1.6.2012 

Benedikt XVI. na uvítanou, náměstí před dómem v Milánu

Pane starosto,
Vážení státní představitelé,
Ctění bratři v biskupské a kněžské službě,
Drazí bratři a sestry milánské arcidiecéze!

Srdečně zdravím vás všechny, kteří jste přišli v tak hojném počtu, a rovněž všechny, kteří sledují toto setkání prostřednictvím televizních nebo rozhlasových přijímačů. Děkuji vám za vaše vřelé přijetí! Děkuji panu starostovi za jeho zdvořilé uvítání jménem občanského společenství. S úctou zdravím zástupce vlády, hejtmany kraje Lombardie a provincie Milán, jako i zástupce občanských a vojenských institucí. Rád bych vyjádřil své ocenění za spolupráci, kterou jste poskytli k uskutečnění různých etap této návštěvy.

Jsem velmi rád, že dnes mohu být mezi vámi a děkuji Bohu, že mi dává možnost navšívit vaše proslavené město. Mé první setkání s Miláňany se odehrává na Dómském náměstí, v samém srdci města, kde se vypíná jeho majestátní symbol – katedrála. Svou spletí věžiček nás vyzývá, abychom pohlédli do výše, k Bohu. Právě takovéto vzepnutí k nebi bylo vždy Milánu vlastní a umožnilo městu, aby plodně odpovídalo na své povolání být křižovatkou – mediolanum – národů a kultur. Město tak dokázalo moudře spojit hrdé vědomí vlastní identity se schopností přijmout jakýkoliv kladný přínos, který mu dějiny nabízely. Milán je i dnes opětovně povolán odhalit tuto svou pozitivní roli posla rozvoje a pokoje pro celou Itálii. Můj srdečný dík patří pastýři této arcidiecéze, kardinálu Angelu Scolovi za přijetí a za pozdrav jménem celého diecézních společenství. Společně s ním zdravím pomocné biskupy a také jeho předchůdce na slavném a starobylém biskupském stolci – kardinála Dionigiho Tettamanziho a kardinála Carla Mariu Martiniho.

Se zvláštním pozdravením se obracím k zástupcům rodin z celého světa, které se účastní VII. Světového setkání rodin. S láskou myslím také na ty, kteří potřebují pomoc a útěchu a kteří jsou zkroušeni různými starostmi – lidi žijící samotni či v obtížích, nezaměstnaní, nemocní a vězni; lidi bez domova nebo bez základních prostředků k důstojnému životu. Kéž žádnému z těchto našich bratrů a sester neschází solidární a trvalý zájem celého společenství. V této souvislosti blahopřeji milánské diecézi k tomu, co již učinila a nadále dělá pro rodiny zasažené ekonomicko-finanční krizí, a za to, že ihned – společně s celou církví a občanskou italskou společností – zahájila pomoc obyvatelům kraje Emilia Romagna, postiženého zemětřesením. Toto obyvatelstvo je v našem srdci a naší modlitbě a znovu vyzývám k velkorysé solidaritě s ním.

Sedmé Světové setkání rodin mi poskytuje vítanou příležitost k návštěvě vašeho města a k obnově trvalých a těsných pout, kterými je ambroziánská komunita svázána s římskou církví a Petrovým nástupcem. Sv. Ambrož, jak známo, pocházel z římské rodiny. Jeho vztah k Věčnému Městu a římské církvi nepozbyl nikdy na životnosti. Stále se v něm projevovala chvála primátu římského biskupa. V Petrovi, tvrdí sv. Ambrož, „je základ církve a církevní disciplíny“ (De virginitate, 16, 105); dále je známé jeho tvrzení: „Kde je Petr, tam je církev“ ( Explanatio Psalmi 40,30,5). Pastorační moudrost a Ambrožovo učení o pravosti víry a o křesťanském životě zanechaly nesmazatelné stopy v univerzální církvi. Obzvláště pak poznamenaly církev milánskou, která nikdy nepřestala pěstovat památku tohoto světce a uchovávat jeho ducha. Ambroziánská církev, střežící výsady svého obřadu jako zvláštní výraz jediné víry, je povolána k tomu, aby naplno žila katolicitu jedné církve, svědčila o ni a přispívala k jejímu obohacení.

