Rádio Vaticana

Důkladná katecheze omezí případy neplatných manželství na minimum

26.4.2012

říká kard. Coccopalmerio, předseda Papežské rady pro výklad legisl.textů

Případy zneplatnění manželství jsou tématem dvoudenního právnického sympozia, které se dnes začalo na římské papežské univerzitě Sv. Kříže. Jeden z jeho účastníků, předseda Papežské rady pro výklad legislativních textů, kard. Francesco Coccopalmerio v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas říká:

„Někdy bývá zaměňována zneplatnění a anulace manželství. Církev neanuluje manželství. V daném případě je prohlašuje za neplatné, to znamená, že vlastně nebylo nikdy plně uzavřené. Nemá však moc manželství anulovat, až na některé úzce vymezené případy. Mluvíme-li tedy o opravdových manželstvích, které technicky definujeme za uznaná a dokonaná, církev nemá moc je anulovat.“

Je k těmto případům je třeba přistupovat poctivě. Mohl byste však uvést nějaký příklad nepoctivé snahy v procesech týkajících se platnosti manželství?

„Ke zneužití dochází, pokud člověk ví, že jeho manželství je platné, a zároveň se snaží na církvi vyloudit prohlášení o neplatnosti. V takovém případě se pak utíká k tomu, že podává svoje manželství jako neplatné, ačkoli není neplatné. Tady je třeba apelovat nejenom na korektnost manželů, ale také na poctivost soudců, kteří se v žádném případě nesmějí nechat ovlivnit možnými výhodami, např. ekonomické povahy.“

Benedikt XVI. zvláště na setkáních s představiteli Tribunálu Římské roty, několikrát vyjádřil přání, aby se v případech neplatnosti manželství, vždycky usilovalo o vyrovnanost mezi spravedlností a láskou, a neupadalo se do účelových procesů. Jak je toto přání Svatého otce uskutečňováno?

„Mám za to, že soudci apoštolských tribunálů – zejména Římská rota a Apoštolská signatura – tuto výzvu plně přijali a uskutečňují. Samozřejmě, že může dojít k chybám, ale to jsou lidské chyby. Přesto věřím, že zde existuje vysoká kompetence a nasazení. Výzvu by měli vnímat také ostatní subjekty, tedy ti, kteří žalují manželství a ti, kteří doprovázejí dotyčné osoby při procesním řízení.“

Velice záleží také na přípravě k uzavření svátosti manželství…

„To je vskutku velmi důležité. Je zapotřebí stále inteligentnější a účinnější předmanželské pastorace, neboť právě tehdy vzniká manželství ve svědomí obou stran, v jejich souhlasu. Je proto zapotřebí výchovy k manželství jako svátosti, zvláště pokud jde o nerozlučitelnost, již od mladistvého věku. Mladé lidi je třeba vést k citlivosti v této věci, musí chápat manželství jako něco osobního, musí to cítit. Netřeba se přitom omezovat jenom na předmanželskou katechezi, ale je třeba, aby toto téma bylo v katechezi přítomno ještě dříve. Když bude existovat vědomí opravdové podstaty manželství, jeho posvátné povahy a jeho nerozlučitelnosti, budou případy neplatnosti redukovány na minimum. Dnes ovšem žijeme v kultuře, která nás vede jiným směrem. Můžeme říci že žijeme v kontaminované atmosféře, ve které je manželství chápáno jako zábava, tj. jako něco, s čím lze zacházet s naprostou svobodou jakoby ten či ta, kdo uzavírá manželství, mohl či mohla kdykoliv druhou stranu odvrhnout jako nějakou neužitečnou, starou či překonanou věc. To je zajisté hrozné. Bohužel, však v takovéto době žijeme. Benedikt XVI. a Jan Pavel II. bezpochyby učinili mnohé, aby tomuto trendu čelili. Také z hlediska medializovaných hodnot a svědectví, objevujících se v televizi, bychom mohli přinést něco nového. Týká se to nejen křesťanského, svátostného manželství, ale i řekněme přirozeného svazku, který obsahuje rovněž nedotknutelné hodnoty.“

Říká kardinál Franceso Coccopalmerio na okraj probíhající sympozia o manželství a manželském právu na římské univerzitě Sv. Kříže.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV