26.2.2014 

Na solidaritu vůči Ukrajině a mezinárodní zájem o tamní situaci apeloval kyjevsko-haličský vyšší arcibiskup Svjatoslav Ševčuk, který vystoupil na tiskové konferenci v budově naší rozhlasové stanice. Nesla výmluvný titul: „Církev a občanská společnost na dnešní Ukrajině “. Nejvyšší představitel ukrajinských řeckokatolíků nejprve poukázal na silnou proevropskou orientaci své země, kterou až do listopadu minulého roku podporoval rovněž prezident Janukovyč. Pak nastal náhlý zlom a zrušení ohlášené účasti na ukrajinsko-evropské vrcholné schůzce (29. listopadu), kvůli kterým vyšli do ulic ukrajinští studenti.

„Mladá generace se vydala manifestovat své evropské cítění. Byly to zcela pokojné a nepolitické studentské manifestace, politická opozice demonstrovala na vedlejším náměstí. Pak se ale politici unavili, odložili své prapory a připojili se k mladým.“

Vláda reagovala neobvykle vypjatým použitím síly – zvláštní pořádkové oddíly mladé lidi pronásledovaly nočními kyjevskými ulicemi, čímž pokojné protesty nadále rostly, až opanovaly náměstí Majdan. Arcibiskup Ševčuk opakovaně poukazoval na klidný ráz manifestace.

„Představte si něco podobného v Evropě. Stovky tisíc lidí jsou spolu po celé týdny na náměstí – a ani jedna rozbitá výloha, žádné vyrabované obchody. Jediný podnik, který na jeden den zavřel, byl McDonald´s. Možná měli špatné zkušenosti z jiných částí světa, ale pak zase otevřeli.“

Církve se od samého počátku účastnily společenské diskuse. Rada ukrajinských církví a náboženských společností několikrát jednala v Bruselu, kde manifestovala proevropské cítění ukrajinských věřících. „Účastnili jsme se této diskuse diskrétně a stále jsme rozlišovali, co můžeme evropské společnosti dát a co od ní naopak dostat“, poznamenává mons. Ševčuk.

„Když začaly proevropské manifestace, museli jsme projevit svou důslednost! A když nás věřící žádali o duchovní podporu, šli jsme s nimi. Majdan tak měl po všechny tyto měsíce výrazný náboženský rozměr. Lidé říkali, že kdyby se církev nepřipojila, bylo by to divné, protože církve přece patří do občanské společnosti. Tady církev plní své poslání! Na náměstí jsme postavili stanovou kapli, kde jsme slavili eucharistii – nejenom pro katolíky, ale také pro pravoslavné. A modlili se tu také protestanti. Každou nedělní manifestaci zahajovala ekumenická modlitba. A nejenom ekumenická, vlastně mezináboženská, protože s námi byli také rabín a imám.“

Od poloviny ledna se ovšem situace vyhrotila, vysvětluje kyjevský arcibiskup. Vláda přijala řadu nedemokratických zákonů, omezujících svobodu slova a pohybu. Lidem došla trpělivost – 19. ledna začaly násilné spory, o tři dny později zazněla střelba a skosila první čtyři oběti. Ukrajinská řeckokatolická církev se opakovaně vyslovovala proti násilí a zastávala občanskou, nikoliv politickou úlohu, pokračuje kyjevský arcibiskup.

„Mrzí mne, že se o manifestantech hovořilo jako o extrémistických nacionalistech. Chtěl bych říci, že na Majdanském náměstí se mluvilo rusky i ukrajinsky, že první obětí byli Armén a Bělorus. Šlo tu o protest občanské společnosti proti nespravedlivé a zkorumpované vládě. Někdo také říkal, že lidé na náměstí jsou teroristi, aby vláda mohla sáhnout k protiteroristickým čistkám. Ale chtěl bych vám říci, že zatímco si odstřelovači vybírali své oběti, lidé tvořili dlouhé fronty a chtěli se před smrtí vyzpovídat. Zpovídaly tam desítky kněží. Pak lidé vycházeli na barikády a byli odhodláni zemřít. Ptám se, je to snad chování teroristy?“

Také sociální složení manifestantů bylo pestré, informoval řeckokatolický arcibiskup. Kromě studentů a mladých lidí tu stáli umělci a odborní pracovníci, avšak také sportovci, výkvět ukrajinské reprezentace. Po demisi prezidenta Janukovyče město opustily rovněž pořádkové síly, dodal Svjatoslav Ševčuk. Rada církví nyní varuje před nebezpečím separatismu.

„Je patrné, že se někdo snaží naši zemi rozdělit, importovat na Ukrajinu občanskou válku a postavit její jednotlivé složky proti sobě. Jakoby někdo chtěl, aby to celé vypadalo, že ukrajinský převrat je dílem extrémistických nacionalistů. Ale jako očitý svědek, který byl s lidmi na náměstí, vám mohu potvrdit, že to není pravda. V průběhu ledna jsme zaznamenali také další zvláštní jev – Kyjevem táhnou skupiny, které unášejí lidi a mučí je. Mrtvoly se pak nacházejí v lesích okolo města. Ti, kdo mučení přežili, říkají, že ti lidé mluví rusky a nemají přízvuk jako obyvatelé území, sousedících s Ukrajinou. Kladou prý jedinou otázku: Kdo vás platí? A manifestanti nechápou – nešli přece demonstrovat za peníze, žene je vlastní svědomí.“

Ukrajinské církve své věřící, vklíněné mezi dvojí zájmy, podporují také konkrétními gesty – otevřely své chrámy, které se změnily v improvizované polní nemocnice.

„Křesťané různých vyznání vytvořili tajnou síť na záchranu zraněných. Lidé se totiž vyhýbali státním nemocnicím z obavy před zatčením. Z našich kostelů a katedrál se tak staly ošetřovny. Vzpomínám si, že oněch skutečně chladných dnech, kdy teploměr ukazoval dvacet stupňů pod nulou, jsme zraněné odnášeli do jednoho luteránského kostela. Stojí hned vedle prezidentského paláce. Šel jsem tam nemocné navštívit a místní pastor mi říká: Blaženosti, neděkujte mi za to, co děláme. Pro nás protestanty je trpící Kristus tam, na náměstí, jenom plníme svou křesťanskou povinnost.“

Ve vyhraněné situaci padaly ekumenické předsudky, poznamenal arcibiskup Ševčuk a konečně v závěru tiskové konference vyzval evropské a mezinárodní společenství, aby nezavíralo dveře ukrajinské mládeži.

„Chtěl bych apelovat na solidaritu! Rád bych Evropany vyzval, aby se probudili. To, co se děje na Ukrajině, se dříve nebo později dotkne také vás. Ukrajina je součástí Evropy! Dokud se budeme tvářit, že se nic neděje, situace na Východě se bude stále zhoršovat, což vyvolá také velkou nedůvěru v hodnoty evropského Západu. Prosím o revizi diplomatických vztahů s Ukrajinou a o možnost, aby studenti mohli vycestovat bez takových obtíží, jakým čelí dnes. Žádám o solidaritu se zraněnými, kterých máme tisíce. Mnohé evropské vlády – Polská, Litevská, Česká i Slovenská republika – se nabídly k přijetí zraněných a studentů, za což vyjadřuji velký vděk. Je však třeba stále pokračovat. Nebezpečí, že některý náš soused vyvolá občanskou válku, nepominulo. Mezinárodní pozornost a pomoc Ukrajině je tudíž velmi naléhavá.“

Uzavírá řeckokatolický arcibiskup Svjatoslav Ševčuk.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.