Rádio Vaticana

Dílo Krista a církve nikdy nezaostává, ale ustavičně koná pokroky

15.7.2012

Benedikt XVI. před Angelus, Castel Gandolfo

Drazí bratři a sestry!

Dnes je 15. července a v liturgickém kalendáři je památka svatého Bonaventury z Bagnoregia, františkána, učitele církve, nástupce svatého Františka ve vedení řádu Menších bratří. On napsal první oficiální životopis Prosťáčka z Assisi a v závěru svého života byl také biskupem zdejší diecéze Albano. V jednom svém dopise Bonaventura píše: „Vyznávám před Bohem, že důvod, který mne naklonil zamilovat si život blaženého Františka, spočívá v tom, že se podobá počátkům růstu církve“ (Epistula de tribus quaestionibus, in Opere di San Bonaventura, Introduzione generale, Roma 1990, str. 29). Tato slova nás odkazují přímo k evangeliu této neděle, které podává, jak Ježíš poprvé poslal Dvanáct apoštolů: „Ježíš zavolal svých Dvanáct – praví svatý Marek - začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty“ (Mk 6,7-9). František z Assisi po svém obrácení, praktikoval toto evangelium do písmene, stal se nejvěrnějším Ježíšovým svědkem, byl přidružen jedinečným způsobem k tajemství kříže a byl proměněn v „druhého Krista“, jak jej představuje právě svatý Bonaventura.

Ústředním zdrojem inspirace v celém životě svatého Bonaventury stejně jako jeho teologie byl Ježíš Kristus. Toto ústřední postavení Krista nalézáme v druhém liturgickém čtení dnešní mše (Ef 1,3-14), slavném hymnu z listu svatého Pavla Efesanům, který začíná takto: „Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem.“ Apoštol potom ukazuje, jak se tento plán požehnání uskutečnil ve čtyřech pasážích, které začínají vždy stejným obratem, který se vztahuje ke Kristu: „v Něm“. „V Něm“ si nás Otec vyvolil před stvořením světa; „v Něm“ máme vykoupení skrze jeho krev; „v Něm“ jsme se stali dědici předem určení k tomu, abychom byli „chválou jeho velebnosti“; „v Něm“ se dostává potvrzení Ducha svatého těm, kteří přijali radostnou zvěst. Tento pavlovský hymnus obsahuje vizi dějin, k jejímuž rozšíření v církvi přispěl svatý Bonaventura: celé dějiny mají svůj střed v Kristu, který zaručuje novost a obnovu každé doby. V Ježíši Bůh všechno řekl a daroval, ale poněvadž je nevyčerpatelným pokladem, Duch svatý nikdy nepřestává zjevovat a aktualizovat Jeho tajemství. Dílo Krista a církve proto nikdy nezaostává, ale ustavičně koná pokroky.

Drazí přátelé, prosme nejsvětější Marii, kterou v zítřejší liturgické památce oslavíme jako Pannu Marii Karmelskou, aby nám spolu se svatým Františkem a svatým Bonaventurou pomáhala velkoryse odpovídat na Pánovo volání a abychom Jeho evangelium hlásali slovem a především životem.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV