19.11.2011 

1. Setkání s politickou reprezentací a náboženskými představiteli,
2. Návštěva nejstaršího semináře Západní Afriky v Ouidahu,
3. Zvláštní setkání věnované dětem,
4. A nakonec setkání s místními biskupy.

Druhý den papežovy návštěvy v Africe začal soukromou liturgií na apoštolské nunciatuře v Cotonou, největším městě Beninu a administrativním i ekonomickém centru země.

ad 1. Potom se papež odebral do prezidentského paláce, vybudovaného v roce 1960 u příležitosti vyhlášení nezávislosti Beninu na Francii, kde se setkal s vládními představiteli, diplomatickým sborem a náboženskými představiteli. Stejně jako včera po příletu uvítal papeže osobně prezident republiky, Thomas Yayi Boni, a jedna reprezentantka státní správy.

V úvodu promluvy Benedikt XVI. rekapituloval nesprávné a rozšířené představy o Africe. Zmínil negativistický pohled a předsudky z moralistních pozic, odstup etnologa i přístup těch, kdo v ní vidí jen zdroje surovin a levné pracovní síly. Podle papežových slov jde o vize reduktivní a nepoctivé, vedoucí k „nedůstojnému zvěcňování Afriky a jejích obyvatel“.
Papež přichází mluvit o naději, protože – jak řekl – mluvit o naději znamená mluvit o budoucnosti a tedy o Bohu. Konflikty zrozené z lidské zaslepenosti, touhy po moci a vlivu nejsou Africkým specifikem, pokračoval Benedikt XVI. slovy nepřímo ale zřetelně odkazujícími také k evropské krizi:

„Každý národ chce porozumět politickým a ekonomickým rozhodnutím, která jsou přijímána v jeho jménu. Všímá si manipulace a jeho reakce je nezřídka násilná. Chce mít účast na dobré vládě. Víme, že žádný lidský politický režim není ideální a že žádné ekonomické rozhodnutí není neutrální, ale má vždycky sloužit obecnému dobru. Stojíme před legitimním požadavkem všech zemí po větší důstojnosti a zejména větší lidskosti.“

Člověk chce, aby jeho lidství bylo respektováno a prosazováno, pokračoval papež a obrátil se apelem na politické a ekonomické představitele států, kteří „stojí před určujícími rozhodnutími a kroky, jimž se nelze vyhnout.“

„Z tohoto místa vybízím všechny politické a ekonomické představitele afrických zemí i ostatního světa. Nezbavujte svoje národy naděje! Neamputujte jejich budoucnost znetvořením jejich přítomnosti! Odvážně přijměte etický postoj své odpovědnosti a jste-li věřící, modlete se k Bohu, aby vás obdařil moudrostí. Tato moudrost vám umožní pochopit, že se jako tvůrci budoucnosti svých národů máte stát pravými služebníky naděje. Není snadné žít v postavení služebníka, zachovat si bezúhonnost uprostřed proudu názorů a zájmů mocných. Jakákoli moc totiž snadno zaslepuje, zejména jsou-li ve hře soukromé, rodinné, etnické či náboženské zájmy. Jedině Bůh očišťuje srdce a záměry.“

Církev nenabízí technická ani politická řešení, nýbrž opakuje: nebojte se! Lidstvo není ponecháno samo sobě, Bůh je přítomen. Právě to je poselství naděje, v němž je zdroj energie, inspirace i impulsů k činům, pokračoval papež. Jakou roli tedy hraje Církev ve společnosti? Benedikt XVI. odpovídá:

„Církev doprovází stát v jeho poslání; chce být jakoby duší tohoto těla a neúnavně ukazovat na to, co je podstatné: Bůh a člověk. Přeje si plnit otevřeně a beze strachu nezměrný úkol vychovávat a pečovat, a hlavně se bez ustání modlit (srov. Lk 18,1), ukazovat, kde je Bůh (srov. Mt 6,21) a kde je pravý člověk (srov. Mt 20,26 a Jan 19,5).“

