Rádio Vaticana

Homilie papeže Františka: víra není odcizení

26.4.2013

Evangelium dnešní liturgie přináší Ježíšova slova na rozloučenou: “Ať se vaše srdce nechvěje” (Jan14,1). Právě tato věta inspirovala Svatého otce k homilii, kterou pronesl při mši svaté v Domě sv. Marty. Účastnili se jí zaměstnanci Vatikánské tiskárny, Úřadu pro práci Apoštolského stolce a Vatikánské stráže.

“Tato Ježíšova slova jsou skutečně krásná. Ježíš hovoří o okamžiku rozloučení a mluví opravdu ze srdce. Ví, že jeho učedníci jsou smutní, protože si všimli, že tu něco nehraje. Ježíš jim říká :“Ať se vaše srdce nechvěje”. Zahajuje tak řeč, ve které se k apoštolům obrací jako přítel, ale zároveň jako pastýř. V hudbě těchto Ježíšových slov je jeho pastýřský postoj; to, jak pastýř jedná se svými ovcemi. “Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne”. O čem pak Ježíš dále hovoří? O nebi, o konečné vlasti. “Věřte ve mne” – jako by tím říkal, “já zůstanu věrný”, nemyslíte? Vystupuje jako inženýr, jako architekt, který sděluje, kam jde pracovat: “Odcházím vám připravit místo, v domě mého Otce je mnoho příbytků”. Ježíš nám tam jde připravit místo.”

Jak toto místo vypadá? Co to znamená “připravit místo”?, dotazoval se papež. Znamená to sehnat nějaký podnájem tam nahoře? Nikoliv : připravit místo znamená připravit nás na radost oné vlasti, ke které putujeme. Umožnit nám radovat se, vidět, slyšet a pochopit krásu toho, co nás čeká.

“Celý život křesťana je Ježíšovým dílem, dílem Ducha svatého, aby nám připravili místo, aby připravili náš zrak na to, aby dokázal vidět. Ale Otče, namítnete, já přeci vidím dobře. Ani nepotřebuji brýle. To je však jiný pohled. Pomysleme na ty, kteří mají oční zákal a musí podstoupit operaci. Také před ní měli zrak, po zákroku však řeknou: Nikdy bych si nemyslel, že je možné bez brýlí tak dobře vidět. Naše oči – oči naší duše – se nutně potřebují připravit, aby mohli pohlédnout do nádherné Ježíšovy tváře. Náš sluch se musí připravit, aby mohl naslouchat krásným slovům. Zejména se však musí připravit srdce – aby milovalo, aby více milovalo”.

Pán během naší životní pouti naše srdce připravuje – “zkouškami, útěchou, trápením i dobrými událostmi”, zdůraznil papež František:

Naše životní cesta je cestou přípravy. Někdy si Pán musí s přípravou pospíšit – jak to udělal s dobrým lotrem, kde měl na přípravu jen pár minut, ale stihnul ji. V životě je tedy normální takto putovat a dát si připravovat srdce, oči, sluch, abychom dospěli do zmíněné vlasti, která je skutečně naší vlastí. Řeknete: Otče, byl jsem u jednoho filosofa a ten mi řekl, že celé toto smýšlení vede k odcizení. Jsme prý odcizeni, život je přeci tady, v konkrétnosti, a o onom světě se nic neví. To je názor některých lidí, avšak Ježíš nám říká, že to tak není a vyzývá: “Věřte ve mne”. To, co ti říkám já, je pravda : nepodvádím a neklamu.”

Připravit se na nebe, zakončil Svatý otec, znamená začít ho již zdálky zdravit. To není odcizení, nýbrž pravda. Znamená to Ježíši dovolit, aby připravil naše srdce a náš zrak na nevyslovitelnou krásu. Návrat do vlasti je tedy pouť krásy. Papež František uzavřel svou dnešní homilii následující modlitbou : Kéž nám Pán daruje silnou naději, odvahu a také pokoru k tomu, abychom mu umožnili připravit příbytek – a to definitivní – v našich srdcích, zraku a sluchu.

Jana Gruberová