Rádio Vaticana

Benedikt XVI. k nauce Druhého vatikánského koncilu

11.10.2012

Ten den bylo nádherně, vzpomíná Benedikt XVI. na 11. říjen 1962 – datum zahájení II. Vatikánského koncilu. Dosud nezveřejněnou osobní vzpomínku Svatého otce publikoval ve svém dnešním zvláštním vydání deník L´Osservatore Romano. Papežův text vyjde v listopadu tohoto roku jako předmluva ke svazku “K nauce Druhého vatikánského koncilu” (Zur Lehre des Zweiten Vatikanischen Konzils ) v německém nakladatelství Herder. Kniha je součástí ediční řady Ratzingerových sebraných spisů a obsahuje koncilní příspěvky „nejmladšího profesora bonnské teologické fakulty”, kterými se, jak sám říká „hlásil o slovo”.

Benedikt XVI. přibližuje rozdílná počáteční očekávání jednotlivých evropských episkopátů a vyjadřuje se ke koncilním dokumentům. Zatímco, píše papež, „pastorální konstituci Gaudium et Spes se v otázce vztahu s moderní dobou nepodařilo podat zásadní vysvětlení, zcela překvapivě s postupnou recepcí koncilu nabyly na důležitosti dva méně obsáhlé dokumenty: Deklarace o náboženské svobodě Dignitatis humanae a deklarace Nostra aetate o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím. Oba hluboce předběhly dobu, upozorňuje Svatý otec a hovoří poté o škole koncilu – škole Ducha svatého a vzájemné spolupráce, ve které biskupové rozpoznali sebe samé jako učedníky.

„Koncilní otcové nemohli a nechtěli vytvořit novou, jinou církev. Nebyli k tomu zmocněni, ani tím nebyli pověřeni. Byli Otci koncilu, majícími hlas a rozhodovací právo pouze v závislosti na svém biskupském úřadu, tedy z moci svátosti a svátostné církve. Nemohli proto a nechtěli vytvořit jinou víru a novou církev, nýbrž oběma dvěma hlouběji porozumět a potom je skutečně „obnovit“. Hermeneutika zlomu je tudíž absurdní, příčí se duchu a záměru Otců koncilu.“

V závěru předmluvy k chystanému svazku Benedikt XVI. vzpomíná na kardinála Josepha Richarda Fringse. Právě kolínský arcibiskup jej na koncil povolal jako svého asistenta:

„Byl to člověk nebývalé otevřenosti a velikosti, který však zároveň věděl, že pouze víra nás vyvádí ven, do onoho širého obzoru, který zůstává uzavřen duchu pozitivismu. Této víře chtěl sloužit ze svého pověření, které obdržel ve svátosti biskupského svěcení.“

PLNÉ ZNĚNÍ textu Benedikta XVI. je ZDE

Jana Gruberová