Papež pozval na tuto, jak řekl „skvělou cestu“ všechny představitele politického, ekonomického i kulturního světa a vyzval je aby se stali „rozsévači naděje“.
V druhé části promluvy, kterou – připomeňme – poslouchali také zástupci různých náboženských komunit, se papež věnoval mezináboženskému dialogu. Jeho první podmínkou je poznat sebe sama a druhou vidět v druhém bratra a v tradici, kterou žije, odraz pravdy osvěcující všechny lidi: jinými slovy stát v pravdě před Bohem i před druhým. Papež poznamenal, že prostor pro mezináboženský dialog je široký a zmínil zejména spolupráci v sociální a kulturní oblasti, která může pomáhat vzájemnému porozumění a soužití. „Je také dobré vědět, že dialog není navazován ze slabosti, ale vedeme jej proto, že věříme v Boha, Stvořitele a otce všech lidí. Tento dialog doplňuje naši lásku k Bohu a bližnímu (srov. Mt 22,37) v lásce k pravdě.“

Benedikt XVI. upozornil na práci Papežské rady pro mezináboženský dialog a ujistil náboženské představitele, že dialog nabízený katolickou církví „pramení v srdci“. Ocenil také příklad afrických rodin, kde často lidé vyznávající různou víru zůstávají bratrsky sjednoceni.

„Správné porozumění mezi kulturami, vlídné přijetí jedněch druhými a respekt vůči právům každého je životní nutnost. Je třeba ji vyučovat všechny věřící různých náboženství. Nenávist je porážkou, indiference slepou uličkou a dialog je východisko! ... Podat ruku znamená doufat a později tak dospět k lásce. Co je krásnějšího než podaná ruka? Bůh nechtěl, aby zabíjela (srov. Gen 4,1) nebo působila utrpení, ale aby pečovala a pomáhala žít. Kromě srdce a inteligence se může také ruka stát nástrojem dialogu. Může dát rozkvést naději, zejména když inteligence koktá a srdce klopýtá.“

V závěru papež celé Africe popřál, aby její víra a naděje spočívala v Bohu:

„Afriko důvěřuj a povstaň! Pán tě volá. Bůh vám žehnej.“

rozloučil se Benedikt XVI. se státními představiteli, diplomatickým korpusem a náboženskými představiteli v prezidentském paláci v Cotonou.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k diplomatům ZDE

Další program sledoval obvyklý protokol: soukromé setkání papeže s prezidentem, s nímž paralelně probíhal rozhovor mezi kardinálem státním sekretářem a ministrem zahraničí.

Z prezidentského paláce odjel Benedikt XVI. do města Ouidah. Čtyřiceti kilometrový přejezd absolvoval v papamobilu a celou cestu jej zdravily nepřetržité zástupy lidí. Ouidah, který leží západně od Cotonou, je jedním z nechvalně proslulých míst, odkud byli odváženi otroci. Dosud je připomíná „Brána nenávratu“. Kdo jí prošel, přestával být považován za člověka, stával se zbožím prodaným bílým otrokářům. Jako její protipól postavili místní křesťané v roce 2000 „Bránu odpuštění“.

V Ouidahu je ale také nejstarší kněžský seminář západní Afriky, založený v roce 1914, který posléze (1923) začal přijímat kandidáty kněžství ze sousedních vikariátům ležících dnes na území sousedních států. Dnes se v semináři sv. Havla připravuje ke kněžství 147 seminaristů z Beninu a Toga.

ad 2. Benedikta XVI. přivítal rektor semináře a uvnitř jej očekávala skupina starých a nemocných kněží a řeholníků spolu s malou skupinou nemocných leprou. Po krátké modlitbě před svatostánkem se papež krátce zastavil také u hrobu kard. Gantina, svého dlouholetého spolupracovníka z římské kurie, a mons. Louise Parosota SMA, prvního arcibiskupa Cotonou (1955-1960).

Kardinál Gantin byl dosud nejvýše postaveným Afričanem katolické hierarchie. Do Říma jej povolal v roce 1971 papež Pavel VI. a zůstal v Římě až do roku 2002, kdy se vzdal titulu děkana kardinálského sboru a se svolením Jana Pavla II. se vrátil do své vlasti. Za třicet let ve Věčném města zastával úřady na Kongregaci pro evangelizaci národů, v komisi Iustitia et Pax, v Papežské radě Cor Unum a v roce 1984 byl jmenován prefektem Kongregace pro biskupy. Zemřel 13. května 2008 v Paříži a byl pochován právě v kapli ouidahského semináře.

Okamžiky soukromého rázu vystřídala bezprostřední atmosféra setkání se seminaristy, řeholníky a místní křesťanskou komunitou na seminárním dvoře.

