždycky dává milost se vrátit“:

„Postní doba je krásný čas na přemýšlení o tom, zda jsem na cestě anebo jsem ustrnul.Pak je třeba obrácení. Anebo o tom, zda jsem si nepomýlil cestu. Pak je třeba se vyzpovídat a vydat se znovu na cestu. Anebo zda jsem teologální turista, tedy jeden z těch, kteří se toulají životem, ale nikdy neudělají krok vpřed. Prosme tedy Pána o milost, abychom se vydali znovu na cestu a pokračovali v cestě za přísliby.“

Končil papež František dnešní ranní homilii.

Milan Glaser