17.1.2014 

Papež František dnes ráno kázal o pokušení mylně vnímané „normality“. Chtěli bychom být „normální“, avšak jsme Božími dětmi. Chtěli bychom ignorovat Slovo Otce a naslouchat slovům lidským, slovům vlastní vůle. Tak svým způsobem „prodáváme“ dar svého vyvolení a noříme se do světské uniformity. Tomuto pokušení byl židovský národ ve Starém zákoně několikrát vystaven, poukázal papež, který se ve své homilii v Domu sv. Marty pozastavil u čtení z první knihy Samuelovy. Vůdci lidu žádají po Samuelovi, který zestárl, aby ustanovil nového krále. Ve skutečnosti ale usilují o samovládu. V onom okamžiku, poznamenal papež, lid zavrhl Boha. Nejenom Boží slovo neslyší, nýbrž je přímo odmítá. Toto odpoutání od Boha odhaluje věta, kterou vyslovili starší Izraele. Chtějí krále a soudce, aby byli jako všechny národy. Odmítají Pánovu lásku, zdůraznil papež, nepřijímají vyvolení, vyhledávají cestu světskosti obdobně jako mnozí dnešní křesťané.

Normalita života od křesťana vyžaduje věrnost svému vyvolení. Nikoliv to, že ji prodá, aby se vydal směrem ke světské jednolitosti. Tomuto pokušení je vystaven lid, ale také my všichni. Kolikrát jen zapomínáme na Boží slovo, na to, co nám říká Pán, a přejímáme módní slova. Včetně těch z televizních seriálů, jsou přece zábavnější! Apostaze je přímý rozchod s Pánem. Je to hřích, který je zřejmý a zřetelně viditelný. Toto je však mnohem nebezpečnější, sklon ke světskosti je mnohem subtilnější.

Je pravda, že křesťan má být normální tak, jako jsou normální ostatní lidé, připustil papež František. Zároveň ale tu jsou hodnoty, které křesťan nemůže přijmout. Křesťan na sebe musí vztahovat Boží slovo, které říká: „Ty jsi můj syn, můj vyvolený, já jsem s tebou, já jdu s tebou“. Musí tudíž odolat pokušení, aby – jako v biblickém příběhu – nepodlehl určitému „komplexu méněcennosti“ z toho, že není jako „všechny národy“.

Toto pokušení přichází a zatvrzuje srdce. A když je srdce tvrdé, když není otevřené, nemůže do něj vstoupit Boží Slovo. Ježíš říká učedníkům na cestě do Emauz, jak jsou nechápaví a pošetilí. Měli tvrdé srdce a nemohli Boží Slovo pochopit. Světskost změkčuje srdce, ale špatně. Měkké srdce nikdy není nic dobrého. Dobré je srdce otevřené pro přijetí Božího slova. Takové měla Panna Maria, která o všem ve svém srdci rozjímala, jak říká evangelium. Přijímat Slovo Boží, abychom se nevzdalovali vyvolení.

Prosme tedy o milost vítězství nad svým sobectvím, nad svou touhou dělat věci po svém, tak, jak je chci já.

Prosme o milost je překonat. A prosme o milost duchovní poddajnosti. O milost otevřít srdce Božímu Slovu a nikoliv žít tak jako tito naši bratři, kteří srdce uzavřeli, protože se vzdálili od Boha, a již dlouho Boží slovo neslyšeli ani mu nerozuměli. Kéž nám Pán dopřeje otevřené srdce, abychom mohli Boží Slovo přijímat a stále o něm rozjímat. A tak se vydat na pravou cestu.

Zakončil Svatý otec svou dnešní ranní homilii.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.