4.6.2012 

Svatý otec včera zakončil svou 28. italskou pastorační cestu u příležitosti sedmého Světového setkání rodin v Miláně. Vraťme se ještě k několika momentům uplynulých dní – sobotní vigilii v parku Bresso a včerejšímu obědu s několika rodinami a kardinály na milánském arcibiskupství.

Pět otázek – pět odpovědí. Dialogem Benedikta XVI. se zástupci pěti kontinentů vyvrcholila v sobotu večer slavnost rodin v městském parku na severní periferii lombardské metropole. Papež hovořil spatra – vrátil se k ráji svého dětství, avšak nepřehlížel také těžkosti současné rodiny: bezvýchodnost ekonomické situace, či bolestný stav rozvedených katolíků žijících v druhém, civilním manželství. Benedikt XVI. nenabízel rychlá řešení, jak vyplývá z jeho odpovědi snoubencům z Madagaskaru:

„Od devatenáctého století nastoupila emancipace jednotlivce. Manželství se už nezakládá na vůli druhých, ale na osobní volbě; předchází mu láska, následují zásnuby a pak manželství. Všichni jsme přesvědčeni, že láska sama je zárukou onoho „navždy“. Bohužel, realita taková vždy není. Je tedy jasné, že přechod od zamilovanosti k zásnubám a pak k manželství vyžaduje určitá rozhodnutí, vnitřní zkušenosti. Musí dojít ke sjednocení rozumu, citu a vůle. V obřadu uzavírání manželství se církev neptá: «Jsi zamilován?», nýbrž «Chceš?», «Jsi rozhodnut?».“

Benedikt XVI. poté evokoval příběh svatby v Káni.

„První víno je překrásné, tedy zamilovanost. Netrvá však navždy, musí přijít druhé víno, musí kvasit, růst a zrát. Definitivní láska, která se stane skutečně „druhým vínem“ je krásnější, lepší než první víno. To je třeba hledat.“

Rodina z Řecka chtěla od papeže vědět, co dělat v neperspektivní ekonomické situaci. Manželé z USA se ptali, jak sladit hektičnost a stres každodenního pracovního života s duchovním směřováním rodiny. Pár lékařů a rodinných psychoterapeutů z Mexika nanesl téma manželských konfliktů a rozchodů. Ani na tyto palčivé problémy dnešní rodiny, avšak zároveň celé církve, Benedikt XVI. nereagoval jednoduchými recepty, a tím méně laciným utěšováním.

V souvislosti s bezvýchodností řecké hospodářské krize Svatý otec nejprve apeloval na politiky: Neusilujte pouze o hlasy voličů a neslibujte nesplnitelné. Politika je vždy i lidskou a mravní odpovědností před Bohem a lidmi, dodal. Rodiny pak papež vyzval ke vzájemné solidaritě a konkrétní pomoci mezi sebou.
Rovněž tak v otázce harmonie pracovní doby a rodinných rytmů se Benedikt XVI. obrátil na zaměstnavatele, aby se snažili vyjít vstříc potřebám rodiny. Členy rodin pak vybídl k přirozené kreativitě:

„Každý by měl přinášet do rodiny alespoň nějaký drobný prvek radosti, pozornosti, sebezapření, aby rodina byla spolu a tak aby byly přijímány a překonávány noci, temnoty, o kterých jsme mluvili. Myslet na ono velké dobrodiní, kterým je rodina. I uprostřed velkých starostí přijít každý den s něčím krásným, nalézt smíření oněch dvou priorit. A potom neděle, která jakožto den Páně je také velmi důležitá jakožto den člověka, abychom byli svobodní. To byl podle příběhu o stvoření původní úmysl Stvořitele: aby jeden den byli všichni volní. V této svobodě jednoho pro druhého, pro sebe, jsme svobodní pro Boha. Myslím, že bráníme-li neděli a svátky jako Boží dny a tím i dny lidství, bráníme tím svobodu.“

