Rádio Vaticana

Requiem za Václava Havla

23.12.2011

Pohřebním obřadům předsedal pražský arcibiskup Dominik Duka, koncelebroval s ním bývalý nuncius v České republice kard. Giovanni Coppa, kard. Miloslav Vlk, současný nuncius arcibiskup Leanza, čeští a moravští biskupové a další kněží.

Liturgický průvod vstoupil do katedrály Zlatou branou, za zvuku tónů Dvořákova Requiem v podání Pražského filharmonického sboru a České filharmonie pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka, která zaplnila křížení Svatovítské katedrály. Obřady zahájily přesně v poledne tři minuty ticha, rozvibrované mohutnou rezonancí zvonů vyzvánějících v celé naší zemi, které spojily katedrálu se zástupy na nádvořích Pražského hradu, Hradčanském náměstí a na dalších náměstích naší vlasti, kde se lidé shromáždili k poctě prezidenta Havla.

Dlouholetý papežský nuncius v České republice, kard. Giovanni Coppa, pak přednesl kondolenci Benedikta XVI. „Připojuji se ke všem, kdo se v katedrále sv. Víta shromáždili k slavnostním pohřebním obřadům, aby svěřili duši zesnulého nekonečnému milosrdenství našeho nebeského Otce – píše Benedikt XVI. - Když vzpomínám na to, jak odvážně pan Havel hájil lidská práva v dobách, kdy byla lidem vaší země soustavně upírána, a po pádu předchozího režimu přispěl svým prorockým vedením k vytvoření nového demokratického zřízení, děkuji zároveň Bohu za svobodu, které se lid České republiky nyní těší. Jako závdavek duchovní síly a útěchy, ze srdce uděluji své apoštolské požehnání všem, kdo truchlí v naději na vzkříšení k novému životu.“

Jak dodal kard. Coppa, Svatý otec po včerejší promluvě k římské kurii, v osobním rozhovoru znovu zopakoval, že si prezidenta Havla velmi vážil, ujistil o osobní blízkosti v této chvíli a požádal jej, aby tlumočil jeho kondolenci rodině a panu prezidentovi.

Po úryvku z knihy Job, který pohnutým hlasem přečetl herec Josef Abrhám, zazněla sekvence Dies irae, na kterou jako záblesk křesťanské naděje navázalo Aleluja z Händelova Mesiáše. Podobně perikopa z Janova evangelia mluvila o Ježíšově příslibu vzkříšení v poslední den.

Pražský arcibiskup Dominik Duka ve své promluvě připomněl, že Václav Havel zažil naplnění svých nejvnitřnějších tužeb, dočkal se pádu „neživotného Husákova režimu.. obnovy samostatnosti a demokracie.“

„Když teď slyším Tvá slova "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí", je mi jasné, že jsi nebyl agnostik, jak se to někdy zdálo a mnohým se to bude zdát i dál. Pravda a láska byly onou tužbou Tvého srdce. Ty jsi v ně uvěřil a proti všemu, co Tě historicky obklopovalo, jsi jim důvěřoval. To Ti dávalo odvahu i důvěru v budoucnost. Ve Tvém nejvnitřnějším přesvědčení je celé tajemství Tvé statečnosti a vytrvalosti. A v tom vidím to nejcennější, co jsi pro nás udělal. Ve zmalátnělém národu jsi vzbudil naději a tím ho i sjednotil.“

Arcibiskup Duka zavzpomínal také na dobu strávenou společně ve vězení, kde Václav Havel přišel s nápadem maskovat sloužení mše šachovou partií. Přivolal obraz k slzám dojatého kardinála Tomáška, který vítal Havla při děkovném Te Deum jako prezidenta. Všiml si rovněž zvláštní souhry okolností, které Václav Havel dokázal číst jako „smysluplná znamení“: pražská katedrála naposled nepojala zástupy při děkovné mši za svatořečení sv. Anežky a za dar svobody 25. listopadu 1989 – a potom až v této chvíli, v roce zasvěceném právě svaté Přemyslovně. V závěru své promluvy pražský arcibiskup ocitoval rovněž Havlovu vlastnoručně napsanou prosbu adresovanou sv. Anežce k letošnímu 17. listopadu a dodal:

„Kéž Tě - laskavého a do krajnosti solidárního s každým, kdo trpí bezpráví - svatá Anežka doprovodí tam, kde v království Pravdy a Lásky panuje Ten, který JE - jak jsi řekl při našem posledním setkání. A o němž jsi v posledních týdnech vezdejšího života mluvil jako o pravém Bohu.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Dominika Duky je ZDE

Po bohoslužbě promluvil prezident České republiky Václav Klaus, ministr zahraničních věcí České republiky Karel Schwarzenberg a bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová. Závěrečnou promluvu měl Václav Malý, který pak vykonal obřad posledního rozloučení.

Johana Bronková