Rádio Vaticana

Biskupové Nového Zélandu na kanonické návštěvě u Svatého stolce

13.12.2011

Na kanonickou návštěvu ad Limina přijeli biskupové z Nového Zélandu. Včera Benedikt XVI. přijal sedm z nich, včetně arcibiskupa Johna Atcherleye Dew z hlavního města Wellingtonu. Nový Zéland byl od 17. století britskou kolonií. Evangelizaci tohoto souostroví jižního Pacifiku proto zahájili protestanti. První katolíci se tam objevili na počátku 19. století a už po několika desetiletích vznikla církevní hierarchie na úrovni diecéze. K domorodým Maorům postupně přibývaly vlny emigrantů, zpočátku evropských později z tichomořských ostrovů a nakonec z Asie a Afriky. Katolíci, kterých je dnes více než půl milionu, a tvoří zhruba 16 procent obyvatelstva. Necelá čtvrtina společnosti patří do anglikánské církve, ale poměrně velká část Novozélanďanů se k žádnému náboženství nehlásí. Mezi přistěhovalci jsou také vyznavači islámu, buddhismu a hinduismu. Církev se potýká, podobně jako v Evropě, především se sekularizací společnosti. Kněží ubývá a jejich průměrný věk roste. Naděje na nová povolání budí především emigrace z Asie. Zatímco anglikáni a protestanti kdysi kladli překážky misijnímu působení katolíků na Novém Zélandu, dnes jsou ekumenické vztahy dobré, říká arcibiskup John Dew, který je zároveň předsedou místního episkopátu:

„S anglikánskými biskupy se setkáváme pravidelně jednou za rok. Spolu s nimi, s metodisty a s Armádou spásy jsme vytvořili Novozélandskou křesťanskou radu pro sociální služby a na její platformě rozvíjíme dobrou spolupráci. Každoročně organizujeme také tradiční týden modliteb za jednotu křesťanů, kterého se vždy účastní mnoho věřících. Kromě toho na popeleční středu ve většině anglikánských a katolických farností společně udílíme popelec. Máme také ekumenické bohoslužby o Vánocích. A konečně vedeme trvalý dialog pro jednotu křesťanů, ačkoliv s určitými letničními církvemi není právě snadný. Naše komise episkopátu vytvořila také ekumenickou komisi, ve které pracují velmi kompetentní lidé. Dobře funguje rovněž komise pro mezináboženské vztahy. Podařili se tedy určité pozitivní kroky.“

Johana Bronková