Problém rozvedených a znovu sezdaných patří k velkým bolestem dnešní církve. Utrpení je velké, odpověděl Benedikt XVI. na poslední dotaz a vyzval ke dvěma zásadním krokům: prevenci, to znamená prohlubování počáteční zamilovanosti do zralého rozhodnutí, a dále trvalému pastoračnímu doprovázení rodin. O konkrétních jedincích, kteří procházejí bolestí rozchodu, papež řekl:

„Církev je má ráda. Tato láska však musí být vidět a cítit. Myslím, že je velkým úkolem farnosti, katolického společenství, udělat vše, co je v jejich možnostech, aby tito lidé cítili, že jsou milováni, přijímáni, že nejsou „mimo“, třebaže nemohou přijmout rozhřešení a eucharistii. Musí nahlédnout, že i tak žijí plně v církvi. A pokud snad není možné udělit absoluci ve zpovědi, je důležitý stálý kontakt s nějakým knězem, duchovním vůdcem, aby mohli vnímat, že jsou vedeni a doprovázeni. Je také velmi důležité, aby pocítili, že eucharistie je opravdová a přijatá, pokud jsou ve společenství s Kristovým Tělem, neboť i bez „hmatatelného“ přijetí svátosti, můžeme být duchovně sjednoceni s Kristem v Jeho Těle. Je důležité to pochopit a skutečně najít možnost, jak prožívat víru se Slovem Božím, se společenstvím církve a nahlédnout, že jejich soužení je pro církev darem, protože tím slouží všem, i obraně stabilní lásky a manželství. Toto utrpení není pouze fyzické a psychické, ale má v církevním společenství svůj smysl, protože poukazuje na velké hodnoty naší víry. Myslím, že jejich utrpení, pokud je skutečně vnitřně přijato, je pro církev darem. Je třeba, aby věděli, že právě tak slouží církvi a jsou v jejím srdci.“

PLNÉ ZNĚNÍ odpovědí Benedikta XVI. na otázky rodin je ZDE

Toto papežovo osobní povzbuzení věřícím v konfliktních rodinných situacích vyzdvihl jako důležitý moment milánského setkání vatikánský tiskový mluvčí O. Lombardi při závěrečném brífinku:

„Papež projevil svou hlubokou účast a své pochopení vážnosti této situace a této problematiky. Hovořil jak o duchovních otázkách, tak o pastorační blízkosti a doprovodu. Svatý otec vysoce ohodnotil utrpení, které ve víře prožívají lidé, zasažení těmito situacemi. Tento poukaz byl pro mne velice povzbuzující.“

Otec Federico Lombardi upozornil na další důležitý dílčí aspekt papežových promluv – a sice nutnost vnést etiku do politického života a státní správy. Více než milion přímých účastníků Světového setkání rodin a až tři miliony televizních diváků při jednotlivých přenosech dosvědčují, že dnešní lidé jsou ochotni naslouchat tomu, co italský jezuita nazval „evangelium dnešní rodiny“:

„Rodina se z pohledu křesťanství stává dobrou zvěstí – něčím výjimečně krásným. Nechce polemizovat s dnešní společností a obviňovat ji, nýbrž chce ukázat krásu lásky, vzájemného odpuštění, porozumění, solidarity,“

uvedl při tiskové konferenci O. Lombardi. Benedikt XVI. svou závěrečnou rekapitulaci vyslovil na milánském arcibiskupství při včerejším obědě ve společnosti několika rodin z řad účastníků Světového setkání:

„Chtěl bych poděkovat za vše, co jsem v těchto dnech prožil – za tento zážitek živé církve. Někdy se můžeme domnívat, že Petrova bárka obtížně čelí protichůdnému větru. Je to pravda, avšak zároveň spatřujeme, že Pán je přítomen, že Zmrtvýchvstalý skutečně žije a v jeho rukou je vláda světa i lidských srdcí. Zakusil jsem, že církev žije, že žije z Boží lásky, ze Vzkříšeného Krista. A to byl dar těchto dní.

řekl Svatý otec před svým včerejším odletem z lombardské metropole.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.