24.2.2014 

Následovat Ježíše není idea, ale jakési „ustavičné zůstávání doma“, v církvi, kam Kristus přivádí každého, kdo se vzdálí – konstatoval papež František v homilii při dnešní ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Chlapec zkroucený křečí a svíjející se na zemi s pěnou na ústech, uprostřed bezmocného a povykujícího lidu. Jeho otec přibíhá k Ježíši a prosí, aby osvobodil jeho syna od ďábelské posedlosti. Takto dramaticky začíná dnešní evangelium (Mk 9,14-29), které papež František bod za bodem vysvětloval. Brebentění okolostojících, kteří se přou. Přichází Ježíš a informuje se. Povyk ustane a ustaraný otec vystoupí ze zástupu a rozhodne se proti vší naději doufat v Ježíše. A Ježíš, dojat průzračnou vírou onoho otce, vyhání zlého ducha, sklání se k mladíkovi, jenž vypadá jako mrtvý, a pomáhá mu vstát.

„Celý ten zmatek a diskuse končí jediným gestem: Ježíš se sklání k chlapci a zvedá jej. Tato gesta nás vedou k zamyšlení. Když Ježíš uzdravuje, jde mezi lidi a někoho uzdravuje, nikdy jej nenechává samotného. Není žádným mágem, čarodějem, který přijde, uzdraví a jde dál. Každého vrací na jeho místo, nenechává jej na cestě. Pánova gesta jsou krásná.“

Ponaučení, vysvětluje papež František, spočívá v tom, že „Ježíš nás vždycky přivádí zpět domů, nikdy nás nenechá u cesty osamocené. Evangelium je plné těchto gest. Vzkříšení Lazara, život navrácený Jairově dceři a synovi vdovy z Naim. Vyjadřuje to také podobenství o ztracené a nalezené ovci, hledané a nalezené minci.

„Protože Ježíš nepřišel jenom z nebe. Je Synem lidu. Ježíš je příslib daný lidu a Jeho identitou je také příslušnost k tomuto lidu, který, počínaje Abrahamem, putuje za příslibem. A tato Ježíšova gesta nás učí, že každé uzdravení, každé odpuštění nás vždycky vrací našemu lidu, kterým je církev.“

Ježíš vždycky odpouští a Jeho gesta – pokračoval papež – jsou revoluční ba nepochopitelná, když odpouští někomu, kdo se vzdálil „příliš“, jako v případě celníka Matouše nebo jeho kolegy Zachea. Kromě toho, řekl dále papež, když Ježíš někomu odpouští, vrací jej domů. „Nelze tedy chápat Ježíše bez Božího lidu. Je absurdní milovat Krista bez církve, vnímat Krista, ale nikoli církev, následovat Krista na okraji církve,“ zdůraznil papež František s odkazem na slova Pavla VI. „Kristus a církev jsou jedno a pokaždé, když Kristus povolává člověka, přivádí jej do církve. Také proto je dobré, dodal, když je dítě pokřtěno v církvi, matce církvi.“

„Tato Ježíšova gesta plná něhy nám umožňují chápat, že naše nauka nebo naše následování Krista není žádná idea, nýbrž ustavičné zůstávání doma. Každý z nás skutečně může odejít z domu kvůli hříchu, pochybení. Bůh to ví. Spása spočívá v návratu domů s Ježíšem v církvi. Jsou to něžná gesta. Jednoho po druhém nás Pán takto volá do Svého lidu, do Své rodiny, k naší svaté matce církvi. Přemýšlejme o oněch Ježíšových gestech.“

Končil papež František dnešní ranní homilii.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.