Rádio Vaticana

Církev není organizace, nýbrž příběh lásky

24.4.2013

Svatý otec dnes slavil ranní mši sv. v kapli Domu sv. Marty společně se zaměstnanci Institutu náboženských děl (IOR). Také dnešní první čtení ze Skutků apoštolů (Sk 12,24-13,5a) vypráví o růstu křesťanské obce. To je samozřejmě dobré, podotkl papež , nicméně to může vést ke smlouvání se světem, aby se „do podniku zapojilo ještě více společníků“.

“Cesta, kterou Ježíš zamýšlel pro svou církev, je totiž jiná. Je to cesta nesnází, cesta kříže, cesta pronásledování. Přivádí nás to proto k myšlence : co tedy je tato církev? Zdá se totiž, že naše církev není lidský podnik“.

Církev nebudují učedníci, zdůraznil papež. Učedníci jsou vyslanci, které vysílá Ježíš. Kristus zase byl vyslán Otcem.

“Vidíme tedy, že církev začala již tam, v Otcově srdci...Bůh Otec měl tento nápad. Nevím ani, jestli to byl nápad, byla to láska. Tak začal příběh lásky, tento předlouhý příběh lásky v běhu časů, který ještě neskončil. My všichni – ženy a muži žijící v církvi – jsme vprostřed tohoto příběhu lásky. Každý z nás je článkem v řetězu lásky. Pokud to nechápeme, nerozumíme tomu, co je církev“.

Pokušení spočívá v tom, že bychom chtěli sami církev budovat, aniž bychom se ubírali cestou lásky.

“Církev ale neroste lidskými silami. Někteří křesťané se v důsledku dějinných příčin zmýlili, spletli si cestu, postavili vojska a vedli náboženské války – to je jiný příběh, nikoliv příběh lásky. Také my se učíme ze svých chyb, jak vypadá příběh lásky. Jak tedy církev roste? Ježíš to vyjádřil velmi prostě: jako hořčičné zrno, jako kvas v těstě, bez hluku“.

Když se církev pyšní počtem svých členů, svou organizací a úřady, když v ní tak trochu převládá byrokracie, ztrácí svou hlavní podstatu a vystavuje se nebezpečí, že se změní v nevládní organizaci. Církev ale není NGO, je to příběh lásky, řekl papež a obrátil se k přítomným se slovy:

Úřady jsou nezbytné, ale jen do určité míry, tedy jako pomoc příběhu lásky. Když organizace zaujme první místo, láska upadá a z církve se stává nevládní organizace. To však není správná cesta.

Jedna hlava státu mi položila otázku, jak velké je papežovo vojsko, svěřil se Svatý otec a pokračoval: Církev ale neroste počtem „vojáků“, nýbrž silou Ducha sv., protože církev není organizace.

“Ne, církev je Matka. Je to Matka. Tady na mši svaté je hodně maminek. Jak byste se cítily, kdyby vám někdo řekl: Vy jste u vás doma organizátorka? Ne, odpověděly byste, jsem matka. A církev je Matka. A my jsme vprostřed příběhu lásky, který pokračuje silou Ducha svatého. Všichni společně jsme rodina v církvi, která je naší Matkou“.

V závěru dnešní liturgie se Svatý otec obrátil s modlitbou k Panně Marii, aby nám „darovala milost radosti, duchovní radosti plynoucí z naší cesty v příběhu lásky“.

Jana Gruberová