Hluboké církevní cítění a upřímná láska ve společenství s Petrovým nástupcem jsou součástí bohatství a identity vaší církve na celé její cestě. Projevují se v zářivých postavách pastýřů, kteří ji vedli. Byl to především váš krajan, sv. Karel Boromejský. Služebník Boží Pavel VI. o něm řekl, že „utvářel svědomí a mravy lidu“ ( Promluva k Miláňanům, 18. března 1968). Činil to zejména rozsáhlým, vytrvalým a důsledným uskutečňováním tridentských reforem; zakládáním institucí obnovených v tomto duchu, semináři počínaje; a svou nezměrnou pastorační láskou, která vycházela z těsného společenství s Bohem a příkladné životní strohosti. Avšak společně se svatými Ambrožem a Karlem bych chtěl připomenout vynikající pastýře z doby nedávné, kteří milánskou církev ozdobili svou svatostí a naukou. Byli to bl. kard. Andrea Carlo Ferrari, apoštol katecheze a oratoří, podpůrce sociální obnovy v křesťanském smyslu; bl. Alfréd Ildefonso Schuster, „kardinál modlitby“, neúnavný pastýř, který se cele vydal za své věřící. Přeji si dále připomenout dva milánské arcibiskupy, kteří vstoupili na papežský stolec – Achille Ratti, papež Pius XI., jehož rozhodnosti vděčíme za pozitivní uzavření římské otázky a ustavení městského státu Vatikán, a služebník Boží Giovanni Battista Montini, Pavel VI., papež dobrý a moudrý, který svou zdatnou rukou dokázal vést a dovést ke šťastnému výsledku II. Vatikánský koncil. V ambroziánské církvi kromě toho uzrály některé duchovní plody, které byly pro naši dobu mimořádně významné. Mezi všemi bych chtěl dnes připomenout – s myšlenkou na rodinu – svatou Giannu Beretta Mollovou, manželku a matku, ženu, která se angažovala v církvi i občanské společnosti a svým životem šířila krásu a radost z víry, naděje a lásky.

Drazí přátelé, vaše dějiny jsou bohaté kulturou i vírou. Nervová vlákna tohoto bohatství zásobují umění, hudbu, literaturu, kulturu, průmysl, politiku, sport, solidární iniciativy v Miláně i celé arcidiecézi. Vám nyní náleží úkol, abyste jako dědici slavné minulosti a duchovního bohatství nevyčíslitelné hodnoty předávali budoucím generacím pochodeň této zářné tradice. Dobře víte, nakolik je naléhavé vnést evangelní kvas do současného kulturního kontextu. Víra v Ježíše Krista, který pro nás zemřel a vstal z mrtvých, musí oživit tkáň osobního i společenského, soukromého i veřejného života, aby tak bylo dosaženo trvalého a ryzího „blahobytu“. Počínaje rodinou, jež musí být opětovně potvrzena jako základní bohatství lidstva, jeho průvodní činitel a znamení skutečné a trvalé kultury, která je člověku prospěšná. Milán se nesmí kvůli své jedinečné identitě vyčleňovat ani vydělovat, uzavírat se sám do sebe. Naopak, při zachování mízy svých kořenů a typických rysů svých dějin, je povolán, aby s nadějí hleděl do budoucnosti, pěstoval důvěrný vztah s životem okolní Itálie a Evropy, který může pro něj být pohonem. Při jasném rozlišení rolí a cílů, pozitivně laický Milán i Milán víry jsou vyzývány k úsilí o společné dobro.

Drazí bratři a sestry, ještě jednou děkuji za vaše přijetí. Svěřuji vás ochraně Panny Marie, která z nejvyšší katedrální vížky mateřsky bdí dnem i nocí nad tímto městem. Všechny vás objímám a s láskou udílím své požehnání.

Přeložila Jana Gruberová

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.