26.9.2013 

Italský deník La Repubblica zveřejnil tento týden (24.9.) výňatky z obsáhlého dopisu, jímž Benedikt XVI. odpověděl na knihu Drahý papeži, píši Ti (Caro papa, ti scrivo, Mondadori 2011), kterou mu její autor Piergiorgio Odifreddi prostřednictvím mons. Georga Gänsweina zaslal těsně po papežově abdikaci v únoru tohoto roku. Teprve podtitul této knihy, totiž „luciferiánský úvod do ateismu“, může poněkud více přiblížit motivace emeritního papeže k sepsání odpovědi jejímu autorovi. Ten je totiž v Itálii znám ani ne tak jako profesor matematiky, kterým je, ale především jako deklarovaný ateista, který často publikuje v deníku La Repubblica, kam nedávno - také v duchu dialogu s nevěřícími, k němuž před čtyřmi lety vyzval Benedikt XVI. - papež František adresoval odpověď na článek jiného agnostika a publicisty, Eugenia Scalfariho (12.9.).

Osobní dopis Benedikta XVI. byl však na stránkách zmíněného deníku zveřejněn přičiněním jeho adresáta, Piergiorgia Odifreddiho, neskrývajícího své potěšení z jedenáctistránkové, obsáhlé a detailní odpovědi na svoji knihu, kterou napsal pod dojmem četby i do češtiny přeloženého díla Josepha Ratzingera Úvod do křesťanství.

„Chtěl bych Vám poděkovat, píše emeritní papež Piergiorgio Odifreddimu, že jste se tak detailně snažil konfrontovat s mojí knihou a tím i s mojí vírou; právě to jsem měl na mysli ve své promluvě k římské kurii o vánocích roku 2009,“ zmiňuje Benedikt XVI. svoji promluvu o potřebě poctivého dialogu s nevěřícími na způsob tzv. »nádvoří národů«. „Můj úsudek o Vaší knize, pokračuje emeritní papež, je však poněkud kontrastní. Některé její pasáže jsem četl s potěšením a užitkem, ale u jiných jsem se podivil určité agresivitě a ukvapenosti argumentací…

Víckrát jste mi dal na srozuměnou, že teologie je science fiction. V této souvislosti mne udivuje, že přesto považujete moji knihu za hodnou tak zevrubné diskuse.“ Benedikt XVI. k tomu pak uvádí čtyři poznámky:

1. Je správné tvrdit, že „vědou“ v nejužším smyslu slova, je pouze matematika, avšak od Vás jsem se naučil, že také zde by bylo třeba ještě rozlišovat aritmetiku od geometrie. Vědeckost má v jednotlivých disciplínách pokaždé svoji vlastní formu v závislosti na zvláštnostech svých předmětů. Podstatné je, zda aplikuje ověřitelnou metodu, vylučuje svévoli a zaručuje racionalitu různých příslušných modalit.
2. Měl byste více méně uznat, že v oblasti historie a filosofie dosáhla teologie trvalých výsledků.
3. Důležitou funkcí teologie je uchovávat spojitost náboženství s rozumem a rozumu s náboženstvím. Obojí je pro lidstvo bytostně důležité. Ve svém dialogu s Habermasem jsem ukázal, že existují jak patologie náboženství, tak také – neméně nebezpečné – patologie rozumu. Rozum i náboženství se proto vzájemně potřebují a udržování jejich ustavičného spojení je důležitým úkolem teologie.
4. Science fiction existuje navíc i v mnoha vědách. Váš výklad o teoriích počátku a konce světa podle Heisenberga, Schrödingera atd. bych považoval za sci-fi v dobrém smyslu. Jsou to vize a anticipace usilující o dosažení opravdového poznání, ale zůstávají právě jenom představami, kterými se snažíme přiblížit realitě. Existují však sci-fi velkého stylu v rámci evoluční teorie. Sobecký gen Richarda Dawkinse je klasickým příkladem takovéto sci-fi. Velikán Jacques Monod napsal pasáže, které do svého díla zařadil jistě a pouze jako science fiction jako např.:»Výskyt čtyřnohých obratlovců...byl způsoben tím, že praryba „se rozhodla“ probádat pevninu, na které se mohla pohybovat jenom bezmocnými skoky. Následkem takovéto změny v chování vyvolala selekční tlak, který vedl k vývinu silných končetin u čtyřnožců« (Náhoda a nutnost, 1973).
V doposud probíraných tématikách jde o seriózní dialog, za který jsem vděčný. Věci se však mají zcela jinak v kapitole, kde pojednáváte o kněžství, katolické morálce, a ještě jinak v kapitolách, které věnujete Ježíši.

Pokud se týče toho, co říkáte o pohlavním zneužívání mladistvých některými kněžími, píše dále Benedikt XVI., mohu, jak víte, vyjádřit jedině svoji hlubokou konsternaci. Nikdy jsem se nesnažil tyto věci maskovat. To že moc zla pronikla do vnitřního světa víry až do této míry, je pro nás bolestí, kterou musíme na jedné straně nést, zatímco na druhé musíme zároveň dělat všechno proto, aby se takovéto případy nikdy neopakovaly. Útěchou není ani vědomí, že podle sociologických bádání procento kněží, kteří se dopustili těchto zločinů, není vyšší než v jiných kategoriích srovnatelných profesí. V každém případě by však neměla být tato deviace ostentativně předkládána jako mravní bahno typické pro katolicismus. A není-li dovoleno mlčet o špatnostech v církvi, nemělo by se mlčet ani světlém přínosu dobroty a ryzosti, který křesťanská víra během staletí zanechala…

To co říkáte o Ježíšovi, není hodno Vašeho vědeckého formátu, pokračuje na jiném místě Benedikt XVI. Kladete-li tuto otázku tak, jako by se v podstatě o Ježíši nic nevědělo a o Něm jakožto historické postavě nebylo nic zjistitelné, pak Vás mohu jenom rozhodně vybídnout, abyste si rozšířil svoji historickou kompetenci. Doporučuji zvláště dílo protestantského exegety Martina Hengela z univerzity v Tübingen, který jej publikoval spolu s Marií Schwemerovou. Je to příklad vynikající preciznosti a širokých historických znalostí.

Emeritní papež ve své odpovědi poukazuje také na to, co považuje za dva velké nedostatky knihy Piergiorgia Odifreddiho. V souvislosti s jeho důrazem na svobodu není totiž v knize tohoto autora ani zmínka o lásce a stejně tak o zlu. „Vaše matematické náboženství – píše Benedikt XVI. – neví nic o zlu. Náboženství, které tyto otázky přehlíží, je prázdné.“

„Vážený pane profesore, píše v závěru svého osobního dopisu Benedikt XVI. Moje kritika Vaší knihy je zčásti tvrdá. Ale součástí dialogu je také otevřenost. Jedině tak může poznání růst. Vy jste byl velmi otevřený a přijmete tedy také moji otevřenost. V každém případě si však velice cením toho, že jste se prostřednictvím své konfrontace s Úvodem do křesťanství snažil o tak otevřený dialog s vírou katolické církve a že navzdory všem kontrastům v ústředním tématu, nechybějí určité konvergence.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.