„Jako krystal nevydává světlo, ale odráží ho a propouští, tak musí nechat kněz zářit to, co slaví a přijímá.“

- řekl Benedikt XVI. po úvodních pozdravech v pasáži věnované kněžím.

„Nechte se utvářet Kristem, nikdy nenahrazujte krásu své kněžské existence prchavými a nezdravými věcmi, které se soudobá mentalita pokouší vnucovat všem kulturám. Vybízím vás, drazí kněží, abyste nepodceňovali nezbadatelnou velikost božské milosti, jež ve vás spočívá a uschopňuje vás, abyste žili ve službách pokoje, spravedlnosti a smíření.“

O osvobozující síle žitých evangelijních rad pak promluvil k řeholnicím:

„Chudoba, poslušnost a čistota ve vás prohlubují žízeň po Bohu a hlad po Jeho Slovu, které rostou a mění se v hlad a žízeň po službě bližním, zvláště těm, kteří postrádají spravedlnost, pokoj a smíření.“

Bez logiky svatosti je kněžství pouhou sociální funkcí, obracel se dále k seminaristům papež. Mezi vlastnostmi, které nesmějí chybět knězi jako věrohodnému svědku vyjmenoval pokoru, vyrovnanost, rozvážnost a velkorysost.
Věřící laiky, kteří mají být solí země a světlem světa v každodenním životě, papež povzbudil, aby se jejich rodiny stávaly skutečnými domácími církvemi, a tak přispívali k nastolení spravedlnosti a pokoje v celé společnosti. V závěru se Benedikt XVI. dotkl problému okultních praktik, které se v posledních letech znovu rozmáhají.

„Láska ke zjevenému Bohu a Jeho Slovu, láska ke svátostem a církvi jsou účinným protilékem na synkretismy, které odvádějí z cesty. Tato láska umožňuje správnou integraci autentických kulturních hodnot v křesťanské víře. Osvobozuje od okultismu a přemáhá zlé duchy, protože je pohnuta silou samé Nejsvětější Trojice. Tato hluboce žitá láska je rovněž kvasem společenství, které boří všechny bariéry, usnadňuje budování církve, v níž neexistuje segregace pokřtěných, protože všichni jsou jedno v Kristu Ježíši (srov. Gal 3,28). S důvěrou spoléhám na každého z vás, kněží, řeholníci a řeholnice, seminaristé a věřící laici, aby církev byla taková.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k duchovním je ZDE

Poté papež opět v papamobilu projel asi pětikilometrovou trasu Ouidahem do baziliky Neposkvrněného početí Panny Marie. Z tohoto více než stoletého chrámu a první katedrály západní Afriky se evangelium šířilo do celého regionu.

Svatého otce zde očekávali členové zvláštní rady pro Afriku biskupské synody společně s biskupy z Beninu i jiných afrických zemích. Po úvodním slově generálního sekretáře biskupské synody, Mons. Nikoly Eteroviće, Benedikt XVI. přistoupil k podpisu posynodální apoštolské exhortace Africae munus. Tento dokument, zdůraznil Svatý otec, navazuje na posynodální apoštolskou exhortaci bl. Jana Pavla II. Ecclesia in Africa, v níž byla zdůrazněna naléhavost evangelizovat kontinent a zároveň povznášet lidství. Druhá biskupská synoda pro Afriku dále rozvinula pojem církve jako Boží rodiny a soustředila se na téma smíření, spravedlnosti a pokoje.

„Hlavní téma se týkalo smíření s Bohem a s bližním. Církev smířená uvnitř se svými členy se bude moci stát prorockým znamením smíření na úrovni společnosti každé země a celého kontinentu. Svatý Pavel píše: „Všechno to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření“ (2 Kor 5,18). Základ tohoto usmíření spočívá v samotné povaze církve, která je „v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva“ (Lumen gentium, 1). Na tomto základě je církev v Africe povolána prosazovat pokoj a spravedlnost. Porte du Non-retour (Brána nenávratu) nás volá k tomuto poslání a nutí nás pojmenovávat a potírat každou formu otroctví,“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. je ZDE

zdůraznil Svatý otec těsně před podpisem posynodální apoštolské exhortace Africae munus, která bude slavnostně předána biskupům afrického kontinentu zítra při mši svaté na „Stadionu přátelství“ v Cotonou.

ad 3. Odpolední část programu papežské cesty se odehrála opětovně v beninské metropoli Cotonou. Svatý otec se na apoštolské nunciatuře krátce setkal s organizačním výborem apoštolské cesty a v pozdním odpoledni navštívil městskou čtvrť sv. Rity. V tamní farnosti, kde působí Misionářky lásky, Benedikta XVI. přivítali hlavní protagonisté setkání – děti.

Papež malé posluchače vybídl, aby často navštěvovali Ježíše, přítomného ve svatostáncích všech kostelů světa, a říkali mu, jak ho mají rádi. Poté si vzpomněl na den svého prvního svatého přijímání:

„Den mého prvního svatého přijímání byl jedním z nejkrásnějších dnů mého života.(...) Nebylo tomu tak jen kvůli krásným šatům a dárkům či svátečnímu obědu. Je tomu tak především proto, že onoho dne jsme se poprvé setkali s Ježíšem - eucharistií. Když jsem u svatého přijímání, přichází ke mně Ježíš, aby byl u mne. Mám Ho přijmout s láskou a pozorně Mu naslouchat.“

Papež děti vyzval, aby se Ježíši svěřovaly a aby se nestyděly o něm hovořit před svými vrstevníky.

„On je pokladem, o který je třeba se umět ochotně podělit. V dějinách církve naplnila Ježíšova láska odvahou a silou mnoho křesťanů a také dětí, jako jste vy! Například svatého Kizita, ugandského chlapce, který byl zabit, protože chtěl žít podle křtu, který přijal. Kizito se modlil a pochopil, že Bůh není jen důležitý, ale že je vším,“

připomněl Svatý otec jednoho z dvaadvaceti ugandských mučedníků, který zemřel v pouhých patnácti letech. Papež poté děti upozornil na důležitost modlitby:

„Poproste také svoje rodiče, aby se modlili spolu s vámi! Někdy je třeba trochu je pobídnout. Neváhejte to udělat. Bůh je tolik důležitý!“

Svatý otec poté vytáhl z kapsy růženec a seznámil malé farníky s jeho modlitbou. Závěrečný Zdrávas patřil dětem celého světa, a zejména těm z nich, které trpí.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k dětem je ZDE

Večer v kapli apoštolské nunciatury v Cotonou Benedikt XVI. přijal biskupy deseti beninských diecézí.

„Církev musí jít všem vstříc. Pokračujte tedy ve svých snahách dělit se o misionáře s diecézemi, kde se jich nedostává, ať už ve vaší zemi či ostatních zemích Afriky nebo i nejvzdálenějších kontinentů.Nemějte strach probouzet misijní povolání mezi kněžími, řeholníky, řeholnicemi i laiky!“

obrátil se Svatý otec k pastýřům země, jejíž evangelizace začala příchodem misionářů ze Společnosti afrických misií právě před sto padesáti lety. Papež hovořil o tomto výročí jako o příležitosti k hluboké obnově, jejímž základem je přijetí a rozjímání Božího Slova.

„Písmo musí v životě církve a každého křesťana zaujímat vskutku centrální místo. Učiňte z jeho znovuobjevení zdroj stálé obnovy, aby sjednocovalo každodenní život věřících a bylo vždycky jádrem veškeré církevní aktivity,“

vyzval beninské biskupy Svatý otec a poukázal na apoštolské povolání církve. To je věrohodné pouze tehdy, je-li církev jednotná. Biskupové se tudíž mají stát protagonisty jednoty ve svých diecézích. Pastorační prioritou je pak formace budoucích kněží, připomněl Benedikt XVI.:

„Je zapotřebí pevné lidské, intelektuální a duchovní formace, jež umožní mladým mužům dosáhnout osobní, psychologické a citové rovnováhy a připraví je k přijetí reality kněžského života, zvláště na rovině vztahů.(...) Volba formátorů je proto jednou z důležitých odpovědností, která náleží biskupům. Plňte ji tedy s rozvahou a rozlišováním. Kromě nezbytných lidských a intelektuálních kvalit musí formátorům ležet na srdci pokrok na cestě ke svatosti a to jak jejich vlastní, tak těch, kterým jsou pověřeni pomáhat při hledání Boží vůle v jejich životě,“

kladl papež na srdce beninským biskupům při dnešním večerním setkání.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k biskupům ZDE

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.